Ptáci ve velkochovech nemají šanci. Nákaza se šíří kvůli stresu i koncentraci zvířat, míní odbornice

Jak vážná je současná situace se šířením ptačí chřipky v Česku?
Je to komplikovaná otázka, protože situace je trochu výjimečná. Hlavní problém je proč? Já nejsem odborník na epidemiologii, na šíření virů. Každopádně zřejmě podmínky, které panují letošní zimu, možná nahrávají tomu, že takový virus se prostě dobře šíří.

A druhý problém je koncentrace zvířat. Protože pokud nákaza přijde do chovu, kde je obrovská populace zvířat, tak je samozřejmě celkem pravděpodobné, že to začíná letět dál. A pak je otázkou, jakým způsobem, jaké možnosti má ta farma se proti tomu bránit.

Jenže taky jsme si v minulých dvou letech vyzkoušeli, co umí viry. Jakým způsobem, přestože jsme se různě chránili, je to náročné. A viry jsou a vždycky tady budou a čím větší budou populace jednodruhových typů zvířat na jedné ploše, tak je pravděpodobnost, že to zase bude dál pokračovat, když budou ty správné podmínky pro vir.

Minimálně to teplé počasí by i nasvědčovalo tomu, proč infekce ptačí chřipky zasáhla nejenom ČR, ale i jiné evropské země, Německo, Francii atd.. Jsme na tom teď nějak mimořádně oproti okolním státům, nebo je šíření prostě běžné po celé Evropě?
To určitě souvisí s tím, že když je to přenos z volně žijících ptáků, kteří se pohybují, kteří migrují, tak teplotní podmínky v rámci střední nebo západní Evropy jsou hodně podobné, takže je to prostě možné.

My máme trošku možná nevýhodu oproti Německu nebo Francii, že jsme malá země s poměrně vysokou hustotou populace a nemáme tolik té plochy. Tím pádem je tady farem relativně dost a mají obrovská hejna. V tom si myslím, že ten problém asi bude. Protože třeba v té Francii, což je obrovská země, jsou přeci jenom vzdálenosti větší a nákaza se může víc rozptýlit na plochu.

Nejvíc se mluví o velkochovu v Brodu nad Tichou na Tachovsku na západě Čech. 

Vy už jste říkala, že jeden z důvodů, proč se to může tak rychle šířit, je právě to, že se chovají zvířata ve velkých počtech. Slepice v brodském velkochovu představují 15 % všech slepic v Česku. Do jaké míry podle vás je tato koncentrace zvířat na jedné ploše špatně nebo dobře?
Je potřeba se na to dívat z více úhlů pohledu. Samozřejmě pro šíření nákazy to dobře není, ale my úplně nemáme na výběr, jak to vlastně vyřešit. Cílem chovatele je nějakým způsobem produkovat. Je jedno, jestli se jedná o vejce nebo mléko nebo maso.

Prostě je potřeba na malou plochu umístit co největší počet zvířat. Tím pádem náklady na provoz a na produkci se minimalizují. A pak my jako zákazníci si hezky levně nakoupíme. Ve chvíli, kdybychom neměli takové možnosti, takové obrovské intenzivní chovy, tak si hodně zaplatíme. A zatím podle mého názoru na to spotřebitelé nejsou úplně připravení.

Samozřejmě máme v ČR i malochovy, jsou to rodinné farmy, které mají třeba ty slepice na volno. Ale to je minoritní a i distribuce takových vajec není úplně jednoduchá. Člověk si musí najít třeba toho svého farmáře. Je to určitá cesta, ale pořád je to vlastně malé procento.

Já rozumím tomu, že čím více lidí je v republice, tím víc stoupá poptávka po mase a vejcích atd. Na druhou stranu jenom v Brodu nad Tichou jsou stovky tisíc slepic. Ten chov má asi 700 000 zvířat a teď bude muset být celý vybit kvůli ptačí chřipce.
To je opravdu šílené. Bohužel ptačí chřipka je nebezpečná, může být nebezpečná pro člověka, tím pádem je řešení takto drastické. A samozřejmě z etického hlediska je to opravdu šílené nejenom pro ta zvířata. Je to hrozné i z pocitu člověka, který o tomto ví. Je to i strašně komplikované pro farmáře. Podle mého názoru jsou takto obrovské farmy prostě riskantní, když přijde taková pohroma.

