Nadšení z opětovného setkání s tak báječně vyhraněným světem a jeho obyvateli paradoxně zrazuje fakt, že děj nového snímku působí přinejlepším polomrtvě. A jako produkt spotřební kinematografie.
„Severokorejci se bojí smrti, i když jim slibují, že díky svaté trojici vůdce-strana-lid mohou žít věčně. Nová víra se bortí, ale stará přežívá. A za dlouhých zimních nocí ožívají duchové v zásvětí."