Kdo pomohl Slobodanu Praljakovi zemřít? Na skleněnou lahvičku s jedem je i rentgen v Haagu krátký
Stalo se to až v budově soudu, během nehlídaného kontaktu s obhájkyní? Nebo už ve věznici před příchodem k soudu, který zanedbal bezpečnostní prohlídku? Kdo, kdy a kde předal Slobodanu Praljakovi jed, jímž se bývalý velitel bosenskochorvatských vojsk a odsouzený válečný zločinec otrávil v přímém přenosu od haagského tribunálu? Praljak svou teatrální sebevraždu pečlivě naplánoval, naznačují zdroje deníku Jutarnji list.
Postavil se ještě dřív, než ho k tomu vyzval předsedající soudce. Pravděpodobně právě tehdy nahmatal v kapse malou lahvičku.
Soudní síní začíná znít verdikt, který má rozhodnout o jeho dalším osudu. Jenže Slobodan Praljak už ví své. Ví, že věci budou jinak: svůj osud totiž pevně tiskne v dlani.
Tuší to i někdo další z přítomných? Zatímco naslouchají rozsudku, který někdejšímu veliteli bosenskochorvatských ozbrojených sil nakonec potvrdí dřívějších 20 let odnětí svobody za válečné zločiny, Praljak několikrát šlehne pohledem nalevo i napravo, směrem k přítomným strážným.
Kamery v soudní síni už v té chvíli zaznamenávají nádobku, sevřenou v Praljakově ruce. Na rozdíl od strážných, kteří na něj mají dohlížet - stojí v nešťastném úhlu, nemají výhled.
"... potvrzuje trest 20 let vězení s tím, že se započítává čas (...), který zatím strávil ve vazbě. Pane Praljaku, můžete se posadit,“ končí čtení verdiktu předsedající soudce Carmel Agius.
Jenže Praljak si nesedá. Vrhne ještě jeden bleskový pohled na strážného po pravici, pak na lahvičku v ruce: drží ji v té pravé, levou má na uzávěru. „Slobodan Praljak není válečný zločinec!“ deklamuje ve třetí osobě, důraz na každé slabice. „Váš rozsudek s opovržením odmítám!“ Pak zvrátí hlavu a lahvičku vyprázdní. Konsternovaný soudce bezmocně přihlíží.
Vysoce postavené diplomatické zdroje deníku Dnevnik.hr ve čtvrtek potvrdily, že Praljak zemřel už na místě v soudní síni - do nemocnice, vzdálené asi deset minut jízdy od budovy soudu, ho převezli již mrtvého.
Plán, který neselhal
Zrekonstruovaný průběh celého incidentu, který vyrazil dech zdaleka nejen přítomným v soudní síni a vrhl značně temný stín na vůbec poslední rozsudek Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY), napovídá, že Praljak svou dramatickou sebevraždu pečlivě naplánoval. Myslí si to alespoň odborníci, s nimiž mluvil chorvatský deník Jutarnji list.
A nejen to. Fakt, že se Praljakovi tento plán vůbec podařilo naplnit, podle nich poukazuje na hned několikeré selhání bezpečnostních složek. Stačí se v Praljakových stopách vydat na cestu z vazební věznice do soudní síně.
První chyba: vazební jednotka věznice v haagské čtvrti Scheveningen, kde byli obvinění z éry jugoslávských válek internováni. Když odsud Praljaka převáželi k soudu, zanedbali tu jeho osobní prohlídku, domnívají se zdroje listu - věří totiž, že Praljak se k jedu s největší pravděpodobností dostal už zde.
„Bezpečnostní opatření ICTY jsou přísná a přinést do soudní síně jakýkoli nebezpečný materiál je nesmírně těžké, dokonce i pro právníky. O obžalovaných ani nemluvě, tím spíš v den verdiktu. Nechápu, jak mohl generál Praljak vnést do soudní síně jed, aniž by to bylo odhaleno. (Ale) nerozumím ani tomu, jak se mu povedlo sehnat si jed ve věznici,“ kroutí hlavou pro Jutarnji list advokát Luka Mišetić, někdejší obhájce Anteho Gotoviny. (Bývalou hlavu chorvatské armády odsoudil ICTY v roce 2011 ke 24 letům vězení; o sedm měsíců později ho v odvolacím řízení očistil a nechal propustit, pozn. red.)
Kudy s jedem do vězení?
Slobodan Praljak přesto nedrží prvenství - je to už podruhé, kdy do soudní síně pronikly zakázané látky. „Poprvé se to stalo, ačkoli za zavřenými dveřmi, v případě Slobodana Miloševiće. Ani tehdy jsme to neviděli. (Milošević) si vzal protilék, který zrušil účinek léku na vysoký tlak. To, že k tomu došlo, bylo šokující,“ připomněla pro bosenský portál Startbih.info bývalá mluvčí ICTY Florence Hartmannová.
