Vítkovice přišly před sezónou o 11 hráčů a kouče, přesto válí
Hned několik překvapení nabízí dosavadní průběh letošní Tipsport extraligy. Asi jen málokdo by čekal po dvou zpackaných sezónách tak výrazné obrození Českých Budějovic. Zklamáním je naopak devátá příčka ambiciózní Sparty anebo průběžné desáté místo Plzně, která loni opanovala základní část. Zřejmě největším překvapením je ovšem po šesti odehraných kolech jméno vedoucího celku soutěže.
Loni si takových radostí po vítězných zápasech užili dosytnosti, vždyť to dotáhli až do finále, kde sice podlehli Pardubicím, ale i tak byla stříbrná medaile obrovským úspěchem.
Letos už mělo být všechno jinak. V létě opustilo Vítkovice hned jedenáct, a to vesměs klíčových hráčů, se kterými se poroučel i trenér Alois Hadamczik, a nejskeptičtější hlasy začaly mluvit o holé záchraně.
Jenže všechno je trochu jinak. I po šestém extraligovém kole zní z jejich kabiny vítězný pokřik. Vítkovice právě porazily Plzeň. Ta má sice k loňské suverenitě daleko, ale výsledek 6:1 pro ostravský klub i tak zavání až příliš těžkým KO, zvlášť když Západočeši měli do té doby nejlepší útok v lize a hned dva hráče v čele produktivity.
„My jsme si poměrně dobře a vhodně doplnili mužstvo, které nám zbylo. Přišli noví hráči, které jsme si vybrali, dali jsme příležitost mladým klukům z juniorů, kteří se už celkem etablovali v loňském roce a letos hrají stabilně. My se snažíme hrát obranu plnou napadání a bruslení. Myslíme si, že to je moderní hokej a zatím nám to vychází," poodhaluje tajemství současného vítkovického trenér Zdeněk Moták.
Sázka na mládí
Jedním z oněch mladíků je Jan Káňa. Svou postavou pouhých 175 centimetrů patří k nejnižším v lize, ale proti Plzni odehrál svůj životní zápas, když dal dva góly. Přitom stačilo jen málo, například slabší důvěra trenéra, a Káňa předčasně dohrál.
„To jsem měl hodně velký strach, protože jsem přijel na střídačku a trenér hned vyslovil moje jméno. Myslel jsem si, že mě pošle na střídačku do druhé řady. Neudělal to, hrál jsem dál, takže děkuju," říká mladší bratr útočníka Columbusu k momentu, kdy po jeho návratu z trestné lavice uplynulo pouhých třináct vteřin, aby mířil povinně za katr znovu.
„Před zápasem jsme se na ně dívali, věděli jsme, co hrají. Mají dva nejproduktivnější hráče. Dobře jsme se na to soustředili a do zápasu jsme šli s tím, že to nebude žádná legrace," potvrzuje Roman Málek, který je s téměř osmadevadesátiprocentní úspěšností zákroků jedním ze základních stavebních kamenů vítkovického zázraku.
