Vražda ve vězení? Smrt ukrajinské reportérky budí otázky, drželi ji v ‚ruském Guantánamu‘

Kyjev/Moskva 16. října 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Máme v tuto chvíli oficiálně potvrzené, že Viktorija zemřela v ruském zajetí?
Minulý týden to oficiálně potvrdily ukrajinské úřady. Viktoriji Roščynové bylo teprve 27 let. Zemřela při převozu z jednoho ruského vězení do druhého. Ruské ministerstvo obrany o tom její příbuzné informovalo na začátku října. Přišel jim dopis, ve kterém se píše, že Viktorija ve skutečnosti zemřela už 19. září, ale není v něm nic o okolnostech jejího úmrtí. Takže ano, je po smrti, to bylo potvrzeno. Ale nevíme toho moc o tom, proč zemřela a kde přesně k tomu došlo.

Víme tedy, že zprávu o Viktorijině smrti dostal její otec, a zdá se, že ji potvrdila i ukrajinská strana. Nemáme ale žádné podrobné informace o tom, co se jí stalo, jak zemřela a proč…
Přesně tak, okolnosti neznáme. Ukrajinské orgány činné v trestním řízení se už o Viktorijino úmrtí zajímají, vyšetřují ho jako vraždu. Předpokládají totiž, že nešlo o přirozenou smrt. Viktorija byla velmi mladá žena, takže je to velice nepravděpodobné. Máme důvod se domnívat, že její smrt mohla být násilná, že mohla být zavražděna, když ji převáželi z jednoho ruského vězení do jiného, nebo k tomu možná došlo v jedné z věznic. Nevíme přesně, co se stalo.

Zmiňujete, že byla převážena z jednoho ruského vězení do druhého. Víme proč? Souviselo to nějak s tím, že měla být součástí výměny vězňů?
Možná ano. Víme, že byla v detenčním centru číslo dvě ve městě Taganrog na jihu Ruska (u Azovského moře, pozn. red.). Toto zařízení je proslulé velmi krutým a nelidským nakládáním s ukrajinskými vězni. Někdy mu dokonce přezdívají ruské Guantánamo. Někteří z propuštěných vězňů po návratu na Ukrajinu vyprávěli o velmi krutém a násilném zacházení, kterému tam byli vystaveni – šlo o mučení, znásilňování a podobné věci.

Viktorija v tomto vězení byla. Rusové to potvrdili letos na jaře. V květnu, poprvé od jejího zmizení v srpnu 2023, oznámili, že ji zadrželi a že je v této vězeňské kolonii v Taganrogu. Zároveň víme, že její jméno se objevilo na seznamu lidí zahrnutých do příští výměny vězňů mezi Ukrajinou a Ruskem. Zřejmě v rámci příprav Viktoriji přesunuli z Taganrogu do věznice Lefortovo v Moskvě. To je další místo, které je notoricky známé tím, že si v něm odpykávají tresty podezřelí z velmi závažných protistátních činů nebo ti, kteří představují hrozbu pro ruskou národní bezpečnost. Nevíme, z čeho přesně Viktoriji vinili. Rusko nikdy neposkytlo žádné informace o tom, proč ji zatkli a jakým obviněním čelila. Ale skutečnost, že Rusové rozhodli o přesunutí Viktorije z Taganrogu do Lefortova, naznačuje, že mohla být obviněná nebo podezřelá z páchání trestných činů proti národní bezpečnosti nebo ze špionáže v Rusku. Opravdu nevíme, protože Moskva to oficiálně nikdy nesdělila.

Zpátky k vaší otázce na výměnu vězňů – nečerpám z vlastních zdrojů, zajímali se o to jiní z ukrajinských novinářů jako například Sevhil Musajevová, šéfeditorka Ukrajinské Pravdy, což je hlavní ukrajinské online médium. Musajevová v rozhovoru pro BBC zmínila, že podle jejích informací měla být Viktorija vyměněna 13. září, čili šest dní před svou smrtí. K tomu ale nedošlo. Výměna neproběhla a ona v ruském vězení zemřela.

Paní Musajevová psala i na Facebook, že Viktorija měla být vyměněna v polovině září. 