KOMENTÁŘ: Dvojí metr na Mladiće aneb Nebezpečné žonglování s genocidou
Číst článek
O šoku mluví také chorvatský exministr spravedlnosti Ante Šprlje. Také on zmiňuje přísná bezpečnostní opatření, tentokrát však ve výše zmíněné vazební věznici, kde obžalované v minulosti navštívil. „Prohlédli mě od hlavy až k patě. Nemohl jsem tam pronést doslova nic, takže mě tohle (Praljakova sebevražda, pozn. red.) šokovalo,“ řekl Šprjle pro Jutarnjemu listu.
Navzdory tomu se nejspíš právě zde stala fatální chyba. V den transportu k soudu přináší stráž obžalovaným oblečení do soudní síně, a stejně tak učinila i v den rozsudku nad Praljakem a jeho pěti spoluobžalovanými. V té chvíli už Praljak zřejmě měl lahvičku s jedem při sobě, předpokládají zdroje deníku.
Čtrnáct dveří
Stále ovšem není jasné, kdo a jak mu ji předal - ani to, proč ji vězeňské stráže neodhalily. Cesta obžalovaného mimo vazební věznici totiž nevede jen skrze jedny vrata.
„Čtrnáct dveří,“ vypočítává právník Anto Nobilo, který v Haagu hájil dalšího bosenskochorvatského exgenerála Tihomira Blaškiće. „A před každými se čeká, dokud nebudou pod dohledem alespoň jednoho strážného, a celý prostor monitorují kamery.“
Nejen obžalovaný, ale i každá osoba zvenčí, která s ním přijde do kontaktu, musí projít protiteroristickou prohlídkou, dodává Nobilo. „Z kapes musí všechno ven, prohledávají tašky, posílají je přes rentgen. Žádná možnost, jak obžalovanému předat něco zakázaného předat, neexistovala,“ tvrdí Nobilo.
Ovšem právě v rentgenu může být háček. Rentgenové prověrky provádějí také při vstupu do soudní budovy - jenže rentgen plast ani sklo nezaznamená. Tady se nejspíš odehrála druhá zásadní chyba. Jestli měl Praljak skutečně už tady lahvičku s jedem v kapse, znamená to, že ho neprohlédli dost důkladně. „Vzhledem k tomu, že šlo o poslední den soudu, pochybuji, že je řeč o nějaké pečlivé prohlídce,“ naznačuje Jutarnji list.
Obhájkyně: Naprosto mu rozumím
Otázkou také je, co se dělo během Praljakova kontaktu s jeho obhájkyní Nikou Pinterovou. Obžalovaný totiž po vstupu do soudu míří do speciální místnosti, která je vyhrazená jemu a jeho právníkovi. Přístup je zakázán nejen strážím (ty hlídají venku přede dveřmi), ale také bezpečnostním kamerám.
Pinterovou už v noci na čtvrtek vyslýchala nizozemská policie. Sama právnička tvrdí, že nic bližšího netuší, ale že vyšetřovatelům předala veškeré informace, které jí byly známy. Je nutné zjistit, co se doopravdy stalo, řekla ve čtvrtečním rozhovoru pro chorvatskou televizi Nova TV.
Při té příležitosti se svého zesnulého klienta vehementně zastala. „Ještě pořád jsem v šoku. I když bych být neměla, ale přeju si říct jedno - naprosto Slobodanu Praljakovi rozumím, a rozumím, že s cejchem 'válečný zločinec' nemohl žít. Tomu rozumím. Jen nevím, jak to provedl. (...) Praljak je stoprocentně ten nejmilejší, nejlepší, nejpoctivější klient a člověk, kterého jsem poznala. Stoprocentně. A zcela chápu, že takto čestný člověk nemůže nastavit ruce poutům a odejít zpátky do vězení. I kdyby na jeden den,“ prohlásila Pinterová.
Vyšetřování Praljakovy smrti pokračuje. Veškeré osoby, které se šesticí obžalovaných (Slobodan Praljak, Jadranko Prlić, Bruno Stojić, Milovoj Petković, Valentin Ćorić a Berislav Pušićm pozn. red.) ve středu přišly do kontaktu, pokládali vyšetřovatelé den poté za podezřelé. Tedy nejen advokáty šesti bývalých vůdců samozvané Chorvatské republiky Herceg-Bosna, ale i všechny strážné.
Dosud však nikoho nezadrželi. A zatím se neví ani to, kterou jedovatou látku Praljak ke své sebevraždě použil.