Ono to bude mít i samozřejmě určité dopady. Předsedkyně Českomoravské drůbežářské unie Gabriela Dlouhá už upozornila na to, že nebude nedostatek vajec na trhu, ale bude to mít vliv na jejich cenu v obchodech. 

Očekáváte, že se situace může stabilizovat za dva, tři, čtyři měsíce? Jak rychle se třeba dá ten chov obnovit?
To by mě také zajímalo, protože to vám úplně neumím říct. Je strašně důležité vědět, jaká je tam ochranná lhůta po té asanaci. Když se chov zlikviduje, musí se to vyčistit. Ale to je samozřejmě pod patronací veterinární správy.

S produkcí a s cenou vajec - nejsem ekonom, nemám toto úplně ráda, protože jakmile se trošku něco stane, ještě se nic moc neděje a už se vyhrožuje s cenou. Už lidé podléhají panice a strachu a jdou vykoupit všechny vejce. Mně to přijde úplně zbytečné, protože my jsme zvyklí mít toho všude hodně a dostatek.

Samozřejmě se to může trochu projevit, ale já bych to neviděla tak dramaticky. Je otázka, co si nakupujeme v supermarketech, přece jenom jsme pořád v EU a není to všechno jenom česká produkce.

Pojďme přímo k tomu, na co jste vy nejvěhlasnější expertkou a to je etika chovu zvířat. Protože my jsme tady mluvili o tom, že čím větší chov, tím potenciálně větší riziko třeba šíření ptačí chřipky. Ale ono to asi nebude platit úplně u všech typů chovů. Asi je rozdíl mezi tím, jestli jsou zvířata v halách, v klecích nebo na trávě, někde na poli?
Když to vezmeme jenom z pohledu šíření nákaz, tak ve skutečnosti jakékoli skupiny, ať už jsou to lidé nebo zvířata a žijí ve skupině, tam prostě riziko šíření nákaz je. To je vlastně jedna z nevýhod skupinového života živočichů obecně.

Ale samozřejmě jsou mechanismy, které jsou nějakým způsobem zvířata schopná provádět, aby se třeba ubránila nějakým nákazám. V přírodě to řeší rozptýleností v prostoru, kde nejsou namačkaná na sobě. Jsou schopná se vyhýbat třeba potravě, která je potřísněna trusem. Je to přirozené chování, kdy si zvířata prostě vybírají, kde se budou pohybovat.

Bohužel v chovu, obzvlášť intenzivním, nemají absolutně šanci. Ta koncentrace a zatížení vlastně i stresu je obrovské, čímž zase imunitní systém takových živočichů klesá. Jsou více náchylní na úplně jakékoli problémy, které si umíme představit. Nejenom na viry, ale můžou mít problémy s trávením, s růstem, s reprodukcí atd. To je prostě daň za to, že chováme zvířata obecně hodně moc a na malé ploše a v nevhodných podmínkách pro ně.

Jaké podmínky bývají ve velkochovech? To jsou asi většinou halové chovy, klecové chovy? V Česku je to stále ještě až do roku 2027 legální.
Klece se netýkají jenom nosnic. Samozřejmě v nich chováme i jiná zvířata. Vzniklo to před několika desítkami let prostě jako výhoda pro chovatele, protože hodně zvířat na malé ploše je jednoduché na obsluhu, na hygienu. Akorát to nerespektuje jejich biologické potřeby.

Tenkrát se to tak neřešilo, ale od 80. let už zájem pozvolna pomalu třeba v západní Evropě je a samozřejmě přišel i k nám. Vždycky musíme vycházet z nějakých přirozených potřeb zvířat, jak žijí v přírodě. Samozřejmě v reálu to není možné. Nemůžeme chovat někde maličké skupinky slepiček, to bychom žádná vajíčka moc nevyprodukovali. Ale aspoň najít nějaký kompromis. Takže klece, to je vlastně to nejtvrdší nejvíc industriální řešení, které tedy neumožňuje zvířatům žádné přirozené chování. 