Statečná a neústupná

S Viktorijí jsem se domlouval na rozhovor někdy na jaře 2022, měli jsme se bavit o tom, co se tehdy dělo na Ukrajině. Nakonec se kvůli různým překážkám neuskutečnil. Vzpomínám si ale, že na mě tehdy velmi zapůsobila její odvaha, protože cestovala do míst okupovaných ruskou armádou, aby informovala o tom, co se tam děje. Byla také v Mariupolu. Bylo právě tohle tím, čím jako novinářka vynikala? 
Naprosto. Viktorija byla jednou z nejodvážnějších a nejstatečnějších novinářek, jakou jsem znala. Pracovaly jsme spolu v ukrajinské televizi Hromadske asi tři roky, bylo to mezi lety 2017 a 2020. Byla často první člověk, který přišel ráno do redakce, a poslední, kdo z ní večer odcházel. Novinářské práci byla oddaná. Myslím, že nebudu přehánět, když řeknu, že to byl celý její život. Novinařina byla její život. Byla taky velmi nezávislá v tom, co dělala. Vezměte si příběhy, které pokrývala. Nesnášela nespravedlnost. Jako reportérka pokrývala spoustu procesů, soudních řízení a témat spojených s protizákonným jednáním. A také, ještě před rozsáhlou invazí Ruska na Ukrajinu, se věnovala příběhům ukrajinských vězňů odvlečených Rusy. Psala například o Olehu Sencovovi, filmovém režisérovi, kterého uvěznili na Krymu, kde strávil roky v ruském zajetí, než se v roce 2019 vrátil na Ukrajinu. Viktorija tam byla a setkala se s ním, vyprávěla jeho příběh. O pár let později se jí samotné stalo něco podobného, jen s mnohem tragičtějším koncem. Taky ji zatkli a uvěznili.

Jak už jsem říkala, Viktorija byla velice nezávislá a projevilo se to například v jejím rozhodnutí pokrývat to, co se děje v okupovaných teritoriích Ukrajiny po invazi Ruské federace. Správně jste připomněl, že odcestovala do Mariupolu, na jižní Ukrajinu a do Záporoží nebo do okupované části Chersonské oblasti. Pracovat na těchto místech je pro Ukrajince nebo mezinárodní novináře, které tam nevzala ruská armáda, opravdu nebezpečné. Jediná povolení k návštěvě a práci na těchto územích totiž dostávají lidé, kteří dělají propagandu, ne objektivní žurnalistiku. Viktorija tedy doslova riskovala vlastní život, aby mohla říct, co se tam děje. 

Zrovna nedávno jsem si procházela její reportáž z Mariupolu z května 2022. V té době už byl měsíce okupovaný, vybombardovaný ruskou armádou, přičemž zemřely tisíce místních obyvatel. Byla to nesmírně silná reportáž, včetně detailních fotografií ruských vojáků a oslavných průvodů, které Rusové organizovali, i rozbombardovaných domů ve městě. Jde o unikátní svědectví toho, co žádný jiný ukrajinský novinář do té doby neviděl a potom už taky ne. A to jen proto, že je pro nezávislé novináře životu nebezpečné pracovat v oblastech okupovaných Ruskem. Bohužel po jednom takovém výjezdu v březnu 2022 Rusové Viktoriji na deset dní zadrželi. Propustili ji potom, co ji přinutili natočit video, ve kterém v podstatě děkuje Rusům za to, že na ni byli tak hodní. Pustili ji, ale pak ji zadrželi znovu, protože se rozhodla na okupovaná území vrátit, ačkoli se ji její editoři snažili přesvědčit, aby nejezdila. Ale protože, jak už jsem zmínila, byla oddaná novinařině, tak byla přesvědčená, že je to její povinnost. Proto tam jezdila a v srpnu 2023 ji zase zadrželi.

Byla statečná a tak trochu oprávněně tvrdohlavá. V roce 2023 zmizela. Podle jejího otce se 27. července vydala z Ukrajiny do Polska a o tři dny později měla dorazit na Ruskem okupovaný východ Ukrajiny. Od 12. srpna byla nezvěstná. Víme, jak se dostala do ruského zajetí?
O tom nic nevím. Obecně se toho ví jen velmi málo právě kvůli tomu, že je nemožné jakkoli svobodně komunikovat s lidmi, kteří jsou na Ruskem okupovaných územích. A vzhledem k tomu, že se Viktorija pohybovala samostatně, bez koordinace s editory nebo dalšími kolegy, tak toho o jejím pohybu a o tom, co se tam přesně stalo, zkrátka moc nevíme.

