V Normandii vyvrcholí oslavy 80. výročí vylodění spojenců. Během tří dnů by se tam mělo objevit až milion hostů, včetně 25 prezidentů nebo premiérů. Účastnit se jich bude i režisér Václav Marhoul.
Film ve Francii velkého distributora nenašel i kvůli tomu, že trvá skoro tři hodiny a je černobílý. Za to ale vychází na blu-ray discích a jeho zástupci věří, že se k němu budou diváci rádi vracet.
Václav Marhoul je proti zavedení základní vojenské služby v krátkodobém i dlouhodobém horizontu. „Náročnost vojenského výcviku je dnes složitá a musí být kontinuální,“ vysvětluje.
Do světa amerického filmu se český režisér dostal i díky snímku Nabarvené ptáče. Nový film se týká známého, neblaze proslulého republikánského senátora Josepha McCarthyho.
„Svůj deník jsem psal hlavně pro všechny svoje čtyři děti. Aby si jednou třeba přečetly, jaký byl jejich tatínek blázen,“ vysvětluje Marhoul v úvodu knihy.
Černo-bílý snímek, který natočil kameraman Smutný, je příběhem malého chlapce, jehož v prvních týdnech druhé světové války poslali rodiče z velkého města ve východní Evropě do vzdálené vesnice.
Skleněné sošky filmoví akademici rozdají v sobotu v pražském Rudolfinu. Mezi nominovanými na nejlepší filmy jsou i Staříci nebo Tiché doteky. Nejvíce nominací získali Vlastníci, bojují o dvanáct cen.
Novinkou 27. ročníku je nový grafický vizuální styl, který letos studio Dynamo design pojalo jako kombinaci Českého lva a českého cibuláku s jeho typickým modrobílým dekorem.
Finální nominace ve všech kategoriích budou vyhlášeny v pondělí 13. ledna 2020. Slavnostní předání 92. výročních Cen Akademie proběhne v hollywoodském Dolby Theatre v neděli 9. února.
Vladimír Smutný si myslí, že stačilo málo a nemusela být normalizace tak hrozná. V rozhovoru pro DVTV objasňuje, jak vznikly záběry Palacha v nemocnici.
Kdesi ve východní Evropě||red|Literatura|Knižní soutěž
Malý chlapec během druhé světové války putuje krajinou kdesi ve východní Evropě. Kvůli svým fyzickým odlišnostem se setkává s opovržením, násilím, předsudky a velmi zřídka také soucitem.
Režisér Václav Marhoul si jako jazyk svého černobílého snímku zvolil mezislovanštinu. Údajně se k ní dostal tak, že si do vyhledávače zadal slova „slovanské esperanto“.
Marhoul jako první český režisér po mnoha letech opět pronikl do hlavní soutěže Benátského filmového festivalu. Nezískal sice žádnou z hlavních cen, ale Česko ho například vyslalo do boje o Oscary.
Praha||Lenka Kabrhelová, Matěj Válek, Tomáš Roček|Film|Vinohradská 12
Snímek Nabarvené ptáče vyvolává obdiv i zatracení. Dílo Václava Marhoula po dlouhých letech výroby uspělo na festivalu v Benátkách a vstoupilo do českých kin. Stojí za zhlédnutí?
Americký magazín The Hollywood Reporter řadíl film Václava Marhoula Nabarvené ptáče do výběru 20 nejlepších snímků podzimních festivalů. Označil ho za „ponurý a násilný odraz krutosti lidské povahy“.
Devět dní po světové premiéře na festivalu v Benátkách vstupuje do kin Nabarvené ptáče. Film, o kterém posledních několik týdnů všichni mluví a shodují se na tom, že ho vlastně nechtějí vidět.
Téměř dvoutisícové publikum v největším sále pražského Kongresového centra ve středu večer vidělo v české premiéře film Václava Marhoula Nabarvené ptáče.
Proč se armáda rozhodla nakoupit vrtulníky od firmy Bell místo legendárních Black Hawk, vysvětluje Právo. A Deník N píše o umělém jazyku v Nabarveném ptáčeti. Více se dozvíte v přehledu tisku.
„Záměr je jedna věc, výsledek druhá. Tady se bohužel nesešly. Nabarvené ptáče často neúmyslně odbočuje do segmentu béčkových filmů,“ míní autorka recenze.