Hon na bin Ládina (díl III.): „Máme ho.“ Dvě kulky pro šéfa Al-Káidy, které pomstily 11. září

Washington 17. ledna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Hon na Bin Ládina, díl III.
Článek vydaný v časopisu The New Yorker. Napsal Nicholas Schmidle.

„Máme ho“

Až do této chvíle operaci v Abbottábádu, která měla za cíl zabít Usámu bin Ládina, sledovaly desítky úředníků ministerstva obrany, tajných služeb a americké administrativy, a to prostřednictvím videopřenosu z dronu. Navzdory tomu, co tvrdila hojně citovaná zpráva televizní stanice CBS, vojáci na přilbách neměli žádné kamery. Nikdo z nich neznal půdorys bin Ládinova domu a vpřed je hnala myšlenka na to, že v příštích několika minutách může skončit nejdražší hon na jediného muže v celé historii Spojených států. V důsledku toho mohou být některé vzpomínky přímých účastníků, na nichž je založeno toto vyprávění, nepřesné, a tím pádem i sporné.

Děti se utekly schovat. Mariňáci začali s čištěním prvního patra hlavní budovy místnost po místnosti. Mysleli si, že v domě mohou být nastražené nálože, ale přítomnost dětí naznačovala, že tu nakonec žádné nebudou. Důstojník z oddělení pro zvláštní operace mi vysvětlil, že „nadmíru ostražitý můžete být člověk jen po určitou dobu“. „Chodil snad bin Ládin spát každou noc s myšlenkou: Přijdou zítra v noci? Samozřejmě že ne. Možná první rok nebo dva. Ale ne teď.“ Nějaká bezpečnostní opatření nicméně v domě byla. Patu schodiště do druhého patra někdo zamkl za kovové mříže, takže místnost dole působila jako klec.

Po prolomení brány za použití dalších náloží se tři vojáci vydali po schodech nahoru. Když byli uprostřed schodiště, uviděli bin Ládinova třiadvacetiletého syna Chálida, jak vykukuje zpoza rohu. Vzápětí se vynořil u vrchního schodu, oblečený v bílém tričku, s krátce střiženými vlasy i vousy a vyzbrojený kalašnikovem. Hned prý začal po Američanech střílet. Můj zdroj z protiteroristické jednotky sice tvrdí, že Chálid byl neozbrojený, ale i tak by představoval hrozbu, kterou je třeba brát vážně. „Je pozdě v noci, tma a v domě Al-Káidy k vám po schodech schází dospělý muž. Předpokládáte, že jde o protivníka.“ Nejméně dva operativci vystřelili a Chálid padl mrtvý k zemi. Podle materiálů, které vojáci dostali, žilo uvnitř komplexu až pět dospělých mužů. Tři už zemřeli. Čtvrtý, bin Ládinův syn Hamza, se v areálu v tu chvíli nezdržoval. Posledním mužem byl tedy samotný bin Ládin.

Ještě než byla operace zahájena, vytvořili si mariňáci seznam kódů s indiánskou tematikou. Každé kódové slovo představovalo určitou část mise: odjezd z Džalalábádu, přílet do Pákistánu, vstup do areálu v Abbottábádu a tak dále. Kód „Geronimo“ měli zahlásit, až bin Ládina najdou.

Tři členové jednotky prošli kolem Chálidova těla a odpálili další kovovou bránu, která blokovala vstup do třetího patra. Cestou po ztemnělém schodišti zkontrolovali konec zábradlí. Na posledním schodu se velitel pootočil doprava a v noktovizoru rozeznal vysokého statného muže s dlouhými vousy, jak vykukuje zpoza dveří do ložnice vzdálených asi tři metry. Člen jednotky okamžitě vytušil, že je to „Crankshaft“ neboli „kliková hřídel“ (označení, který daly bin Ládinovy tajné služby). Můj zdroj z protiteroristické jednotky tvrdí, že operativec poprvé zahlédl bin Ládina už na konci zábradlí, vystřelil po něm, ale minul.

