Režisér filmu o Orwellovi: Nebyl vizionář, ale socialista a bojovník proti nespravedlnosti
Vybraná česká kina promítají film Orwell: 2+2=5. Dokumentarista Raoul Peck v něm kombinuje životopis spisovatele George Orwella a výklad jeho díla v čele s nejslavnějším románem 1984. Peck využívá dobové záběry Orwellových současníků, deníkové zápisy spisovatele, ukázky z hraných filmů natočených podle Orwella, ale především zpravodajství o současném dění. Film především poukazuje na nespravedlnosti, nerovnosti a politické hrozby na celém světě.
Raoul Peck dříve natočil oceňované snímky jako Nejsem žádný tvůj negr, Stručné dějiny vyhlazování anebo Mladý Karl Marx. Novinka Orwell: 2+2=5 měla světovou premiéru na festivalu v Cannes, kde s Peckem vznikl následující exkluzivní rozhovor. Režisér se v něm ukázal být stejně naléhavým řečníkem, jako je filmařem.
Kdo bude chtít slyšet, co filmem o Orwellovi říkáte, je to vlastně stejnou mírou děsivé jako zřejmé?
Mám pocit, že nemám jinou možnost než říkat to, co považuji za nutné. Filmy jsem začal dělat kvůli politice. Nikdy jsem nechtěl být umělcem a každý film dělám tak, jako by byl můj poslední.
Čtenáři nebo diváci jsou dnes mnohem konzervativnější, mnohem bojácnější, možná i lenivější, pokud jde o touhu dozvědět se víc. Je mojí rolí krmit jejich nevědomost? Ne. Naopak, čím níž klesají, tím hlasitěji budu mluvit, protože oni jsou také zodpovědní.
Co formovalo vaše nároky a vaše uvažování?
Vyrůstal jsem v mnoha zemích. Na Haiti, v Kongu, USA, pak v Německu a ve Francii. Vidím ale i to, co se děje jinde.
Místo Arnolda Schwarzeneggera utíká o život Glen Powell. Film Běžící muž ale trčí v průměru
Číst článek
Vím, jak uvažují Francouzi a jak Američané. Vím, jak uvažuje třetí svět. Ten bojuje proti přesvědčení o nadřazenosti té části lidstva, která vykořisťuje dvě třetiny planety. Vše, co tady my dva máme během rozhovoru na sobě a kolem sebe – voda, káva, cukr, oblečení – je na úkor třetího světa.
Děti v Kongu právě teď stále kopou koltan, který používáme v telefonech. Žiji s tím, vyrostl jsem s tím. Mám to každý den na mysli. Proč bych měl tedy mlčet? Byl bych spoluviníkem. Moje práce od té doby, co dělám filmy, spočívá v propojování různých kousků historie.
Demokracie je něco, na čem musíte pracovat každý den, protože ji nezískáte jednou provždy. A to vám právě říká i Orwell. Poukázal na to, že autoritářství se může objevit i v takzvaných demokratických zemích. A dnes znovu vidíme, že měl pravdu.
Jak to s tím propojováním kousků historie myslíte?
Evropané rádi říkají, že evropská civilizace začala v Řecku a Římě. Ne, Evropané šli do Egypta, aby se učili.
A pak vytvořili něco nového. Američané přišli na americký kontinent a řekli: „Toto je nový svět. Nemáme nic společného s genocidou v Evropě.“ Ale už nedodají, že za 90 let vyhladili 100 milionů domorodců. A více než 40 milionů černošských otroků. Tomu vy říkáte Nový svět.
Moje práce je to všechno znovu propojit a požádat vás, abyste se tomu postavili čelem. Nejsem tu, abych vám vnuknul pocit viny, ale alespoň abyste uznali, co se stalo. A pak se můžete rozhodnout. Dělám to s pomocí George Orwella.
Existovala pro Orwella jen jedna pravda?
Nejen pro Orwella. Existuje jedna objektivní pravda: 2 + 2 jsou 4. Nemůžete říct, že 2 + 2 můžou být 4 a jindy to může být 5.
V případě 2 + 2 je to jednoduché. Ale sociální realita je dnes velmi komplexní. Existují tedy různé úhly pohledu a možná i různé pravdy. Nebo si myslíte, že pro složitou realitu plnou protikladných hodnot existuje jediná pravda, jak by to možná řekl Orwell?
Věc se má tak, že dnes žijeme ve světě, kde se některé mocenské síly a zájmy rozhodly, že existují alternativní pravdy, že věda neexistuje, že názor vědce, který strávil 40 let svého života prací na konkrétní problematice, je stejně platný jako názor člověka, který ani nedokončil základní školu.
Jennifer Lawrence proti všem a proti sobě. V Die My Love vykresluje vztek, samotu a poporodní depresi
Číst článek
Vědec vám neřekne: „Říkám vám objektivní pravdu.“ Řekne: „Experimentuji. Protiřečím si. Vyzkoušel jsem všechna možná řešení. Toto je výsledek mého výzkumu. A teď pokračujme v poznávání.“
Neodstraňuje to složitost problémů. Podstatné ale je, zda přijímáte, že existují pravidla, předpisy, znalosti, definice.
Myslel jsem spíše než na materiální realitu na různá hodnotová tvrzení. Jako třeba: Je v mojí zemi demokracie? A je dobrá, nebo ne?
