‚Vypadal směšně, ale měl zbraň.‘ Novinář vypráví o setkání s Čechem, který pomáhal Rusům na Donbasu

Praha/Mariupol 29. října 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Celý příběh zní jako scénář nějakého thrilleru, ale podle obžaloby, kterou začal řešit pražský městský soud, měla proruská domobranecká skupina být připravena změnit režim v Česku. Jak by se něco takového mohlo stát? Nějakými diverzními akcemi?
Musím přiznat, že když to všechno začalo a slyšel jsem o tom poprvé, to bylo někdy v roce 2017 přímo na frontové linii separatistů, tak mi to vůbec nepřipadalo jako thriller. Zdálo se mi to jako podivný, bizarní a špatný vtip. Ale když jsem se do toho víc obul a začal to řešit, tak jsem si postupně uvědomil, že to možná není jen bizarní příběh. Nicméně konečné posouzení toho, jak je to důležité a jak vážná je ta hrozba, je na vyšetřovatelích, protože nemám všechny informace, měl jsem jen fragmenty. S tím souvisí i odpověď na vaši otázku. Nevím, do jaké míry nebo jak přesně měli tito lidé představovat hrozbu pro ústavní pořádek. Vím, co mi řekli sami protagonisté, kteří jsou nyní obvinění. Říkali, že byli připraveni provést teroristické útoky na území České republiky, a dokonce podrobněji mluvili o tom, jak by to mělo vypadat. A nebyl to pěkný příběh.

Členové skupiny odmítají vinu za podporu a financování terorismu. Nicméně jeden muž se přiznal k vině z účasti na teroristické skupině, jde o Miloše Ouřeckého. Domobranecká skupina ho měla vyslat na Donbas k separatistům. Proč tam jel? Aby jim pomohl, aby se od nich něco přiučil?
Obě dvě tyto varianty platí, jak jsem alespoň pochopil z jeho vlastních slov i z toho, co říkali lidé, kteří ho tam poslali. Tak celý příběh začal i pro mě, protože v té době, myslím, že to bylo září nebo říjen 2017, jsem tam Ouřeckého potkal. Tou dobou jsem se vyskytoval mezi separatisty poměrně běžně, byl jsem tam v podstatě jediný západní novinář, takže jsem si uvědomoval, jakou mám zodpovědnost. Pokrýval jsem dění a měl jsem tam také kontakty mezi Slováky a Čechy. Jednoho dne mě vzali přímo na frontovou linii, na místa, kde se odehrávaly boje, a tam jsem potkal Ouřeckého. Měl o několik čísel větší uniformu, vypadal divně, směšně, ale měl zbraň a potvrdil mi, že ho tam poslala organizace Českoslovenští vojáci v záloze, Kratochvíl, Kulišová a další lidé, kteří jsou dnes obvinění. Jeho verze událostí je, že o ničem nevěděl, že tam šel jako dobrovolník, a když přišel do Ruska a k separatistům, tak otevřel dopis, ze kterého se poprvé dozvěděl podrobnosti o tom, co tam má dělat. To měla být účast v bojích. Měl prý pomáhat proruským separatistům bojovat proti Ukrajině, a díky tomu mohl získat bojový výcvik, naučit se používat výbušniny a tak dále. Jeho organizace očekávala, že pak bude moci využít jeho vědomosti v Česku při páchání teroristických útoků.

Ouřecký odmítá, že bojoval. Ale co tam tedy dělal? Bavili jste se o tom, když jste se tam setkali? Byli jste v kontaktu?
Co znamená, že bojoval? Člověk, který má v ruce zbraň, je na frontě, má uniformu a je evidentně součástí ozbrojených složek jedné z bojujících stran, je pro mě bojovník, který tam bojuje. Jestli přitom zabil 500 lidí, nebo jen ukradl slepici sousedům, je pro mě naprosto vedlejší. Stejným způsobem k tomu přistupuje i mezinárodní právo. Když vezmete do ruky zbraň, máte uniformu, tak jste zkrátka bojovník, nepřátelé vás mohou zabít a tak dále. Všechna tato specifika Ouřecký jednoznačně v té době splňoval. Navzdory tomu, že mi říkal, že tam nechce být, nevěděl o tom, podvedli ho, tak o několik měsíců později jsem viděl u dalších českých a slovenských proruských separatistů fotografii Ouřeckého, na které měl v rukou sniperskou pušku a byl mezi nimi někde v bunkru, takže jeho historka evidentně nebyla pravdivá. Rozhodl se zůstat. Nabídl jsem mu alternativy, aby se dostal zpět, abychom to řešili s orgány, aby všechno vysvětlil, ale odmítl, zůstal na frontové linii bojovat celou dobu. To je všechno, co k tomu můžu říct.