Vojáci každopádně pospíchali ke dveřím do ložnice. První z nich je rozrazil a octnul se přede dvěma z bin Ládinových manželek. Jedna z nich, Amal Fatahová, něco arabsky křičela a pohnula se jako by chtěla nabít zbraň. Jeden z vojáků zamířil dolů a střelil ji do lýtka. V obavě, že by jedna nebo obě dvě ženy mohly mít na sobě sebevražednou vestu, vykročil vpřed a srazil je stranou. Celkem jistě by zemřel, pokud by došlo k výbuchu, ale tím, že je zakryl vlastním tělem, mohl explozi zmírnit a potenciálně zachránit své dva kolegy. Nakonec na sobě ale ani jedna výbušninu neměla.

Do místnosti vkročil druhý voják a laserový zaměřovač své M4 namířil bin Ládinovi na prsa. Šéf Al-Káidy měl na sobě tradiční orientální oblečení: hnědý salwar kameez a na hlavě pokrývku hlavy zvanou fez. Ani se nepohnul. Nebyl ozbrojený. Důstojník z oddělení pro zvláštní operace mi vysvětlil, že „neexistoval žádný příkaz k jeho zadržení nebo zajetí - nešlo o rozhodnutí ze vteřiny na vteřinu, zadržet ho prostě nikdo nechtěl.“ (Obamova administrativa nicméně hájí názor, že pokud by se bin Ládin okamžitě vzdal, mohl zůstat naživu.) Američané měli Usámu bin Ládina přímo na mušce. Stalo se tak devět let, sedm měsíců a dvacet dní po 11. září. První kulka ráže 5,56 milimetru zasáhla šéfa teroristické organizace do hrudi. Jak padal nazad, voják vypálil další ránu a trefil ho do hlavy nad levé oko. Do vysílačky ohlásil: „Pro boha a vlast - Geronimo, Geronimo, Geronimo.“ Po chvíli dodal: „Geronimo E.K.I.A. - enemy killed in action (nepřítel zabit v akci).“

Když to slyšel Obama v Bílém domě, sevřel rty a obřadně prohlásil: „Máme ho.“

                                                            ***

Voják, který srazil bin Ládinovy ženy na zem, jim ruce svázal páskou a odvedl je schodištěm dolů. Dva jeho kolegové mezitím vyběhli nahoru s nylonovým vakem na mrtvá těla. Rozbalili ho, každý si z jedné strany kleknul na zem vedle bin Ládina a jeho tělo uložili dovnitř. Od chvíle, kdy tým DEVGRU v Abbottábádu přistál, uplynulo osmnáct minut. Dalších dvacet pak mariňáci věnovali shromažďování zpravodajských informací.

Čtyři muži vyčistili druhé podlaží. Do plastových obalů sbírali flashky, CD, DVD a počítačový hardware, který částečně sloužil jako bin Ládinovo provizorní multimediální studio. V následujících týdnech pracovní skupina ze CIA dokumenty zkoumala a dovodila z nich, že bin Ládin byl v aktivitách Al-Káidy zapojený daleko víc, než se Američané domnívali. Spřádal plány atentátu na prezidenta Obamu a ředitele CIA Davida H. Petraeuse. Plánoval udělat velkolepý útok na desáté výročí událostí z 11. září. Chtěl se zaměřit na americké vlaky. Vojáci také objevili plno pornografie. Můj zdroj k tomu řekl, že podobné archivy nacházejí operativci u těchto lidí i v Somálsku, Iráku nebo Afghánistánu. Bin Ládinovu zlatě prošívanou róbu, kterou oblékal na svých videonahrávkách, našli vojáci v multimediální místnosti za závěsem.

