Zahraniční noviny o klonování lidských embryí
Kromě bonnské konference o Afghánistánu a pokračujícímu honu na bin Ládina se budeme věnovat například klonování lidských embryí.
Španělský El Mundo má dojem, že konference o Afghánistánu, která se koná v Bonnu, by mohla skončit krachem. Severní aliance není přítomností cizích jednotek v Afghánistánu nijak nadšena, a to i v případě muslimů. Bude však muset ustoupit, aby získala od OSN slíbenou pomoc. Hlavním problémem je však zastoupení Talibanu a jemu blízkých afghánských kmenů v nové vládě. Další překážkou je postoj velitelů této války, kteří nechtějí u jednacího stolu prohrát to, co získali na bojištích. Konec války je zřejmě otázkou jen několika týdnů. Ale konferenci v Bonnu přesto hrozí fiasko.
Ruská Izvěstija připomínají, že v Afghánistánu už zkrachovalo mnoho ujednání a dohod. Afghánci totiž milují moc stejně jako peníze. Spojené národy přivedly konfliktní strany ke společnému jednacímu stolu ještě předtím, než vypukne nová válka o moc v zemi. Ale zkušenost dokazuje, že v Afghánistánu se dohody málokdy dodržují. Od stažení sovětské armády v roce 1989 bylo přijato nejméně pět vládních ujednání. Některá vydržela pár dní, jiná jen několik měsíců. Nejdůležitějším úkolem bude vzájemně usmířit národnostní menšiny jako Tádžiky a Uzbeky s většinovými Paštuny. Řadě velitelů vítězné Severní aliance však bude zatěžko odevzdat moc ve svých provinciích někomu jinému.
Londýnský Daily Telegraph se domnívá, že současná afghánská situace činí z plánů na politické řešení téměř utopii. Hlavním cílem protiteroristické koalice zůstává dopadení - nebo zabití - Usámy bin Ládina a likvidace Talibanu. Washington a jeho spojenci by se neměli tolik zaměřovat na nemožné: na světě jsou ještě další centra terorismu, kterým je třeba věnovat pozornost.
Milánský list Il Sole Ventiquattro Ore poznamenává, že nasazení amerických pozemních sil v Afghánistánu je riskantní. Vojenská přítomnost USA v této zemi byla zatím omezena na několik speciálních jednotek, vojenské instruktory a příslušníky tajných služeb. Příjezd tisíců příslušníků vojenského námořnictva je něco jiného: znamená to politický a vojenský cíl pro síly protivníka. Aghánistán je extrémně složitý terén, v němž i dobře vycvičené, lépe organizované a mnohem lépe vyzbrojené jednotky utrpěly těžké ztráty. Spolupráce s afghánskými odpůrci Talibanu nemůže jako záruka stačit.
Římská La Repubblica k osobnosti prezidenta Bushe napsala: Z popela Manhattanu a z prachu Afghánistánu opět vzešlo americké takzvané "imperiální prezidentství", které se zdálo za Clintona a po studené válce už pohřbeno. Na scénu se vrací i ozbrojená paže impéria - námořní pěchota. Jako vojenští roboti z budoucnosti přistáli tito vojáci v Kandaháru, před očima bosých dětí, zahalených žen a otrhaných afghánských válečníků. A pod velením prezidenta, který dělá, co chce, kdy chce a jak chce a dává dokonce ultimatum Iráku s pohrůžkou útoku a rozšíření konfliktu nad hranice přijatelné pro mezinárodní protiteroristickou koalici.
Konzervativní pařížský Le Figaro se zamýšlí nad tím, proč je integrace přistěhovalců do tamní společnosti tak obtížná. Francouzská společnost dnes smutně konstatuje, že určitý počet dětí přistěhovalců ve Francii se prostě nedokáže s tamní situací sžít. Nesdílejí stejné hodnoty a necítí se jako Francouzi. Jak se však mohou mladí lidé přiznat k francouzské národní identitě, když sama Francie se za svou vlastní identitu zjevně stydí? Jak mají mladí přistěhovalci milovat zemi, která se sama nemá ráda?
K diskusi o klonování lidských embryí poznamená švýcarský list Basler Zeitung: Bohudík ještě neexistuje žádné klonované lidské nemluvně, žádná "lidská Dolly" a alespoň vědci kolem Michaela Westa nemají v úmyslu něco takového udělat. Je však jasné, že politikové v USA a s nimi celá americká společnost se dostali do úzkých: v debatě o klonování se v zemi neomezených možností dosud buď hrálo o čas, nebo se jednalo ukvapeně. Po zprávě o úspěchu nastal teď nejhorší myslitelný případ: Spojené státy a s nimi zbytek světa byly pionýry lidského klonování postaveny před hotovou věc, než se vůbec vyjasnilo, co tito lidé vlastně chtějí a co ne. Teď to musí dohnat politika, a to rychle.
