Jak se brousí jantar
Vánočním dárkem, který pod stromečkem ohromí ženu, může být šperk. U našich severních sousedů jsou velmi oblíbené různé výrobky z jantaru, který se na zdejším baltském pobřeží sbírá. Není to ale rozhodně levný dárek, a tak si jej mohou dovolit darovat jen ti movitější. Výrobce takových drahých jantarových šperků navštívil přímo v dílně náš zpravodaj v Polsku.
Pan Jan Materek z vesnice Mikoszewo na východním polském pobřeží Baltu je brusičem jantaru už 20 let. Původním povoláním je muzikant. Hrál v opeře na lesní roh. Jeho práce s jantarem je ale daleko výnosnější. Vyrábí brože, přívěsky, spony i různé dekorativní figurky z této prastaré zkamenělé pryskyřice. Jeho rukama už prošlo několik tun různě velkých valounů jantaru.
"Samotný tvar kusu jantaru už napovídá, co z něj bude možné vyrobit. Přání zákazníků jsou různá. Tu chtějí vyřezat orientální květ, jindy zase třeba jantarovou opičku. Výrobce se jejich gustu musí přizpůsobit," říká zkušený brusič, který ve většině případů vytváří šperky na zakázku.
Opracování kousku jantaru bruskou podobnou zubařské vrtačce zabere umělci dobrých několik hodin. Musí přitom počítat s tím, že každý kus hmoty se může chovat jinak, že jsou v něm praskliny a vzduchové bubliny. "Pro brusiče je nejdůležitější praxe. Musí se s materiálem učit zacházet nejméně 2 roky. To aby byl schopen zhodnotit tvrdost jantaru a jeho kvalitu. Jen na tom totiž záleží, co se dá z jantaru vyrobit."
Aby se člověk jen naučil brousit jantarové hroudy, potřebuje na to minimálně půl roku. "Pro zákaznice, které se se mnou domlouvají o své představě šperku, nejprve vypracuji projekt. Někdy trvá plnění zakázky dost dlouho, protože je třeba najít odpovídající kus jantaru. Ale jinak pracuji dost rychle. Pak se musí ještě také dohodnout termín zaplacení výrobku. Nejsou to věci levné, ale i tak jsou u mne levnější než v klenotnictví," říká pan Materek.
Jen pro ilustraci. Taková stříbrná brož s jantarem velikosti půlky slepičího vejce přijde bratru na 500 zlotých - tedy asi 3 a půl tisíce korun. Milovníci jantaru si ale nejvíc cení šperků vyrobených z velkých kusů neleštěného jantaru. Jak říká sběratelka jantarů z gdaňské univerzity, dr. Elžbieta Sontagová, pro ni je přitažlivý především šperk z hrubě opracovaného jantaru. Takové bývají ještě dražší. "Říká, že pokud si vezme šperk z přírodního jantaru, může si být například na plese jistá, že je jediná, kdo takový skvost na krku má. Takový pocit je pro mnoho žen důležitý. To je na jantaru to nejhezčí, že se jeho tvary a kresby v něm, vytvořené přírodou, nemohou opakovat," říká Elžbieta Sontagová.
Brusič jantaru musí být připraven na to, že musí plnit různé vrtochy zákazníků a především zákaznic. Musí naplňovat jejich představy o tom, jak by měl unikátní jantarový šperk vypadat. Nebýt ale rozmařilých zákazníků, brusič jantaru by neměl práci. "Vždycky říkám, že mne vydržují ženy. Je to tak. Plním jejich choutky, jejich sny. Když si koupí mé šperky, mají pocit, že je dělají hezčí. Je to možná trochu falešný obrázek, ale takový už dnes ten náš svět je," říká Jan Materek z Mikoszewa - výrobce jantarových šperků, které se možná objeví pod stromečkem těch, kteří v Polsku nemusejí počítat peníze od výplaty k výplatě.