Venku členové jednotky shromáždili ženy a děti, všechny spoutali a posadili je u obvodové zdi čelem k nepoškozenému vrtulníku číslo dva. Jediný voják, který uměl arabsky, je vyslechl. Většině dětí nebylo ani deset let. Zdálo se, že o nájemníkovi v horním patře nevědí vůbec nic, jen že šlo o „nějakého starého chlapa“. Ani jedna z žen nepotvrdila, že zabitým byl Usáma bin Ládin. Jedna z nich o něm ale mluvila jako o „šejkovi“. Když jeden ze záchranných Chinooků konečně dorazil, vystoupil z něj lékař a poklekl nad mrtvým tělem bin Ládina. Pomocí injekční jehly odebral dva vzorky kostní dřeně. Další DNA nabral vatovými tyčinkami. Jeden ze vzorků kostní dřeně putoval do Black Hawku, druhý byl spolu s tělem teroristy transportován Chinookem.

Mariňáci následně potřebovali zlikvidovat poničený Black Hawk. Pilot měl pro podobné situace připravené kladivo, kterým rozbil přístrojovou desku, rádio a další tajné vybavení kokpitu. Pak se dala do díla demoliční četa. Umístila výbušniny k elektronickým přístrojům, ke komunikačnímu zařízení, k nádrži a hlavici rotoru. Můj zdroj mi k tomu řekl: „Že to byl vrtulník, nijak neutajíte. Zařídíte ale, že se už nebude dát použít.“ Další plastickou trhavinu C-4 tak vojáci umístili pod vrtulník a do jeho trupu vhodili termitové granáty. Pak se stáhli. Zatímco demoliční četa nastupovala do Chinooku, z vrtulníku číslo jedna vyšlehly plameny. Ženy a děti, které Američané přenechali Pákistáncům, vypadaly zmateně, vyděšeně a byly v šoku, když pozorovaly vojáky, jak nastupují do vrtulníku. Amal, jedna z bin Ládinových žen, stále něco hystericky vykřikovala. Pak mezi zdmi komplexu vzplanul obrovský požár a Američané odletěli pryč.

                                                            ***

„Nebudu klidný, dokud se ti muži nedostanou zpátky do bezpečí,“ pronesl Obama v Situační místnosti Bílého domu. Po 38 minutách v abbottábádském komplexu musely dvě jednotky mariňáků absolvovat ještě dlouhý let zpátky do Afghánistánu. Black Hawku docházelo palivo a měl se setkat s Chinookem na tankovacím stanovišti, stále ještě na území Pákistánu nedaleko afghánské hranice. Doplnění paliva zabralo kolem 25 minut. Joe Biden, toho času americký viceprezident, který mezi prsty svíral růženec, se v jednu chvíli obrátil na předsedu sboru náčelníků štábu a prohlásil: „Všichni bychom dnes měli zajít na mši.“ 

Vrtulníky přistály zpátky v Džalalábádu kolem třetí hodiny ráno. Bill McRaven, šéf Spojeného velitelství zvláštních operací USA, a zástupce zdejší pobočky CIA se s členy týmu setkali ještě na letištní ploše. Členové jednotky vyložili vak s tělem a otevřeli ho, aby se McRaven a důstojník CIA mohli na vlastní oči přesvědčit, že jde opravdu o bin Ládina. V tu chvíli vznikly také fotografie bin Ládinovy tváře a těla. Šéf Al-Káidy měl být vysoký asi metr devadesát, nikdo ale zatím mrtvé tělo kontrolně nezměřil. Jeden operativec, který měřil 180 centimetrů, se tedy natáhnul vedle mrtvoly. Ta Američana skutečně přesahovala téměř o deset centimetrů. O pár minut později se McRaven objevil na obrazovce v Situační místnosti Bílého domu a potvrdil, že ve vaku je skutečně bin Ládin. Teroristovy pozůstatky vojáci odeslali do afghánského Bagrámu.