Halový chov je takový trochu ústupek klecím, kdy se tedy ale bohužel na relativně obrovskou plochu umístí ještě obrovitější množství zvířat. Takže se tedy trochu mohou pohybovat, třeba i pracovat s nějakým materiálem, protože mají podestýlku, ale vlastně to zase nerespektuje jejich biologické potřeby, protože skupiny jsou obrovské. Mezi zvířaty je třeba vyšší agresivita, musí se s tím nějak poprat a vyrovnat. 

A pak je další stupeň, což jsou nějaké volné chovy. A tam je to podle mě hodně odvislé od způsobu chovu, toho managementu a kolik zvířat tam je. Samozřejmě čím větší plocha, tím i větší počet zvířat. Pak je otázka, jak je to s hygienou. Je to prostě komplikované, není na to jednoduché řešení.

A když kupuji vejce od nosnic, které žijí na podestýlce, tak to znamená co?
Je to substrát, materiál, který mají na podlaze. Když jsou zvířata ustájená v klecích, tak jsou na takových roštech, kdy trus, zbytky potravy atd. někam propadá a jednoduše se to čistí. 

V halách nic takového není. Mají nějakou podestýlku, záleží, z kterého materiálu, může to být sláma nebo jsou to nějaké směsi. Ani nevím, co jsou dnes výrobci schopni poskytnout. A to je výhodnější, pro zvířata je to přirozenější, protože v přírodě nebo prostě na dvorku slepice hrabou. Je to hrabavá drůbež, je to zvíře, které potřebuje hrabat, aby si vybíralo potravu, což halové chovy částečně umožňují. Problém je prostě v koncentraci těch zvířat. 

Rozumím. A také jim to asi dovolí se popelit nebo čistit popelením.
Určitě, pokud tam je dostatečná plocha. Oni na to taky potřebují klid. Myslím si, že když je vysoká hustota zvířat, tak nemají úplně klid se někam schovat a plně vyvinout své přirozené chování, protože je vlastně pořád někdo obtěžuje.

Můžou tam být ty sociální problémy - dominantnější zvířata prostě budou útočit na submisivnější. Je to nějaká snaha se s tím prostředím vyrovnat. Nějakým způsobem to zvládají, také v tom chovu nežijí dlouho. Jakmile nosnost klesne, tak se ta zvířata vyřazují a nahrazují novými.

Když jsem tady zmiňoval, že od roku 2027 bude klecový chov v Česku zakázaný, nemyslíte si, že to je pozdě?
Možná je dobře, že to vůbec nastává, protože v některých zemích to stále poběží dál. Všechno má asi svůj vývoj. Některé země už na to přišly dávno. Je to o společnosti, je to o té ochotě si také připlatit za něco kvalitnějšího. A také je to o chovatelích, protože oni samozřejmě pracují tak, jak jim umožňuje legislativa. A potřebují generovat zisk. 

Ano.
A když by se najednou ze dne na den něco změnilo, tak je to zlikviduje a vlastně na to doplatí pak i ti spotřebitelé. Všechno potřebuje nějaký čas se na to připravit. Takže buďme rádi, že klece, a nejsou to jenom ty se slepicemi, budou zvolna mizet.

Odráží se to, v jakém prostředí slepice chováme a v jakém prostředí žijí, na kvalitě vajec?
Ano, já myslím, že oboustranně dobře i špatně. Pokud je správná hygiena prostředí, zvířata jsou kvalitně krmená a bez stresu nebo s minimem stresu, tak produkují tak, jak mají. Vlastně plnohodnotně, když to řeknu velice obecně.

Jakmile do toho zasáhne nějaký špatný faktor, ať už je to špatná hygiena, nějaké patogeny, špatná výživa, tak se to samozřejmě v rámci metabolismu těla slepice promítne i do toho vajíčka.

