Celá Jihlava každý rok. V Česku ubývá orné půdy, nahrazují ji sklady a satelity, ale i pastviny
Ornice je neobnovitelný zdroj, centimetrová vrstva se v Česku tvoří sto let. I proto ministerstvo životního prostředí usiluje o to, aby metropole méně rostly do šířky a více do výšky. Schválená novela zákona o ochraně zemědělské půdy však stále obsahuje řadu výjimek.
Od roku 1993 přišlo Česko o téměř 276 tisíc hektarů ornice – na mapě republiky si lze takovou plochu představit jako kruh se středem na Pražském hradě a okrajem až v Mělníku. Hlavním důvodem je zástavba, a to často logistická, tedy haly a sklady. Na vině je ale také rozšiřování měst – nejvíce půdy ubývá okolo těch největších, tedy Prahy, Brna a Ostravy. Města se totiž historicky budovala právě v blízkosti úrodné půdy a s jejich zvětšováním často dochází k zástavbě té nejkvalitnější.
Nejrychleji rozvíjející se okresy z hlediska zastavěných ploch v poměru ke své rozloze jsou Hradec Králové, Mladá Boleslav a Strakonice.
Trend rezidenční výstavby patrný u velkých měst potvrzuje i sociální geograf Luděk Krtička z Ostravské univerzity. „Přesun obchodních a výrobních aktivit na okraje měst s dobrým dopravním napojením, (…) vyšší mzdy a širší nabídka pracovních příležitostí a poptávka po klidném bydlení v zázemí města, to vše vytváří silný tlak na rozvoj,“ popisuje rozšiřování městské zástavby Krtička. Doplňuje, že tomu nahrává i nízká ochrana půdy, nedostatečná revitalizace brownfieldů a tlaky investorů.
Dalším typem zástavby je doprava a logistika. Česko patří k zemím, kde se průmyslové haly a sklady staví ve velkém. Podle ministra životního prostředí Petra Hladíka má Česko nejvíc těchto budov na jednoho obyvatele ve střední Evropě. „Pro srovnání máme 1100 metrů čtverečních hal na 1000 obyvatel, druhé Polsko má 757 a třetí Slovensko pouze 630. Na druhou stranu tu leží ladem přes 13 000 hektarů brownfieldů,“ uvádí ministr Petr Hladík z KDU-ČSL.
Rozdíl mezi ornou a zemědělskou půdou
Zemědělská půda zahrnuje všechny pozemky, které jsou využívány pro zemědělskou činnost. Patří sem nejen orná půda, ale také chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty.
Orná půda je specifický typ zemědělské půdy, který je pravidelně obděláván a využíván k pěstování plodin. Je to tedy podmnožina zemědělské půdy.
„Všude na Západě se za zábor zemědělské půdy platí výrazně více. Je třeba stavět na brownfieldech a na bývalých nádražích a areálech, kam se má primárně koncipovat rozvoj. Je třeba stavět rozumněji a do výšky,“ říká Hladík. Podle dat ministerstva průmyslu a obchodu je v Česku více než 60 tisíc kilometrů čtverečních brownfieldů.
Podle sociálního geografa Luďka Krtičky z Ostravské univerzity je ale těžké sledovat vývoj zástavby. „Z metodologického hlediska jsou problémem široké kategorie druhů pozemků, což ve statistikách neumožňuje dobře oddělit rezidenční zástavbu od komerční,“ vysvětluje Krtička. Jako velmi problematickou z hlediska hodnocení označuje kategorii ostatní plocha. „Může být cokoliv od zeleně přes plantáž dřevin, fotovoltaickou elektrárnu až po dálnici,“ dodává geograf.
Neobnovitelný zdroj
Zatímco v roce 1960 na jednoho obyvatele připadal 0,47 hektaru orné půdy, tedy asi půlka fotbalového hřiště, o více než šedesát let později už na jednoho Čecha nebo Češku připadá pouze třetina fotbalového hřiště.