Zmínila jste, že byla v Taganrogu, nechvalně známém vězení pro svou brutalitu. Co se tam dělo, o tom taky nic nevíme?
Nevíme nic o tom, co se dělo mezi srpnem 2023 a květnem 2024, kdy Rusové potvrdili, že Viktoriji zajali a drží ji ve věznici Taganrog. Toto období je bílé místo. Nevíme ani, jak přesně Viktoriji zadrželi. Umístili ji hned do Taganrogu, nebo byla někde na ukrajinském území, které Rusko okupuje? To je velice pravděpodobné. Je možné, že ji několikrát přemístili z jednoho vězení do jiného. To se totiž s ukrajinskými vězni z řad civilistů, kteří jsou drženi v zajetí, běžně děje. V Rusku jsou jich teď desítky tisíc.

Jediné, co Rusové potvrdili, je to, že letos v květnu byla Viktorija v Taganrogu. Potom se také veřejně ví, že s ní byl na konci srpna v kontaktu její otec, tedy asi měsíc a půl zpátky. Tehdy mu řekla, že chce zahájit protestní hladovku jako nesouhlas s podmínkami detence. Údajně jí to ale rozmluvil. Měl ji přesvědčit, aby hladovku nedržela. To byl jejich poslední rozhovor. Minulý měsíc se psalo v médiích o tom, že Viktorijinu rodinu informovala jedna Ukrajinka propuštěná z Taganrogu. Viktoriji prý viděla 8. nebo 9. září, to bylo asi deset dní před její smrtí, možná o něco méně. Jsou tu jen tyto malé útržky informací, ze kterých je velmi těžké složit ucelený obrázek toho, co se stalo. Nevíme, jakým obviněním čelila, na jakých místech přesně ji drželi, ani co se jí stalo a jak zemřela.

Možná to objasní nějaké vyšetřování…
Samozřejmě existuje naděje. Ukrajinské orgány činné v trestním řízení se začaly zabývat podezřením, že Viktorija byla zavražděna. Ale nejsem si jistá, kolik informací bude v tomto případě vůbec možné získat. Přístup k nim mají ruské úřady, které nezveřejní nic, co by je mohlo poškodit. Pokud Viktoriji opravu mučili a podmínky v detenčním zařízení byly kruté, což byl i případ jiných vězňů v minulosti a týká se to aktuálně desítek tisíc dalších Ukrajinců, kteří jsou v Rusku zadržováni, tak Rusové nebudou ochotní nic z toho přiznat. Pokud byla Viktorija skutečně zavražděna a nezemřela za přirozených okolností, jak se to teď jeví, tak si nemyslím, že můžeme od ruských úřadů očekávat informace, které by něco takového potvrdily. Ráda bych doufala, že nějací ruští opoziční novináři, kteří jsou v zahraničí, by mohli využít své kontakty, aby se k takovým zprávám dostali a mohli je zveřejnit, ale obávám se, že pro ukrajinské žurnalisty by vyšetřování tohoto případu bylo velmi obtížné. Došlo k němu na ruském území a Rusové nebudou chtít sdílet informace o něm s Ukrajinci.

Novinářem na nepřátelské půdě

Už jste zmínila, jak obtížné je dostat se na Ruskem okupovaná území a dělat tam novinářskou práci, strávit tam nějaký čas a přinést svědectví o tom, co se tam děje. O kolika dalších novinářích, kteří od ruské invaze v únoru 2022 skončili v ruském zajetí, víme?
Mluvíte o tom, že je obtížné tam pracovat, ale to je slabé slovo. Je to nemožné. Pro novináře je životu nebezpečné pohybovat se na ukrajinských územích, která jsou okupovaná Rusy. Vezměte si prosté občany, kteří nutně nevykazují žádné známky neposlušnosti k ruským okupantům – i oni v těchto oblastech čelí obrovskému riziku, když tam zůstávají. Znám příběhy řady lidí, kteří jsou bezdůvodně zatýkáni a zavíráni do vězení nebo stíháni za absolutně nevinné věci, například že mluví ukrajinsky nebo mají v bytě ukrajinskou vlajku. Rusové se jednoduše bez varování vlamují lidem do bytů a hledají jakékoli náznaky loajality vůči Ukrajině. Ani jim k tomu nemusíte dát žádnou záminku. Na těch územích panuje atmosféra strachu.

Je nemožné, a to chci zdůraznit, aby jakýkoli nezávislý novinář pracoval na Ruskem okupovaných územích Ukrajiny. Rusové umožňují přístup do těchto oblastí jen těm, kdo šíří proruskou propagandu, takže jediní lidé, kteří se dostanou do Mariupolu nebo na okupovaná území na jihu Ukrajiny, nejsou novináři, respektive nejsou to novináři z renomovaných organizací. To bych chtěla podtrhnout. Není to těžké, je přímo nemožné tam jako novinář působit.

