Je to teď hra o čas? A co může z vašeho pohledu pomoci sanaci urychlit?
Myslím, že kroky, které se tam v současné době dělají, jsou to nejlepší, co je s ohledem na tu situaci možné. Jedinou věc, kterou jsem v médiích zaznamenal, že by mohla být rychlejší, je přímé těžení té zeminy.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si rozhovor s profesorem environmentální toxikologie Luďkem Bláhou z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity a vědeckého centra Recetox

Množství benzenu, které po havárii uniklo do půdy, je opravdu enormní. Benzen se buďto drží v povrchových vrstvách půdy, anebo má tendenci prosakovat do nižších vrstev, což už dnes vidíme. To je ten průsak do sousedního jezera, a potom i blíže k Bečvě.

Takže myslím, že se tam dělá vše možné, co by mohlo být. Ale přímé odtěžování a provětrávání půdy by pomohlo ještě trošku líp.

Benzen je karcinogenní i pro ty, kdo havárii likvidují. Pokud vím, bude odtěžování asi riziková práce.
Bezpochyby ano. Benzen je prokázaný karcinogen. Je spojován s nemocemi, zejména tvorby krve, to znamená leukémie a také anémie, což není karcinogenní projev, ale chronický projev.

Je ale třeba si uvědomit, že lidé, kteří pracují v továrnách, kde se benzen vyrábí nebo zpracovává, tak jsou na denní bázi celoživotně exponováni řádově vyšším dávkám. Samozřejmě mají také ochranné prostředky.

V otevřeném prostoru to bude bezpochyby riziková práce, ale když se na to podíváme trošku relativně, tak je to jenom jednorázová havárie. Hasiči a podobně, kteří s tím budou pracovat, tak to u nich asi není na denní bázi, takže to riziko tam bude určitě menší než u běžných pracovníků třeba v chemických továrnách.

Na jednu stranu jednorázová, na druhou stranu havárie velkého rozsahu. Jak víme, tak důležité je také ochránit zdroje pitné vody. Z havarovaného vlaku se vylilo nejméně 350 tun benzenu. Jak rychle se taková látka v podzemní vodě šíří?
Neznám přesně hydrogeologické poměry, které se v místě vyskytují, ale je potřeba si uvědomit, že Bečva, která od havárie teče pár desítek nebo stovek metrů, je jenom povrchový tok, který trošku zobrazuje, co se děje i v podzemí.

Na vrchu teče řeka, ale v podzemí se podobným směrem pohybuje podzemní voda. Takže benzen, byť se pasivně z místa uvolnění šíří, tak je současně strháván pohybem podzemní vody a je přesouván jinam.

Jak rychle to může trvat k Bečvě, už teď vidíme, protože byly zaznamenány zvýšené koncentrace ve studni, kde se provádělo měření za jeden měsíc od havárie. Nejsem úplně geolog, ale myslím, že teď v této fázi už tam benzen je. Šíří se jednak tou pasivní difuzí z místa, jednak pohybem vodního tělesa v podzemí.

Jestli tomu dobře rozumím, tak ohrožen by byl život v řece, ale zřejmě rovněž okolní půda, to znamená i zemědělská.
Myslím, že zemědělská půda v přímém okolí úplně ne. Jde o to, že benzen zůstává v místě havárie. Konají se kroky k tomu, aby byl zaizolován, aby se nešířil do okolí, například se tam dávají hluboké stěny.

Technologie jeho odstraňování je poměrně technologicky jednoduchá, a to je provětrávání. Když se do půdy vnáší kyslík a vzduch, tak se odvětrává do vzduchu, kde má řádově kratší dobu života. Ve vzduchu přežije, poločas života je, zhruba osm hodin až patnáct hodin, zatímco v půdě to jsou tři měsíce. Takže když se dostane do ovzduší, tak se velice rychle degraduje.

Na okolní půdu, případně zemědělskou, si myslím, že by dopady nebyly velké, pokud nedojde k úniku do vzduchu a potom splachu s deštěm, což se tam moc neděje, spíš jde o ohrožení podzemní vody a podzemního tělesa, které potom zasahuje i do řeky Bečvy, která je poblíž.

A tedy i života v řece?
Ano, i život v řece může být ohrožen. Nicméně díval jsem se na koncentrace, které byly reportovány ze sousedního jezera, kde se mluvilo o 400krát překročených limitech a až 20 miligramech na litr, přičemž limity jsou 50 mikrogramů na litr. A když jsem se díval na hodnoty, které jsou toxické pro ryby, tak je to zhruba ještě dvakrát vyšší než to, co se změřilo v nejbližším jezeře.

Čili koncentrace, která je v jezeře, ještě nestačí na to, aby byla pro ryby přímo toxická, takže si myslím, že dopad toho množství na řeku, která je ještě dál, nebude tak dramatický.

Průběžně jste v kontaktu s kolegy z jiných evropských zemí. Může Česko čerpat z jakékoliv evropské zkušenosti s likvidací škodlivé látky tohoto typu, pokud ne rozsahu, protože o rozsahu se mluví, že je významný, že se za poslední desítky let nic takového nepřihodilo.
Přiznám se, že nejsem úplně technolog, takže nedokážu říct, jestli v Evropě existují podobné situace.

Ale jistě jsou místa, která jsou masivně zamořená chemickými látkami, nejenom tohoto typu. Hodně se v současné době mluví třeba o perfluorovaných látkách. Takových míst je v Evropě několik a na nich se dlouhodobě snaží kolegové, environmentální technologové s tím problém vypořádat.

Takže ano, jistě existují případy, kde se naši odborníci mohou inspirovat. Nicméně myslím, že v Česku máme poměrně silnou školu i díky historické zkušenosti, kdy se během padesáti let komunismu o prostředí moc nedbalo, a potom těch následujících třicet let jsme se naučili, jakým způsobem se vypořádávat se starými zátěžemi.

Martina Mašková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít