„Leccos jsem si i domýšlela, ale většinou jsem vycházela z obecné paměti. Měla jsem k dispozici vzpomínky mého otce a zápisky babičky, které vznikly až poté, co se vrátili z vyhnanství,“ říká autorka.
Knihu lze vnímat jako ilustraci toho, že historie se opakuje v kruzích, říká autorka Sibiřského haiku