Měl být řidičem průzkumného útočného praporu zvláštního nasazení první útočné roty armády takzvané Doněcké lidové republiky a tvrdí, že vozil vojáky na frontu, vozil jim proviant a tak dále. Byli jste víc v kontaktu a mluvili jste o tom? Jak jste se vůbec seznámili?
Viděl jsem ho několikrát se samopalem v ruce, v autě jsem ho neviděl nikdy. O tom jsem vůbec nevěděl, možná dělal řidiče, ale já jsem ho viděl jen mezi řadovými vojáky, kteří působili na frontě. Byl jsem s ním v kontaktu. Jednou, možná dvakrát jsme se potkali, to si už přesně nepamatuju, ale byli jsme v kontaktu, psali jsme si online několik měsíců, pak jsem si psal i s jeho synem. Celkem mě to zajímalo, protože při prvním kontaktu působil, že je oběť celého komplotu šéfů Československých vojáků v záloze, ale když jsem se s ním dál bavil, tak bylo evidentní, že u separatistů a na frontové linii v zóně bojových operací se zbraní v ruce zůstává z vlastní vůle. O to víc mě to pak zajímalo, když jsem viděl, že jeho původní příběh nesedí, že to není pravda, a chtěl jsem zjistit, co zamýšlí a jak se to bude dál vyvíjet.

Připraveni zabíjet

Údajně si myslel, že některý ze států Severoatlantické aliance má v plánu zahájit válku s Ruskou federací, protože to prý kolovalo mezi lidmi, na internetu, a tak vyjel na ta místa z vlastní iniciativy. Kde přesně jste se tam setkali, o jaké oblasti Donbasu se bavíme?
Mluvíme o oblasti přibližně 40 km na východ od Mariupolu, to je takzvaný sektor M antiteroristické operace v tehdejší ukrajinské terminologii, tak se jmenovala oblast bojů se separatisty. Odehrávaly se tam jedny z nejtěžších bojů, dělaly se tam nejagresivnější bojové operace. Fronta byla už v té době poněkud zamrzlá, ale právě tam, kde se Ouřecký nacházel, byly nejtěžší boje. Je to místo, kde o něco dříve jiný český proruský bojovník Pavel Botka přišel o nohu při výbuchu protipěchotní miny. Dalo by se říct, že to byl hotspot tehdejšího zamrzlého konfliktu. Je potřeba dodat, že Ouřecký možná opravdu věřil informacím o útoku zemí NATO, protože to bylo běžné přesvědčení lidí z jmenované organizace. Je potřeba uvědomit si, že Ouřecký nebyl nejostřejší tužka v penále, jeho intelektuální schopnosti byly dosti omezené.

Monitoroval jste tehdy činnost Čechů na Donbase nějak víc, když zmiňujete jméno dalšího Čecha, který tam bojoval v řadách separatistů?
Ano, myslím, že minimálně z doslechu jsem slyšel o téměř všech Češích, velkou část z nich jsem poznal i osobně. Psal jsem o tom články, knihu, své poznatky jsem běžně vydával.

Znovu připomenu genezi příběhu podle obžaloby – v Česku existuje proruská domobranecká skupina, která vyšle Miloše Ouřeckého na Donbas, aby tam bojoval, přiučil se něčemu a vrátil se do Česka instruovat další členy skupiny, kteří by pak mohli pořádat nějaké diverzní akce v ČR. Už jste zmínil jména dalších členů té skupiny. Ivan Kratochvíl coby šéf domobrany jakoukoli vinu popírá. Jmenoval jste i Andreu Krulišovou jako velitelku štábu. Také jste je poznal osobně? 
Ano. Ve fázi, kdy jsem se potkával s Ouřeckým na Donbasu, mi to celé připadalo bizarní a chtěl jsem pochopit, co si vymýšlí a co je pravda. Po nějaké době jsem tedy postupně začal kontaktovat lidi, které jsem znal na Donbase, a ti mě nasměrovali k českým prominentům této organizace, kterou jste připomněl. Když jsem se s nimi začal setkávat, tak ve mně měli nějakou důvěru, věděli, že tam aktivně jezdím, že tam znám mnoho lidí, se kterými se znají také. Tak jsem s nimi začal o tom všem mluvit. Oba zmíněné a ještě třetího jsem tam potkal dokonce několikrát. V momentě, kdy jsem se s nimi setkal osobně, jsem si uvědomil, že navzdory tomu, že to celé je bizarní, to má opravdu potenciál být ohrožením, když už ne pro Česko, tak minimálně pro náhodné oběti teroristických pokusů. Mysleli to smrtelně vážně a byli připraveni zabíjet.