Vojáci plánovali shodit bin Ládinovo tělo do moře, aby jeho mýtus vzal za své. Nebylo by to poprvé. Během zásahu jednotky DEVGRU v Somálsku v září roku 2009 zabili muže jménem Sáli Alí Sáli Nabhán. To byl jeden z nejvýše postavených lidí Al-Káidy ve východní Africe. Nabhánovo tělo tehdy naložili na loď v Indickém oceánu. Muži byl poskytnut řádný muslimský obřad, a následně bylo jeho tělo shozeno do vody. Ještě než k tomu samému mělo dojít v případě bin Ládina, zavolal bývalý šéf pobočky CIA v Rijádu John Brennan svému někdejšímu protějšku z řad saúdské tajné služby. Řekl mu k čemu v Abbottábádu došlo a informoval ho o plánu pohřbít bin Ládina do moře. Brennan věděl, že bin Ládinovi příbuzní stále patřili mezi vlivné rodiny v saúdskoarabském království a Usáma sám kdysi býval saúdským občanem. Měla by tedy saúdská vláda o pozůstatky zájem? „Váš plán se nám zdá v pořádku,“ odpověděli Saúdi.

Za úsvitu tedy bylo bin Ládinovo tělo naloženo v doprovodu styčného důstojníka Spojeného velitelství zvláštních operací a ochranky složené z příslušníků vojenské policie do konvertoplánu V-22 Osprey. Stroj zamířil jižním směrem k třísetmetrové letadlové lodi s nukleárním pohonem USS Carl Vinson kotvící v Arabském moři nedaleko pákistánského pobřeží. Američané se tak ještě jednou chystali bez povolení narušit vzdušný prostor Pákistánu. Někteří státní představitelé se totiž obávali, že Pákistán by se mohl cítit samostatnou akcí Američanů v Abbottábádu ponížen a povolení vletět do vzdušného prostoru by neudělil. Letoun nakonec na lodi bez problémů přistál.

Bin Ládinovo tělo omyli, zabalili do bílého rubáše, zatížili a vložili do vaku. Celý proces proběhl „zcela v souladu s pravidly a zvyklostmi Islámu,“ jak později John Brennan, toho času poradce hlavy státu pro boj proti terorismu, sdělil reportérům. Styčný důstojník, vojenská ochranka a několik námořníků umístili zabalené tělo na plošinu, kterou sjeli do nejnižší úrovně, kde se nachází hangár pro letadla. Z výšky mezi šesti a osmi metry nad hladinou pak svrhli tělo do vody.

Mezitím se obyvatelé Bilal Townu a desítky novinářů nahrnuli k bin Ládinovu komplexu. Ranní slunce odhalilo, k čemu předchozí noc došlo. Černé trosky z odpáleného Black Hawku začoudily stěnu kolem výběhu pro zvířata. Dolů přes zeď visela část ocasu. Bylo jasné, že tady proběhla vojenská akce. Můj zdroj mi k tomu řekl: „Jsem rád, že při nehodě nikdo nebyl zraněn, a je možná dobře, že tam ten vrtulník zůstal. Zamezí to konspiracím a dodá to akci na důvěryhodnosti. Když tam takhle zůstal ležet vrtulník, tak tomu ostatnímu nemáte problém hned uvěřit.“

                                                            ***

Politické vedení Pákistánu horečnatě přistoupilo k nápravě škod. Prezident Asif Ali Zardari pro list The Washington Post napsal, že bin Ládin „nebyl nikde, kde bychom ho byli očekávali, ale teď už je pryč.“ Dodal, že „k jeho odstranění vedlo deset let spolupráce a partnerství mezi Spojenými státy a Pákistánem“.

Pákistánští vojenští představitelé zareagovali poněkud cyničtěji. Zatkli nejméně pět Pákistánců za pomoc CIA, včetně lékaře, který v Abbottábádu prováděl falešnou očkovací akci v naději, že získá vzorky DNA bin Ládinových dětí. Některé místní sdělovací prostředky, včetně nacionalistického, anglicky psaného listu Nation, který je považován za hlásnou troubu místní zpravodajské služby ISI, dokonce zveřejnily jméno šéfa pobočky CIA v Islámábádu. (Bývalá editorka novin The Nation [a pozdější ministryně pro lidská práva - pozn. red. V12] Shireen Mazariová mi jednou řekla: „Naše zájmy se se zájmy Američanů nepotkávají.“) Publikované jméno nicméně nebylo správné, a tak se šéf kanceláře CIA v Islámábádu rozhodl zůstat.