Pokud jde o počet ukrajinských novinářů a novinářek, kteří jsou v ruských věznicích, tak podle posledních dat od ukrajinského Institutu masových informací jich je aktuálně 29. Za mřížemi jsou také tři novináři, kteří se připojili k ukrajinským ozbrojeným silám, když Rusko spustilo rozsáhlou invazi. Ti jsou drženi jako váleční zajatci. Někteří z nich jsou mí bývalí kolegové, lidé, které znám osobně. Například Maksym Butkevyč*, novinář a lidskoprávní aktivista, který se k ukrajinským ozbrojeným silám připojil v roce 2022. Rusové ho zadrželi a umístili do okupované Luhanské oblasti. Obvinili ho ze špionáže a také z toho, že jako voják, bojovník ukrajinských ozbrojených sil, útočil na tamní civilní obyvatelstvo. Jsou to ale vykonstruovaná obvinění, kompletně smyšlená. Maksym je v ruském zajetí už skoro dva roky a v tuto chvíli není vůbec jasné, kdy a zda vůbec bude zařazen do nějaké výměny vězňů. A teď zprávy o Viktoriji Roščynové a její smrti… Myslím si, že všechny, kdo znají Maksyma, velmi znepokojují, právě pokud jde o jeho budoucnost a bezpečí v ruském vězení.

Chci se malou poznámkou vrátit k tomu, co jste říkala o Viktorijině práci na okupovaných územích, odkud je nemožné reportovat – to je totiž důvod, proč často pracovala i pod skrytou identitou. Chtěl bych vyzdvihnout, že to byla důležitá část její práce. Jak na její smrt teď reaguje ukrajinská společnost?
Ano, takto pracovala, ale vidíte, že za to zaplatila nejvyšší cenu. Teoreticky tam jet můžete, ale na vlastní riziko. Žádné ukrajinské médium nebo editor by novináři nebo novinářce nedovolil jet na Ruskem okupovaná území, protože je to tam extrémně nebezpečné. Nicméně můžete těmto rizikům čelit a jet tam, ale je bohužel velmi pravděpodobné, že skončíte stejně jako Viktorija. Přinejmenším ve vězení a v horším případě to skončí smrtí. Chci, aby to vyznělo jasně.

A co se týče odezvy veřejnosti?
Ukrajinci to samozřejmě sledují. Myslím si, že celá novinářská komunita je hodně otřesená a tyto zprávy ji silně zasáhly. Spousta lidí Viktoriji znala, respektovali, co dělala, a doufali, že se vrátí živá a zdravá, i když se chystá odjet na okupovaná území. Byla velmi mladá, zapálená a oddaná, mnoho lidí si jí vážilo. Obecně si myslím, že její smrt a tento případ přitáhnou pozornost k tomu, že je v ruském zajetí mnoho ukrajinských civilistů. Spousta jich je jako Viktorija zadržována bez jakýchkoli obvinění. Mnoho z nich je zavřených v ruském vězení, kde se s nimi zachází tím nejbrutálnějším a nejkrutějším způsobem. Čelí mučení, znásilňování, bití, nedostatku jídla a spánku. Lidé, kteří se odtamtud vrátí, a to štěstí mělo jen pár tisíc z nich, vyprávějí příšerné příběhy o tom, jak tam s nimi zacházeli. Myslím, že tragická smrt Viktorije Roščynové otřásla nejen novinářskou komunitou, ale také širší veřejností na Ukrajině a znovu nasvítila to, že v ruských detenčních zařízeních se nacházejí ukrajinští vězni. Prezident Volodymyr Zelenskyj to dokonce zmínil při své nedávné návštěvě některých evropských zemí. Setkal se například s papežem Františkem ve Vatikánu a mluvil o smrti Viktorije. Říkal také, že Ukrajina doufá v pomoc Vatikánu při vyjednáváních o výměně vězňů. V poměru k počtu lidí, kteří jsou v ruském zajetí, se jich totiž zatím jen velmi málo podařilo právě výměnou dostat zpátky na Ukrajinu.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: CBC News, UATV English.

*EDIT 21/10: Maksym Butkevyč byl podle webu The Kiev Independent v pátek 18. října součástí velké výměny vězňů mezi Ruskem a Ukrajinou.