Basketbalistka Vítečková má radši tepláky než masáž
České basketbalistky mohou ještě stále pomýšlet na účast na OH v příštím roce. Musí zvládnout dodatečnou kvalifikaci, která se hraje od 25.6. – 1.7. Národní tým bude stejně jako v posledních letech spoléhat na hlavní oporu Evu Vítečkovou.
Stojíme ráno na Pankráci, abychom se společně vydali na trénink. Jedeme na trénink nebo do práce? „Trénink rovná se práce," říká na úvod Eva Vítečková.
„Je dobré, že to, co mě baví, můžu mít jako práci. Lidé chodí do práce na osmou, na šestou. Já chodím do práce si zasportovat, ale mám to trošku kratší. Někdo si myslí, že jen potrénujeme a máme volno, že máme prostě pohodovou práci, ale ono to zase tak není."
Kdy vlastně Eva Vítečková chodí do práce? „Zaleží, kdy máme trénink. Dnes ho máme v 11 hodin. Já jdu ještě na hodinku do posilovny, takže v půl desáté vyjíždím z baráku."
Reportér Pavel Petr strávil s Evou Vítečkovou jeden celý den, který basketbalistka zakončila odmítnutím společného oběda
Je to jiná práce než má běžný člověk. Přemýšlíte o tom, co vám basketbal dal, dává a nebo naopak co vám basketbal vzal? „Já si myslím, že to jsou spíš samá pozitiva. Že jsem mohla procestovat celou Evropu a trošku světa, spoustu lidí poznat. Takové ty zážitky, pocity, když někdo něco vyhraje, to normální člověk, který nesportuje, nemůže nikdy pochopit."
Práce basketbalistky je hodně náročná
Čas běží, je třeba usednout do auta a vydat se směr Folimanka. Za pár okamžiků už je sraz na palubovce Folimanky. Malé rozcvičení a poté už má slovo hlavní trenér Lubor Blažek a masér Ladislav Burian.
„Rozdělíme se na dva koše, budeme hrát jedna na jednu, dlouhý. V další části budeme hrát naší jedničku a parohy dolů, protože to jsou kombinace, které na nás v Kaunasu budou zkoušet a potom následně se znovu vrátíme k obraně, abychom ještě trochu lépe využívali silný strany," rozdává pokyny Lubor Blažek.
Pomyslnou štafetu přebírá masér Ladislav Burián. Halou zní: „Dáme jim na kozu?" A dočkává se sborové odpovědi: „Dáme!"
I basketbalistky mají svůj slang
Trénink proběhl, ale bylo nutné se k němu ještě vrátit. Ony parohy dolů si žádají vysvětlení. Samozřejmě od Evy Vítečkové. „(Smích)Parohy dolů je akce. Zrovna teď jsme nacvičovali, jak bránit akci Kaunasu. Asi nemá cenu popisovat, jak samotná akce vypadá. Chápu, že je to takový srandovní název parohy dolů. Ale máme i akci nazvanou parohy nahoru."
A intenzita tréninku? Zbývají po nich síly a hlavně chuť mluvit?
„Po takovémto tréninku je síla odpovídat na otázky, protože nemůžeme do těchto tréninků chodit úplně, nechci říci, se stoprocentní intenzitou, to samozřejmě jo, je to ale spíše o rychlosti, ne o dlouhém tréninku. Jsme vlastně na začátku týdne. Nemůžeme se nějak přetrénovat a moc unavit," vysvětluje Eva Vítečková.
Nedílnou součástí je samozřejmě regenerace
Ani basketbalistky ovšem nezapomínají na odpočinek a rehabilitaci. „Já právě preferuji odpočinutí jak psychický, tak spíše doma si odpočinout, lehnout si. Najím se, lehnu si. Někdy si i zdřímnu. Ale že bych chodila nějak moc extra třeba na masáže k Láďovi, to ne.“
Pak se Eva rozmlouvá i masáži a interních záležitostech v týmu: „Používám lymfatické kalhoty. Vyplatily se mi na mistrovství světa. Chodila jsem do nich vlastně po každém zápase a přišlo mi, že to na mě působí mnohem líp, než masáž. I když, na druhou stranu, v masérně trávím hodně času. Tak nějak jsme si s Láďou sedli hodně lidsky. Kecáme o všem možném. Ještě před tréninkem u něj dost často sedávám a kecáme, co se stalo. Probíráme drby (smích)."
Trénink končí. Co bude po něm? Zkouším pozvánku na oběd, ale nemám šanci uspět. „Děkuji za nabídku. Normálně bych šla, ale o víkendu jsem byla navštívit rodiče. Maminka mě nabalila jídlem. A domácím jídlem od maminky opravdu nepohrdnu. Takže snad příště," dává mi košem a zároveň se loučí Eva Vítečková.
