Trumpův klíč k triumfu: Hispánci, venkov a prázdné kapsy stydlivých voličů

Washington 7. listopadu 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Je to, co předvedl Donald Trump, největší comeback americké prezidentské historie?
Kateřina Březinová: Domnívám se, že předvedl dost dobrý kousek a výkon. Nejenže se vrátil, ale vrátil se v plné, či ještě větší síle než v roce 2016 a 2020. Vidíme, že možná zafungoval vzpomínkový optimismus na hezká ekonomická léta s Donaldem Trumpem a na to, že pandemie už je za námi a možná už si na ni jen tak někdo nevzpomene. 

Ve středu ráno jsme spolu mluvili o tom, že největším překvapením pro vás je nezájem o interrupce, respektive to, že toto téma nezarezonovalo. Myslíte si, že to nakonec byl důvod úspěchu Donalda Trumpa? 
Milan Babík: Určitě to bylo jeho součástí a jeden z hlavních důvodů. Toto téma nebylo tak důležité, jak jsme si všichni mysleli, a bylo to ve finále o ekonomice. Ukázalo se, že je to skutečně tak. 

A co migrace?
KB: Migrace je velké téma. Pew Research nám napovídal, že zejména pro konzervativnější voliče v osmi z deseti případů to bylo jedno z nejvíce důležitých témat hned po ekonomice. Pro liberálně laděné voliče to bylo zhruba v polovině případů. Ale jak vidno, tak se uchytilo poselství o tom, že migrace je nezvládnutá, hranice je otevřená a je to škodlivé nejenom pro americkou společnost jako takovou, ale pro trh práce, růst nájmů v různých částech Spojených států amerických. Během pomocných prací po hurikánu Milton se dokonce tvrdilo, že to snad Američanům odebírá možnost čerpat federální podporu v těchto krizových situacích. Nic z toho nebyla pravda, ale vše se to podařilo velmi dobře propojit s tématem migrace, aby to prorezonovalo i do dalšího obrovského tématu letošních voleb, kterým byla ekonomika.

Chápu správně, že Američané tedy slyší na to, když J. D. Vance a Donald Trump říkají, že začnou s masovými deportacemi ilegálních migrantů ze Spojených států, konkrétně s jedním milionem?
MB: Myslím, že je to tak, a ještě víc mě překvapuje, že na to slyší i imigranti, etnické skupiny, které jsou ve Spojených státech už nyní, Latinos. Zdá se, že tam není velká soudržnost s těmi, kteří za nimi proudí z jejich někdejších domovin. Možná jsou tam obavy ohledně trhu práce, dostatku dobře placených míst a je možné, že ti, kteří už ve Spojených státech jsou, nechtějí, aby jim tato místa byla brána dalšími migranty.

Jak získat voliče

Hispánští muži se podle exit pollu CNN postavili za Donalda Trumpa, u Hispánek měla Kamala Harrisová nejnižší podporu z trojice Hillary Clintonová, Joe Biden a ona. Jak je to možné? Podle jednoho z analytiků deníku New York Times skončila éra voleb na základě rasy. 
KB: Nevím, jestli bych to vnímala až takto, ale je pravdou, že v posledních třech volebních cyklech, které jste zmínil, vidíme rapidně klesající podporu z tábora hispánských voličů. Jestliže to bylo tradičně někde mezi 28 a 30 % voličů, tak pokud jsou výstupní zprávy z voleb správné, teď to bylo snad 45 % Latinos ve prospěch Donalda Trumpa, což je nárůst o 15 procentních bodů. To je velmi znatelné. Od kolegy zazněla část vysvětlení a já bych k tomu ještě dodala, že američtí Hispánci jsou dnes většinou lidé narození v USA, takže je tu i generační faktor. Nejenom, že noví imigranti přicházejí z někdejších domovin jejich předků, ale oni jsou zároveň druhá či třetí generace Američanů a už do značné míry přejímají americký mainstream a chrání své pozice v zemi. 
MB: Akulturace tam samozřejmě probíhá, ale i ty druhé a třetí generace jsou zároveň nadále z velké části katolické. Proto stále jde také o tradiční hodnoty a vidím v tom element kulturních válek: katolická rodina, right to life (právo na život, pozn. red.). Tam se to možná propojilo s potratovou politikou a paradoxně to ubralo na podpoře Harrisové.
KB: Nejenom katolické rodiny, ale také silný podíl evangelikálů mezi imigranty ze Střední Ameriky se projevuje například na potratové politice nebo na odporu vůči potratům. Pak je tu aspekt, který se politicky asi špatně popisuje, ale vidíme ho v činnosti evangelikálských církví ve Střední Americe. Jde o každodenní podporu lidí v nižším společenském postavení, denní centrum, které Republikánská strana či republikánsky laděné spolky v různých místech USA mají. Pomáhají Hispáncům s tím, jak si požádat o řidičák nebo jak vyplnit daňové přiznání. V této drobné, každodenní a málo viditelné práci získáváte důvěru lidí a oni potom jdou a podporují vaši stranu, protože vidí jasný přínos pro sebe a své rodiny. 

