Vzpomínka na československé vojáky v De Panne
Belgické město De Panne vzpomíná na československé vojáky. Podíleli se na osvobozování sousední Francie i této části Vlámska. Na de pannském vojenském hřbitově jich je pochováno několik desítek.
Jen v málokterém koutu světa bylo prolito tolik české a slovenské krve. Na pomezí Francie a Belgie padlo po vylodění v Normandii celkem 195 Čechoslováků. Velká část z nich při obléhání přístavního města Dunkuerque.
"To byl takový nešťastný, prozrazený útok a byly velké ztráty. My jsme dělali útoky, protože jsme je tlačili stále víc do středu. Zkrátka jsme chtěli, aby se vzdali dřív, abychom se odsud mohli odpoutat," vzpomíná účastník bojů, dnes pětaosmdesátiletý plukovník Stanislav Hnilička.
V roce 1944, když se vylodil jako četař obrněné brigády generála Aloise Lišky, měl už za sebou boje v Severní Africe. I když na hřbitůvku u De Panne rozeznává na desítkách českých a slovenských pomníčků jména dobrých kamarádů, snaží se po více než šedesáti letech vzpomínat spíš na přátelství, která ve zdejším kraji tenkrát navázal.
"Tak hlavně s děvčaty (smích). Já prodělal tři roky v pouštích na Středním Východě a v Severní Africe, takže tam nic takového na poušti nebylo (smích). Tady, když jsem se například vrátil z hlídky, tak jsem dostal 24 hodin volno, no a těch 24 hodin jsem musel využít."
Místní kapela sice možná při hraní české hymny trochu tápala. Ale na Čechoslováky tady stále vzpomínají. Osvobodili De Panne a ve zdejším kraji strávili na konci války celkem sedm měsíců - německá posádka v Dunkerque odolávala až do květnových dnů 1945.
Na podobných obřadech si československé oběti v De Panne připomínají od šedesátých let. Při vzpomínce o tomto víkendu nechyběli diplomaté a vojenští zástupci z několika středo i západoevropských zemí. Hlavními hrdiny ale byli veteráni. Kromě plukovníka Hniličky jich dorazilo odhadem několik desítek - místních belgických i z vedlejší Francie.
