Psycholožka: Oběti stalkerů prožívají podobné trauma jako přeživší leteckých katastrof
„Oběti stalkingu ztrácejí kontrolu nad svým životem,“ upozorňuje psycholožka Ludmila Čírtková. Sledovaní navíc podle ní trpí pocitem nespravedlnosti: nic neudělali a přesto musí kvůli útočníkovi zásadně změnit svůj životní styl, například se přestěhovat nebo změnit práci. Stalking neboli nebezpečné sledování podle Čírtkové naše společnost bere vážně, i když se stále lze setkat s názorem, že si za něj oběť může sama.
Server iROZHLAS.cz se na Ludmilu Čírtkovou obrátil v souvislosti s případem psychicky nemocného stalkera, který svoji oběť pronásleduje již sedm let. CELÝ PŘÍBĚH NAJDETE ZDE.
Jak se stalking projevuje?
Lze to rozdělit do dvou skupin - nablízko a na dálku. První, takzvaná distální podoba zahrnuje veškeré podoby nevyžádaného kontaktu cestou různých médií: SMS, e-mailů, telefonátů, dárků a podobně. Druhý, takzvaný proximální stalking, zahrnuje slídění, postávání dlouho před domem vyhlédnuté oběti, nevyžádané vyhledávání na pracovišti nebo v místech, kde se oběť pohybuje ve volném čase. K distálním ještě přibývají násilné aktivity - ničení věcí, domovní schránky, auta a tak dále.
Počet případů stalkingu se snižuje. To ale neznamená, že problém je na ústupu, říká odbornice
Číst článek
Kombinují se tyto typy?
U lehčích podob nebo na začátku převažují podoby distální. U komplikovaných případů se setkáváme s oběma variantami a při odhadu rizikovosti případu platí například zásada, že čím větší je pestrost projevu stalkingu, tím větší rizikovost případu.
Jaké typy stalkerů existují?
Nejrozšířenější je dělení podle motivace. Za prvé je to takzvaný expartner stalking, což znamená pronásledování jako reakci na krach vztahu, který existoval. Tato varianta, kdy oběť svého pronásledovatele zná, je statisticky nejčastější.
Druhá, poměrně častá varianta, představuje stalking, který má vztah teprve vytvořit. Vztah existuje pouze v mysli stalkera, nikoliv reálně. Tato varianta je označována jako umanutý ctitel nebo nekompetentní nápadník. U tohoto typu tedy žádný vztah neexistoval, ale z nějakého důvodu se domnívá, že našel životní lásku a řídí se heslem, že je třeba o ni bojovat a bohužel jakékoliv odmítnutí ze strany oběti bere jako výzvu, překážku, kterou je nutné překonat.
Pak jsou ještě vzácnější varianty spojené s evidentní patologií stalkera. Tam je to psychicky narušený stalker, který trpí více či méně závažnou duševní poruchou, kam typicky spadají stalkeři s bludy. Poslední varianta je porucha osobnosti.
Je stalking spojen s psychickou poruchou často?
Není to časté. Poslední studie z Evropské unie ukazují, že drtivá většina sledovatelů jsou očima psychiatra, psychologa i sexuologa normální osobnosti. Pouze menšina případů je spojena se závažnou duševní poruchou, studie se dnes shodují na pěti až deseti procentech stalkerů zasažených psychózou. Nicméně právě tyto případy bývají pro oběť velmi strastiplné, protože stopnout je bývá těžké.
Co prožívají oběti stalkingu? Může se na nich trvale podepsat?
Může. Některé studie srovnávají situaci obětí stalkingu s oběťmi, které přežily leteckou katastrofu. Míra traumatizace může být značná. Jádro spočívá v tom, že nemáte svůj život pod kontrolou. Vyjádřili jste jasné ne, pokud je stalker známý. Přestože jste řekli, že nechcete vztah dále udržovat, stalker se dále chová podle svých záměrů. To znamená, že nemáte možnost ovlivnit, co se kolem vás děje, a prudce se snižuje kvalita života.
Sedm let se stalkerem. Oběť pronásledoval i v cizině, vyhrožuje jí smrtí. Státní zástupce stopl jeho stíhání
Číst článek
Stalker proniká do vašeho soukromí, může likvidovat vaše pracovní aktivity: k oblíbeným kratochvílím stalkerů patří rychlé vytváření veřejnosti cestou sociálních sítí nebo internetu a prezentování mylných a zavádějících informací o oběti. Oběť je třeba inzerována jako někdo, kdo prodává byt, na inzerátu je uvedena adresa. Často tyto aktivity spočívají v sexuální prezentaci oběti.
Lze zobecnit, čím je stalking pro oběti nejhorší?
Hodně je bolí pocit, že nic neudělaly, a přesto mají omezovat svůj život. Časté doporučení zní, aby oběť změnila své návyky: třeba nechodila do oblíbeného fitcentra, přestěhovala se, změnila práci. Ačkoliv nic neudělala, stalking má pro ni závažné dopady. Mnoho obětí to cítí jako nespravedlivé.
Je běžné, že pronásledovatel svoji oběť sleduje sedm let?