Myslíte, že toto zákazníci v Česku reflektují nebo začínají nějakým způsobem vnímat, že když si připlatí, tak dostanou kvalitnější produkt a hlavně to zvíře asi třeba tolik netrpělo?
To je otázka pro nějaký široký dotazník napříč celou republikou. Já si myslím, že je tady určitě vývoj. Hlavně to souvisí s tím, že máme na výběr, protože vajíčka jsou označená, takže my si můžeme vybrat, co si tedy chceme koupit. To je jedna věc, což je fajn.

Na druhou stranu je otázka, jestli to, co se tam natiskne, je realita. My vlastně nevíme, z jakého chovu skutečně to zvíře pochází, protože my se tam nepůjdeme podívat, abychom si zhodnotili, jestli to je kvalitní farma.

Ale tak asi tu jsou nějaké veterinární a hygienické kontroly?
Co se týče hygieny, to se samozřejmě nějakým způsobem musí hlídat, protože i to vejce může být zdrojem nějakého problému, když pochází z chovu, kde jsou patogeny rozšířené ve velkém.

Jestli můžeme úplně lehounce odbočit, my jsme se zabývali v rámci výzkumu na úrovni Evropské unie hodnocením welfare (kvality života) zvířat v různých chovech. Drůbež tam spadá také. A cílem bylo zhodnotit farmu na úrovni toho welfare.

Kdyby farma dostala nějakou známku, byla by to dobrá informace pro spotřebitele. Třeba jednička by byla super farma s perfektními podmínkami welfare, ale také by to bylo dražší a třeba pětka jako ve škole by byla z opravdu intenzivního chovu. To si myslím, že když takové hodnocení má váhu, tak zákazník opravdu ví, co si kupuje. Teď je to takové jako "dobře, je z halového chovu, ale vlastně nevím, jak to tam vypadá".

Myslíte si, že tedy vynález jakéhosi systému známkování je i cesta, jak třeba předcházet do budoucna těm větším epidemiím ptačí chřipky?
To si myslím, že nemůže zajistit, protože pořád ta koncentrace zvířat tady je a bude. Bohužel tam stačí možná jedna malá chyba v nějakou nevhodnou dobu a pak se to prostě veze bez ohledu, jestli je chov "luxusní" nebo méně luxusní.

Tak já se zeptám ještě jednou a jinak - jak předcházet ptačím chřipkám do budoucna?
Třeba člověk může předcházet nemocem tím, že dbá o své zdraví, jí vitamíny, prostě snaží se. U drůbeže to hodně souvisí samozřejmě s kvalitní potravou a s doplňky, která ta zvířata mohou mít.

Ale pokud jsou v nějakých podmínkách, kde panuje větší stresová zátěž, a ona jsou pod chronickým stresem, tak ten imunitní systém je prostě horší a horší. Pak se ta zvířata snadněji nakazí.

Zase je nechceme úplně zavřít do izolovaného chovu, abychom je oddělili od volně žijících ptáků. Virus prostě je a vždycky bude a někdy přijde taková vlna, která bude třeba hodně špatná. 

A závěrem, jak by tedy měl vypadat bezpečný chov podle Heleny Chaloupkové?
Z mého pohledu by určitě bylo fajn, kdyby se welfare zvířat, což je vlastně taková oblast, která zahrnuje několik aspektů, co nejvíce přibližovalo nějakému ideálu. Jsou určité kompromisy, kdy je možné prostředí nějakým způsobem obohatit.

Například aby zvířata, když už nemohou vykonávat své potřeby, mohla mít aspoň nějaké jiné prostory, jak se vybít, jak se vyžít. Tomu se říká enrichment. To by bylo fajn, najít prostě nějaký kompromisní systém, aby zvířata trochu mohla uskutečnit své přirozené chování.

A co se týče bezpečnosti vůči nemocem, to jsou samozřejmě hygienické záležitosti. Je to velká ochrana, dbát opravdu na čistotu a to je asi tak jediné, co se dá udělat. Ten vir se prostě dostane jakkoli kamkoli.