Nepříjemně konkrétní plány

Českoslovenští vojáci v záloze za mír, tak se ta skupina jmenovala. Jak získala kontakty na Donbase? Protože Ouřeckého nainstruovala, aby tam dojel a s někým se tam setkal.
Právě přes české bojovníky, kteří tam působili už od začátku konfliktu v letech 2014 a 2015. Bylo jasné, že z celé proruské komunity v Česku měly kontakty s lidmi v Česku, takže celou dobu, a toho jsem byl i svědkem, mezi sebou komunikovali. Pomohli jim získat kontakty na další české bojovníky, kteří tam byli, ale zejména na členy separatistické administrativy a ruských tajných služeb, kteří tam působili a jenž jim, nakolik mi to přiznali šéfové té organizace, celou operaci ulehčovali, pomáhali v ní.

Co jsou zač Českoslovenští vojáci v záloze za mír? Jde o nějakou paramilitární organizaci v Česku? 
Ano, možná jsme na to skoro zapomněli, ale kolem let 2015, 2016, 2017, 2018 měla tisíce členů, dělali docela masové demonstrace v Česku proti NATO a na různá témata, která byla v souzvuku s postuláty Ruské federace. Vůbec se netajili tím, že byli pátá kolona Rusů v Česku, a velmi se snažili získat na ně bližší spojení. Kdybych to měl říct lidově, tak šéfové této organizace trpěli pocitem méněcennosti a potřebou, aby si jich konečně někdo všiml a začal je považovat za důležité.

Za jak dlouho se Ouřecký z Donbasu vrátil za Kratochvílem a Krulišovou? 
Co si pamatuju, tak někdy na začátku roku 2018 tam ještě byl, možná i déle, vím, že v nějakém momentě zmizel. Myslím, že pro něj přijel jeho syn, protože mu vypršela platnost ruského víza, pokud se nemýlím, a jinak se odtamtud dostat nemohl. Potom na nějakou dobu zmizel, pak se opět objevil v Česku, což bylo kolem doby, kdy jsem už vydal svůj první článek, reportáž, kterou jsem celou kauzu otevřel, a začal jsem o tom mluvit veřejně. V té době už o něm věděla i policie, kterou jsem na to upozornil, a už v tu dobu probíhalo vyšetřování.

Zmínil jste se o tom, že některé plány, které vám potom sdělili Krulišová a Kratochvíl, vám přišly natolik nebezpečné, že můžou ohrozit i bezpečnost v České republice. Byly to nějaké konkrétní detaily, o kterých policisté v tu chvíli třeba ještě nevěděli?
Ano, některé byly až nepříjemně konkrétní. Krulišová mi říkala například o plánech, že by zaútočili na nějakou vyšší budovu v Praze, nějaký mrakodrap a že by tam zabíjeli lidi na ulicích. Abyste chápali celé pozadí – oni byli přesvědčeni o tom, že to, co se dělalo v roce 2015, tedy migrační krize a celá ta nestabilita, bylo součástí nějakého většího plánu a že zanedlouho na nás zaútočí NATO, že k tomu západní země využijí právě uprchlíky a že cílem toho všeho je zničit Rusko. Byli přesvědčeni, že když se toto začne dít, tak oni musí jednat jako první a ještě předtím, než vůbec podobný útok nastane, budou muset zničit takzvanou pátou kolonu, jak to říkala Krulišová: liberály, Židy, Romy a všechnu, podle jejích slov, havěť, která by pak jejich snahu bránit Českou republiku ohrožovala zevnitř. Byli přesvědčení, že tyto lidi je třeba zabít, zbavit se jich, aby se pak mohlo už čisté Česko bránit proti útoku zvenčí.