Existují případy, které se vlečou velmi dlouho. Čím více umanutý, urputnější a déle trvající je stalking, i přes různé intervence, a to i orgánů činných v trestním řízení či zdravotní služby, tím je evidentnější, že jde o případ ukotvený v poruše osobnosti. Čím závažnější je taková porucha nebo duševní onemocnění psychotického typu, tím důležitější je, aby se útočník uzdravil a potlačil symptomy nemoci. Teprve pak je možné očekávat, že dotyčný upraví své chování.
Jak často útočníci nakonec ublíží své oběti?
Obecně je 20 procent případů stalkingu spojených s násilím. Může jít o napadení, likvidaci oblíbených věcí, mazlíčků. Udat přesnou statistiku, kolik případů končí tragicky, je velmi obtížné, protože jsou podchyceny jen některé, a tak je statistika zkreslená. Platí ale, že tragické případy stalkingu bývají výjimkou.
Stupňuje se intenzita stalkingu od zasílání e-mailů až po fyzické napadení?
I to je možné. Záleží, o jaký typ jde. Známe i případy, kdy expartner stalking trval půl roku, pak ustal, ale objevil se po třech letech s vyšší intenzitou. Souviselo to s tím, že pronásledovatel se ocitl v tíživé situaci a stalking vzal jako naplnění jinak prázdného života.
Záleží na posouzení každého případu. Chtěla bych jen zdůraznit, že dříve platil přístup, že za všechno může pachatel. V poslední době se uplatňuje takzvaný interaktivní přístup, to znamená, že se přihlíží jak k chování pachatele, tak oběti. Víme, že oběť může přispět k dynamice stalkingu.
Jak se oběť může účinně bránit?
Může-li, má říct jednoznačně ne a pak dodržovat nulovou strategii: nereagovat na žádné podněty. Jakákoliv reakce je ze strany stalkera vnímána jako voda na jeho mlýn. Doporučuje se i sbírání důkazů o útočníkově chování. U lehčích případů pak bývá prognóza optimistická - pak je možné využít cesty orgánů činných v trestním řízení. U komplikovanějších případů je dobré zajít se poradit do poradny pro oběti trestných činů a zvolit řešení šité na míru. Například v poradně Bílého kruhu bezpečí pracují poradci specializující se na stalking.
Zpověď stalkera: Tu holku mám prostě rád, intenzita psaní ji asi překvapila. Bral jsem to jako recesi
Číst článek
V tomto případě ale nepomohla ani policie, ani soudy. Co oběti zbývá?
Mohu pracovat jen s tím, co říkáte. Jestliže dotyčný je pro svoji nemoc nebezpečný okolí, což lze dokázat tím, že pokračuje v trestné činnosti, i když díky závažné duševní poruše není stíhán. Existuje ale varianta pobytu v detenci psychiatrického zařízení. Ptala bych se lékaře, proč volil pouze ambulantní léčbu, ačkoliv nebezpečné chování na svobodě pokračuje dál.
Co stalker svým chováním sleduje, čeho chce docílit? Chápe, že své oběti ubližuje?
Ano i ne. Záleží na typech - u expartner stalkingu je dost časté, že si uvědomují, že bývalému partnerovi a třeba i dětem ubližují, protože jsou neseni sladkobolnou vlnou pohybující se mezi láskou a nenávistí. Nakonec se dostanou do stádia, kdy expartnerovi nic dobrého nepřejí. Přináší jim uspokojení, že dotyčného omezují a způsobují mu velké trápení. U nekompetentních ctitelů je vnímání úplně jiné. Oběť je spíš idolem, stalker svoje chování dost často nevnímá jako problematické.
Je schizofrenik nebezpečný?
Člověk trpící onemocněním, zejména psychotického typu, může být pro svoje okolí nebezpečný. Nejlepším prediktorem je násilí, kterého se již dopustil. Existují i další vodítka - třeba vypadnutí ze sociální sítě: přerušení kontaktu s rodinou, nikdo nedohlíží, zda bere léky, nedodržuje termíny u ambulantní péče a podobně.
Stalking je u nás od roku 2010 trestán jako nebezpečné pronásledování. Roste počet odsuzujících rozsudků?
Lze říci, že policejní statistika se v této kategorii trestného činu příliš nemění. Je potřeba také vnímat širší kontext, že záleží na ochotě obětí stalking oznamovat, víru obětí v policii. Policejní statistika není reálným obrazem výskytu jevu.
Jak se naše společnosti ke stalkingu staví? Bere ho vážně, nebo převládá názor, že si například oběti za sledování mohou samy?
Určitým ukazatelem je právě to, že v roce 2010 byla samostatná podstata včleněna do trestního zákoníku. To je jasný signál, že společnost jako celek to bere vážně.
Samozřejmě že v konkrétních případech se oběti mohou setkat s nepochopením a mýty typu „za to si můžeš sám/sama“ a „proč ti to vadí, když máš takového obdivovatele“. U toho se setkávám především, když terčem pronásledování je muž a pronásledovatelkou je žena. Tam někdy dochází k bagatelizaci: okolí má méně pochopení, proč pronásledování na mužích zanechává takové následky.
Jaký je poměr mezi oběťmi mezi muži a mezi ženami?
Daleko častěji jsou oběťmi ženy, podle studií v 80 procentech. Ale i žena může být pronásledovatelkou, a to i v celkem závažných kauzách.