To, že bin Ládinovo sídlo bylo tak blízko u pákistánské vojenské akademie, pak vyvolávalo možné podezření, že tamní armáda nebo tajná služba s ochranou šéfa Al-Káidy napomáhaly. Jak by mohl žít tak blízko, aniž by o tom alespoň někteří důstojníci nevěděli? Pochybnosti dál rostly. Americké Timesy totiž vydaly zprávu o tom, že nejméně jeden mobilní telefon z bin Ládinova domu obsahoval kontakty na vysoce postavené bojovníky džihádistické skupiny Harkat-ul-Mujahideen, která má s tajnou službou ISI blízké vazby. Podle americké strany pákistánští důstojníci museli bin Ládinovi při skrývání v Abbottábádu pomáhat, jasný důkaz ale nepředložila.

Bin Ládinova smrt znamenala pro Bílý dům symbolické vítězství, které Spojené státy potřebovaly k tomu, aby mohly odvolat své vojáky z Afghánistánu. O sedm týdnů později prezident Obama představil časový plán pro stažení jednotek. Neznamenalo to ale, že by došlo k omezení takových protiteroristických akcí Spojených států v Pákistánu, jako byly tajné mise CIA a Spojeného velitelství zvláštních operací. Jen během pár měsíců po akci v Abbottábádu došlo k více než dvaceti útokům dronů v severním a jižním Vazíristánu, včetně jednoho, při kterém byl údajně při pití čaje v jabloňovém sadu zabit vysoký představitel Al-Káidy Ilyas Kashmiri.

Úspěch mise vyvolal v armádních a zpravodajských kruzích diskusi: Stojí ještě nějací další teroristé za riskování podobné operace? Generál James Cartwright, místopředseda sboru náčelníků štábů, mi k tomu řekl: „Jsou lidé, po kterých bychom šli, pokud by se povedlo zjistit, kde se skrývají.“ Zmínil Ajmána Zavahrího, nového šéfa Al-Káidy, který se měl také ukrývat v Pákistánu (a kterého Američané nakonec zabili v roce 2022 v afghánském Kábulu - pozn. red. V12). Padlo i jméno Anwara Awlakiho, rodáka ze Spojených států, který působil jako duchovní v Jemenu (a kterého tam už v září 2011 Američané také zabili - pozn. red. V12) Můj zdroj se mnou mluvil víc na rovinu. Věří, že zabití bin Ládina je precedentem pro další podobné operace. Prohlásil: „Lidi teď začínají chápat, že jsme toho schopní.“ Jeden z hlavních poradců prezidenta Obamy uvedl, že „skryté narušení vzdušného prostoru suverénního státu ze správných důvodů a pro dobrou věc bude vždycky považována za možnou variantu“. Brennan, Obamův poradce pro boj proti terorismu, mi zase pověděl: „Důvěra, kterou máme ve schopnosti americké armády, je po této akci bezpochyby ještě větší.“

6. května roku 2011 Al-Káida potvrdila bin Ládinovo úmrtí a vydala prohlášení, v němž blahopřála „Islámskému národu“ k mučednickému odchodu „jeho dobrého syna Usámy“. Autoři tohoto dokumentu Američanům přislíbili, že „jejich radost se promění v žal a slzy se smísí s krví“. Toho dne prezident Obama cestoval do Fort Campbell ve státě Kentucky, kde sídlí 160. letecký pluk speciálních operací, aby se setkal se členy jednotky DEVGRU a piloty, kteří se na zásahu podíleli. Mariňáci se vrátili z Afghánistánu domů už o pár dní dřív a sem přiletěli z Virginie. Dorazili také tehdejší viceprezident Biden, poradce hlavy státu pro národní bezpečnost Tom Donilon a tucet dalších jeho poradců.