Domobranecká scéna

Mezi dalšími obžalovanými jsou i příznivec spolku Vladimír Štádler a pravoslavný kněz Přemysl Hadrava. Obžaloba je viní taky z nedovoleného ozbrojování. Už jste zmínil, jak velkým bezpečnostním rizikem mohli být. Informace, které jste nasbíral, jste se pak rozhodl předat policii a pak to celé začalo, že?
Přesně tak to bylo. Když jsem poslouchal jejich plány, tak jsem si uvědomil, a děje se to často, že i úplní šílenci můžou ublížit jiným lidem, zabíjet, těžko zranit a potom si všichni říkáme, že jsme přece viděli, že ten člověk není úplně v pořádku, ale říkali jsme si, že to je obyčejný neškodný blázen, ale jak to skončilo. Říkal jsem si tedy, že si to nevezmu na svědomí a ať policie rozhodne, jestli ti lidé jsou nebezpeční, a podle toho koná. To se stalo a dnes je vidět, že policie evidentně tento názor sdílela. 

Případ skončil u soudu, je tam obžaloba, soudkyně teď vyčlenila případ Miloše Ouřeckého k samostatnému projednání, protože přiznal vinu, nicméně líčení se zbytkem obžalovaných bude tento týden pokračovat. Další termíny jsou naplánované na leden. Kratochvíl je mimochodem obžalovaný i z nakládání s dětskou pornografií. Jak výjimečný je tento celý případ, o kterém se bavíme, v kontextu Česka a Slovenska? Narazil jste za tu dobu, co jezdíte na linii doteku, na něco podobného?
Zdálo se, že podobné skupiny existovaly v Česku i na Slovensku. Vzpomínám si, že jsme u nás měli takzvané Slovenské brance, dnes je tu motorkářská proruská skupina Bratr za bratra, ale nevím o tom, že by některá z nich zašla tak daleko. To už se nebavím jen o kontaktech s Rusy, ty má evidentně více skupin v Česku i na Slovensku, ale tady se už začaly rozvíjet i násilné plány, pracovali na jejich praktické realizaci. Jedna věc je mluvit o konci světa, útoku NATO a podobně, ale druhá věc je skutečně vymyslet nějakou akci, kdy začínáte posílat lidi do válečného konfliktu na to, aby pomáhali nepřátelům našich zemí a aby se tam naučili vraždit naše vlastní spoluobčany. K tomu už je třeba mnohem vyšší komplexnost myšlení a nic s podobnou precizností jsem v našich zemích dosud neviděl. Ale možná existuje něco, o čem nevíme.

Zaznamenal jsem informace Bezpečnostní informační služby v Česku, že domobranecká scéna je dost roztříštěná a nepředstavuje teď větší riziko, nicméně lidé, které jste potkal na linii doteku, a zmiňoval jste některá další jména, to už  tedy nejsou ti, kteří by byli zapojeni do nějakého vnitřního paramilitárního odboje v Česku?
To je velmi dobrá otázka. Všechno se to dělo před několika lety a všiml jsem si, že po zatčeních, která následovala po mém článku, to bylo před pěti lety, se tito lidé určitě lekli a myslím si, že v tomto smyslu vaše bezpečnostní orgány rozbily jakékoliv radikálnější síly. Ale jak jsou do toho celého dnes zapojeni Češi a Slováci, kteří nadále bojují za Rusy v tomto velkém konfliktu, to nevím a myslím, že momentálně to ani není až tak velká otázka. Začne být mnohem důležitější, až konflikt skončí, ať už to dopadne jakkoli, protože na obou stranách se začnou vracet lidé s šílenými poznatky o zabíjení lidí, jaké nemá nikdo jiný na světě. Bavíme se o výrobě dronů za velmi nízkou cenu sestavených z domácích prostředků, které je snadné sehnat bez větších znalostí, bavíme se o improvizovaných výbušných zařízeních a tak dále. Pokud by se takoví lidé začali z konfliktu z kterékoliv strany vracet do našich zemí, tak by bezpečnostní riziko mohlo být potenciálně obrovské.

Miloši Ouřeckému teď hrozí za účast na teroristické skupině až 15 let vězení. Je to něco, co sledují i jeho bývalí spolubojovníci z Donbasu? Jste ještě s těmi lidmi v kontaktu? Víte o nich?
Jsem s nimi v kontaktu velmi sporadicky, ale o Ouřeckém jsme se nikdy nebavili. Místní i Češi, kteří se tam nějakým způsobem etablovali, jím pohrdali. Skoro si myslím, že mají tendenci se na to dívat tak, že byl obětí hlouposti i lidí, jako je Kratochvíl a Krulišová, kteří ho do toho celého dostali.

Máte informace o tom, že by teď někdo chtěl Miloše Ouřeckého následovat?
Vůbec ne.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Česká televize a server iDnes.cz.