Je tam jasně cílená pomoc. Fungují tato centra i na venkově?
KB: Na venkově i ve městech, ale více na venkově a na jihu Spojených států amerických.

Víte, kam tím mířím? Trump totiž velmi posílil ve venkovských oblastech. Ukázalo se, že demokraté možná silně podcenili to, jak budou hlasovat američtí venkované a jak hodně půjdou k volbám, protože jejich účast byla velká.
KB: Demokraté očekávali, že města a předměstí jim to doženou nebo předeženou, což se nepotvrdilo. 

Podařilo se to u Atlanty v Georgii a v některých okrscích v Pensylvánii (v obou případech jde o takzvané swing states s vyrovnanou podporou republikánů a demokratů, pozn. red.), ale bylo málo takových, kde byla Harrisová silnější než Biden v roce 2020.
MB: Montgomery County, Lehigh County jsou mimochodem okrsky, kde jsou liberální univerzity, takže tam mě to nepřekvapuje. Ale jinak bych řekl, že demokraté úplně zapomněli na venkov, vsadili na města a šeredně se jim to vymstilo. 

Pokud jde o swing states, tak víme, že Wisconsin Harrisovou zařízl. Po Wisconsinu jsme věděli, že Donald Trump bude prezidentem. Ale který ze swing states byl nejzásadnější z těch sedmi? Mluvíme spolu v době, kdy ještě není sečtených 100 % hlasů, ale může to dopadnout i tak, že Harrisová nevyhraje ani jeden z těchto států.
MB: Myslím si, že to tak dopadne. Největší překvapení jsou pro mne takzvané blue wall states. Překvapuje mě to už jenom proto, že Harrisová si vybrala jako viceprezidenta Tima Walze z toho důvodu, že je z Minnesoty, a doufala, že jí to pomůže právě v těchto modrých státech, kam se řadí také Michigan, Pennsylvánie, Wisconsin. Ale nedopadlo to. Část vysvětlení se opět nachází v ekonomické situaci v bývalých mill towns, kde průmyslová odvětví odumírají, nejsou konkurenceschopná a lidé, kteří v nich žijí, se cítí Demokratickou stranou opomenuti, zapomenuti. 

Ve Wisconsinu rozdíl nebyl velký, nakonec rozhodlo pár desítek tisíc hlasů. Byly blue wall states tím přelomovým místem, kde Harrisová prohrála?
KB: Určitě, protože na ně demokratická kampaň sázela. Pro mě tam je ještě jedno překvapení, které mi potvrdilo něco, co již jistou dobu sledujeme v rámci republikánské kampaně, a to je, jak dobře se jí daří oslovovat lidi z těchto spíše konzervativněji laděných nerozhodných swing states, kteří jsou součástí velkého přerodu ekonomiky z industriálních provozů na znalostní ekonomiku. Tito lidé zůstávají stranou tohoto procesu i velkého demografického revolučního vývoje USA od země, která již zdaleka není pouze bělošská. Právě státy středozápadu ještě převážně bělošské jsou, takže myslím, že se všechno sečetlo v tom, že strana republikánů dokázala geniálně oslovit voliče z těchto států s poselstvím, že oni jsou ta správná volba pro ně jako pro lidi s nižším vzděláním z manuálně pracující třídy. 

