„Táta šel do Osvětimi, ale náhodou si zachránil život. Čekali na selekci a někdo do něj prý drcnul a řekl mu: ‚Zahoď brejle!‘ Protože, kdo měl brýle, tak šel hned do plynu!“ vzpomíná Jiří Hála.
Hála rovná se Hahn aneb Kdykoliv vidím pomeranč, vzpomenu si na dědečka v Terezíně