Pojem dobrý nebo špatný je morální pojem. O tom nemluvíme. Co je dobré pro jednoho člověka, může být špatné pro druhého. Ale můžete analyzovat situaci, můžete analyzovat režim a ptát se, jestli má ten režim spravedlivý systém.
Jestli má spravedlivý ekonomický systém. Má fungující školy? Má fungující nemocniční systém? Pokud jste chudí, můžete dostat léky? To jsou objektivní kritéria, o kterých se dá mluvit, a nejde o to, zda je to dobré, nebo špatné, ale o závěry analýzy.
Lidé dnes často chtějí jen rychlou odpověď bez nuancí, aby mohli říct: „Dobře, tohle je špatné.Takže se tím nemusím zabývat. Starám se o své vlastní věci.“
To je průměrnost. A týká se to i vás jako novináře. Viděl jsem, jak se žurnalistika stala tím, čím je dnes. Texty se zkracují a vývoj směřuje k nedostatku nuancí. Musíte jen rychle říct, jestli je něco dobré nebo špatné.
Už nevzděláváte své publikum. To je to, co diktatura miluje. Pokud to přijmete, budete jen spoluviníky celého systému. Ve Francii všechny noviny koupili miliardáři. Myslíte si, že to nemá žádný vliv na to, co novinář dělá? Samozřejmě že má.
Lidé mluví o Orwellovi jako o někom, kdo předpověděl historii. On ale spíš analyzoval svou současnost. Je jeho analýza pořád platná pro naši současnost?
Film potvrzuje, že základy jsou stále stejné. Každý nespravedlivý autoritářský systém ví, že musí zaútočit na zákony, univerzity, akademickou obec a vědu. V podstatě ničí vše, co společnost považuje za pokrok. Útočí na jazyk, začíná používat jiná slova a tvrdí, že slova, která jste dříve používali, už nefungují.
Satirický film Kontinental '25 ukazuje, že pokus žít v souladu se svým svědomím může být vcelku absurdní
Číst článek
Orwell byl během studené války využíván jako argument proti Rusku, proti Sovětskému svazu, ale on mluvil obecněji, nemluvil jen o komunistické straně v Rusku. On se vždy považoval za demokratického socialistu a západní a britskou politiku kritizoval, když s ní nesouhlasil.
Chtěl například vědět, co to znamená být chudý. Sám řekl, že po týdnu, kdy jedl chleba a margarín, se proměnil z člověka na hladové břicho s několika málo dalšími orgány. Také riskoval svůj život ve španělské válce. Byl postřelen do plic a do krku. Takže pak nemluvil. Prošel si mnohým.
Informace jsou ve většině případů dostupné. Proč si myslíte, že je to tak, že informovaná pravda opírající se o vědu, jak jste zmiňoval, není široce přijímána v politice a společnosti?
Ne všude, protože lidé se bouří. Íránské ženy se bouří. Někteří Rusové kladou odpor. Ukrajinci rozhodně kladou odpor. Mnoho afrických zemí nechce koloniální armády. Lidé kladou odpor.
Ale existuje určitý druh pohodlí, zejména v zemích, kde je život lepší, kde mají pocit, že je vše v pořádku, že se mají dobře. Jsme privilegovaní. A zbytek světa nás nezajímá. Všichni jsme ale během covidu viděli, jak jsme propojeni.
To nejmenší, co můžete udělat, je vědět, jak vaše demokracie vznikla, jaká je její cena a co musíte udělat, abyste ji zachovali. Protože každý tyran může přijít a říct: „Víte co, je to demokracie, ale já chci dělat, co se mi zlíbí.“ A začneme honit migranty.
Žiji ve Francii. Žiji v Německu. Viděl jsem to přicházet. Cizinci jako já to cítíme jako první. Takhle vznikají diktatury všude – v nacistickém Německu, ve Španělsku, všude. Je to pomalý proces. Pocházím ze země, kde moji rodiče, když mluví o politice, musí mluvit potichu, dokonce i ve svém vlastním domě.
Jak to bylo s Orwellem? Proč jste si ho vybral?
Dostal jsem přístup ke všem dílům George Orwella. Ve světě, kde práva na jednu knihu stojí jmění, jsem mohl mít práva na všechno. Řekl jsem okamžitě: ano. I když jsem ještě nevěděl, jaký film budu točit. Patří totiž mezi lidi, kteří mi změnili život. James Baldwin změnil můj život. Karel Marx změnil můj život.
Nikdy jsem nenatočil film, který by neodpovídal tomu, co jsem sám prožil. Ani pro peníze nebo kvůli slávě. Nedělám propagandu. Nedělám didaktické filmy. Nedělám reportáže. A nelituji ani jednoho ze svých filmů. Dbám na to, abyste si je mohli pustit mnohokrát, aby i za 20 let byly stále aktuální.
Která ze světových demokracií je podle vás v současné době v nejlepším stavu?
Žádná. Všechny jsou nemocné. Bojí se budoucnosti. Neznám žádné země, které by byly z hlediska své budoucnosti bezpečné. Vše je teď v sázce, zejména když Spojené státy, jedna z největších a nejmocnějších zemí, začíná narušovat vše, co sama vybudovala.