Půda je přitom brána jako neobnovitelný zdroj. V podmínkách České republiky se centimetrová vrstva tvoří asi sto let.
Zemědělství se postupně přesouvá do vyšších poloh, které nejsou tak vhodné pro pěstování plodin. Na to se nabalují další problémy, jako je vyšší spotřeba hnojiv nebo větrná eroze. Zemědělská produkce je tak nejen dražší, ale také méně ekologická.
V průměru zmizí ročně tolik orné půdy, že by to co do rozlohy pokrylo město Jihlava. I tak ornice pořád představuje téměř sedmdesát procent zemědělských pozemků v republice. Druhým nejčastějším typem je trvalý travní porost. Tato kategorie naopak každý rok roste. Orná půda se často mění právě na travní porosty a pastviny ve snaze ochránit půdu před erozí.
„Skoro polovina výměry je vedena pod ekologickým zemědělstvím. Jedná se především o horské a podhorské oblasti, které nejsou vhodné pro intenzivní pěstování,“ říká expertka na ochranu přírody a krajiny Eliška Vozníková z Hnutí Duha. Zatravnění těchto území chrání půdu před erozí. „Dále se jedná o lokality kolem vodních ploch. To pomáhá zadržovat smyv z polí a díky tomu se do toků dostává méně ornice, ale také pesticidů a hnojiv,“ dodává Vozníková.
Další změny v půdách
Z dat Českého statistického úřadu se kromě zastavěné plochy dají vyčíst i jiné změny v kategoriích půdy.
Například Jihočeský kraj zaznamenal v posledních letech významný nárůst zahradních ploch, ale také největší absolutní nárůst lesních pozemků. Jihočeši také mají nejvíce vodních ploch, a to jak v absolutních číslech, tak v poměru ke své rozloze.
Ve Středočeském kraji byl zaznamenán největší absolutní úbytek orné půdy. Po přepočtu na kilometr čtvereční je však v tomto ohledu nejvíce postižen Karlovarský kraj. Zároveň ale Karlovarský kraj vykazuje největší nárůst lesních pozemků na kilometr čtvereční.
Navíc i samotní zemědělci jsou dotacemi motivováni, aby část půdy nechávali ležet ladem, a měnili tedy ornou půdu na travnaté plochy. Má tak docházet nejen k zastavení eroze, ale také k lepšímu zadržování vody v krajině a také k obnově kvality půdy.
Novela plná výjimek
Vláda bude sice půdu chránit novelou zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, ta ale na začátku května prošla v mírnější verzi, než se původně plánovalo. Koalice se obávala zpomalení rozvoje Česka, a tak novela zahrnuje výjimky pro strategické infrastruktury a projekty spojené s veřejnou dopravou. Zákon také prodlužuje období, během kterého mohou být tato centra postavena, pokud je to uvedeno v územním plánu, a zakazuje prodej půdy vlastníkům ze třetích zemí, kromě těch s příslušnými mezinárodními smlouvami.
I přes poskytnuté výjimky je ministerstvo životního prostředí s výslednou podobnou spokojené. „Jedná se o nejzásadnější proměnu zákona od roku 1992 a promítl se do něj mimo jiné i významný koncepční přístup k ekostystémovým hodnotám,“ uvedla mluvčí resortu Veronika Krejčí.
Že se jedná o krok správný směrem, míní i Petra Kolínská, ředitelka asociace ekologických organizací Zelený kruh. „Jednak zákazem stavět skladovací haly na nejcennější půdě, jednak zvýšením poplatků (za vyjmutí ze zemědělského půdního fondu – pozn. red.),“ říká Kolínská.
Dodává však, že vzhledem k rychlosti zabírání půdy jsou nová pravidla nedostatečná. „Potřebovali bychom více zapojit ekonomické nástroje, jako je například speciální zdanění pro pozemky dlouhodobě určené k výstavbě,“ doplňuje Kolínská.