McRaven ze Spojeného velitelství zvláštních operací USA přivítal Obamu na přistávací ploše. (Oba muži se setkali už o pár dnů dříve v Bílém domě, kde prezident předal McRavenovi metr [Obama to později ve své knize Promised Land z roku 2020 vysvětloval tak, že ze vtipu McRavenovi vyčítal, že přes veškeré plánování si nebyl schopný s sebou vzít metr, aby změřil, zda je tělo mrtvého tak vysoké jako domnělá výška bin Ládina, a pro porovnání si na zem vedle vaku musel lehat voják - pozn. red. V12]) McRaven na vojenském letišti ve Fort Campbell odvedl Obamu a jeho tým do jednopatrové budovy na opačné straně základny, kde vstoupili do místnosti bez oken. Na ošuntělém koberci stály ve světle zářivek tři řady skládacích židlí. McRaven, mariňák Brian, piloti ze 160. pluku a velitel James se střídali v informování prezidenta. Připravili si trojrozměrný model bin Ládinova komplexu a pomocí laserového ukazovátka popisovali své počínání uvnitř. Na zeď promítli satelitní snímek areálu spolu s mapou, kde byla vyznačena cesta jednotek do a z Pákistánu. Celý brífink trval asi pětatřicet minut. Obama chtěl vědět, jak se Ahmedovi povedlo udržet na uzdě místní obyvatele, a zajímal se také o pád Black Hawku a jestli k nehodě přispěly nadprůměrné teploty v Abbottábádu. (Pentagon havárii oficiálně vyšetřoval.)

Když se dostal ke slovu velitel James, začal vyjmenováním všech předsunutých operačních základen ve východním Afghánistánu, které byly pojmenovány po mariňácích zabitých v boji. Obamovi řekl: „Všechno, co jsme v poslední letech vykonali, nás na tuhle akci připravilo.“ Prezident byl „z těch chlapů nadšený“, jak popsal zástupce Obamova poradce pro národní bezpečnost Ben Rhodes a dodal: „Byla to výjimečná návštěva základny. Ti chlapi věděli, že Obama na tuhle akci vsází své prezidentství. A on zase věděl, že ti chlapi riskují své životy.“

James se před Obamou taky zmínil o Cairovi. „On tam byl pes?“ přerušil ho Obama. James přikývl a poznamenal, že Cairo je na žádost tajné služby s náhubkem ve vedlejší místnosti.

„Chci ho vidět,“ prohlásil prezident.

„Pokud se s ním chcete potkat, pane prezidente, radím vám vzít si nějaké pamlsky,“ zavtipkoval James. Obama si šel psa pohladit, náhubek mu ale nechali nasazený.

Potom prezident a jeho poradci vstoupili do druhé místnosti, kde se shromáždili všichni ostatní lidé, kteří byli do mise zapojení včetně členů logistiky, techniků i náhradníků z řad mariňáků. Obama týmu předal vyznamenání (Presidential Unit Citation, udělovanou od útoku na Pearl Harbor v prosinci 1941 - pozn. red. V12) a řekl: „Příslušníci našich tajných služeb odvedli úžasnou práci. Bylo to 50 na 50, že bin Ládin v Abbottábádu skutečně je, ale vámi, vojáky, jsem si byl jistý stoprocentně. Jste nejlepší bojovou jednotkou, která kdy chodila po tomto světě.“ Zásahový tým potom prezidentovi předal americkou vlajku, kterou nesl na palubě záchranný Chinook. Vlajka o velikosti metr na metr a půl byla vypjata, vyžehlena a zarámována. Členové jednotky a piloti ji vzadu podepsali. Na její přední straně stojí: „Ze společné Operace Neptunovo kopí, 1. květen 2011: Pro boha a vlast. Geronimo.“ Obama slíbil, že dárek uloží na soukromé a pro něj významné místo. Předtím, než se prezident vrátil do Washingtonu, zapózoval s členy jednotky fotografům a s mnoha z nich promluvil. Jedna věc ale zůstala nevyřčena. Obama se nezeptal, kdo zasadil bin Ládinovi smrtící ránu, a mariňáci mu to sami od sebe neprozradili.