Proč se průzkumy pletly 

Jak to, že se demokratům nepodařilo získat Iowu, když jeden z průzkumů před volbami, takový poměrně třaskavý od renomované analytičky, předjímal, že se tak nakonec stane? 
MB: Tento průzkum vyšel pár dní před volbami a mnozí komentátoři v něm viděli něco, co se vztahovalo nejen k Iowě, ale potenciálně i ke zbytku amerického středozápadu. Vypadalo to, že by mohlo k něčemu podobnému dojít i v Michiganu a okolo. 

Samotná Iowa by to nakonec stejně nezlomila.
MB: Nezlomila, ale proto se tomu průzkumu připisovala tak velká důležitost, byl hodně medializován. Firma, která jej dělala, měla velice dobrou pověst, protože v minulých a předminulých volbách dokázala dobře předvídat, co se tam stane. Dobře přečetla Trumpa, když mu nikdo nedával velké šance. Ale nedopadlo to. Je to průzkum a, jak víme, ten nám nikdy neříká pravdu. Dává nám pravděpodobnost nějakého výsledku, ale vždy existuje možnost, že to bude špatně. 

To ale nebyl jediný případ. Chápu, že všechny ostatní predikce, které byly velmi těsné, se pohybovaly v nějaké statistické chybě, odchylce, ale obrázek před volbami vypadal úplně jinak, než jak to nakonec dopadlo. Kde se stala chyba, pokud se někde stala?
KB: Když se podíváme na to, jak funguje agentura AP, která vyhlašuje výsledky voleb, a jak fungují průzkumy veřejného mínění nebo voličských preferencí, tak se jedná o rozdíly v řádech. Jestliže běžný předvolební průzkum osloví 400 lidí, tak už je to docela hodně. Ale než se AP odhodlá k vyhlášení výsledku, tak kromě toho, že se ujistí na základě volební historie a mnoha dalších indikátorů, osloví 4 tisíce lidí z konkrétního státu. Další z klíčových států, který musíme zmínit, je Pensylvánie. 

Tam se hrálo o 19 volitelů.
KB: Hráli o ni oba, do politické reklamy tam investovali přes miliardu dolarů. Takže aby AP získala jistotu, tak v Pensylvánii osloví 4 tisíce lidí. To je rozdíl mezi předvolebním průzkumem, který osloví 400 až 500 lidí, a opravdu velkým, seriózním a dost drahým průzkumem na vzorku 4 tisíc lidí. Myslím, že tam je možná odchylka vysvětlitelná. Zároveň bych odkázala na to, že v minulých volebních cyklech se předvolení průzkumy sekly o mnohem víc než o nějaké tříprocentní rozdíly, které vidíme letos. Že nás překvapily? Ano, překvapily.
MB: Myslím, že značná část těch, kteří odpovídali na otázky v předvolebních průzkumech, možná neříkala úplně pravdu, protože se mnozí styděli přiznat, že jsou ochotní volit kandidáta, jež se před čtyřmi lety pokusil podrýt volební proces, americkou demokracii. Nechtěli přiznat, že pro ně je důležitější ekonomika, kolik stojí potraviny v supermarketu a benzín, jak hluboko mají nyní do kapsy. Je to ale pragmatické řešení zajít pak za plentu a udělat to, na čem jim opravdu záleží. Ukázalo se, že mají krátkou paměť, když jde o stav demokracie a takové ty autokratické choutky, které Donald Trump vykazuje, na jedné straně a na druhé straně, když jde o jejich peněženku. 

Protestní hlasy a touha po změně

Taky mě upoutalo, že docela dost hlasů letos propadlo mimo dvě největší partaje. Kandidátku Zelených volilo 600 tisíc Američanů, podobný počet hlasů získal nezávislý kandidát Robert Kennedy, který ale předtím podpořil Donalda Trumpa. Asi 550 tisíc voličů hlasovalo pro libertariána Chase Olivera. Jak si to vysvětlujete?
KB: Jedno z možných vysvětlení spočívá v tom, že se jedná o potrestání strany demokratů. Vidíme to zejména v Michiganu, kde sídlí velká skupina lidí, kteří se hlásí ke svému arabskému, blízkovýchodnímu původu. Jsou to lidé, kteří berou zcela vážně své rozhořčení nad tím, že jejich daňové peníze jsou používány, jak oni to líčí, na to, aby se zabíjeli jejich příbuzní v Libanonu a na Blízkém východě.

Naše reportérka s těmito lidmi mluvila a říkali jí, že buď nepůjdou k volbám, nebo budou volit Zelené, protože nechtějí dát hlas ani Kamale Harrisové, ani Donaldu Trumpovi. 
KB: Z mého pohledu se jedná o docela významný signál o tom, jak velká míra odříznutí od Washingtonu existuje na úrovni státu. Ukazuje to, že lidé řeší komunální úroveň, svůj okrsek, kraj, nanejvýš pak stát. To, co se děje ve Washingtonu, sledují v posledních čtyřech letech s rostoucí mírou skepse, ačkoliv se federální vláda docela snažila vyvést je z postpandemické ekonomické krize. Schválily se například zákony na opravu infrastruktury, které tady nebyly od 30. let minulého století. Ale přesto to z Arizony, Nevady nebo Wisconsinu bylo možná abstraktní a hrozně daleko.

Je to hrozně daleko. 
MB: Je to celý kontinent, je to daleko a je tam narůstající apatie. Říká se tomu legitimacy gap. To znamená, že lidé se soustřeďují na mikropolitiku, lokální vazby a vztahy. Washington je takový svět sám pro sebe.

V čem udělala Kamala Harrisová a demokrati největší chybu? Měla za sebou řadu významných kulturních osobností, například Taylor Swiftovou. Šla do prezidentského klání a do kampaně později, zároveň neprošla primárkami a tak dále. Je to zajímavý příběh sám o sobě, ale kde se stala ta největší chyba?
MB: Nezvládla se oddělit od odkazu Joea Bidena. Ve Spojených státech je cítit obrovská chuť po změně, velká nespokojenost s tím, jak poslední čtyři roky fungovala především americká ekonomika. To znamená, že je potřeba vytyčit program změny, což se Harrisové nepovedlo. Jak říkáte, do klání vstoupila z nezáviděníhodné pozice...

V prvních týdnech kampaně jí ale donoři přispěli obrovské peníze.
MB: To je pravda, ale času bylo málo. Tři měsíce není dlouhá doba, obzvlášť pokud se kandidát potřebuje vydefinovat, vytvořit si mediální, společenský, politický profil, který je značně odlišný od stávajícího prezidenta. 

Ono se to těžko dělá, když jste viceprezidentkou.
MB: Je to tak.
KB: Její největší chybou je, že byla viceprezidentkou ve vládě Joea Bidena. I ten krátký čas volební kampaně hrál v její neprospěch. Jeden z předvolebních průzkumů, které mne docela oslovily, ukazoval vysoký podíl voličů, kteří říkali, že Harrisové nevěří, je nedůvěryhodná a neříká to upřímně. V tu chvíli jsem si říkala, jestli věří, že Donald Trump to myslí upřímně po všech extempore, které jsme od něj zažili a viděli, ale to zjevně nijak neřešili. Zase bych to tedy vrátila k tomu, že ano, je tady velká vůle po změně, a domnívám se, že Trump si ve své třetí kandidatuře už důsledně dává pozor na to, že mluví v množném čísle, mluví o sobě, ale vlastně mluví o hnutí MAGA, Make America Great Again. Svou politickou personu svým způsobem takto zmnožuje a odosobňuje zároveň. A jedná se o hnutí, nikoli o politickou stranu a lidé jsou na politické strany už velmi letargičtí, téměř alergičtí, řekla bych. 

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: youtubový kanál Sky News, ČT, youtubový kanál BBC News.