V České republice ubývají dárci, kteří by po smrti poskytli svůj orgán k transplantaci, a naopak přibývá těch, co nabídnou orgán zaživa. O situaci debatují odborníci v Praze na celostátní konferenci. Podle nich je potřeba, aby stát nové způsoby získávání dárců finančně podpořil.

13:37 26. dubna 2012 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

V Česku je právně zakotvený takzvaný předpokládaný souhlas s darováním orgánů. Jen v případě, že si to člověk nepřeje, může se zapsat do Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů.

„Tato možnost je v zákonu zakotvená, ale nějak masově se nevyužívá a neovlivňuje dramaticky situaci v dárcovství v České republice,“ říká přednosta Tranplantcentr IKEM a Pavel Trunečka.

Podle ředitele Koordinačního střediska transplantací Pavla Březovského je v registru jen přes tisíc Čechů:

„Není to mnoho a je to správně, protože heslo Neberte si své orgány do nebe platí obecně. Pacienti, kteří čekají na transplantaci, a těch je v současné době přes 700, jsou velmi závislí na dárcovství orgánů.“

Loni však zaznamenali odborníci v počtu darovaných orgánů od zemřelých dárců výrazný pokles. Zatímco v posledních deseti letech stagnoval, loni se snížil o více než 10 procent.

„Česká republika bohužel ztratila svoji vedoucí pozici v oblasti dárcovství orgánů,“ komentuje úbytek Trunečka.

Oběti dopravních nehod tvoří zhruba deset procent. Daleko nejčastěji se berou orgány lidem, které postihla mozková příhody. To je asi ve 40 procentech. Průměrnému zemřelému dárci je 55 let, ještě před pár lety by byl pro lékaře už moc starý.

Dárcovští konzultanti a finance

Transplantace patří mezi vrcholné medicínské obory a pro řadu pacientů znamenají jedinou naději na záchranu. Přesto si lékaři stěžují, že je tato oblast v tuzemských podmínkách silně podfinancovaná.

Podle Trunečky dochází ke stagnaci či dokonce mírnému snížení darovaných orgánů celosvětově. Jsou ovšem země, které vyčlenily dostatečné finanční prostředky na řešení situace a nyní mají počet dárců na vzestupu.

„Například Chorvatsko se vyhouplo z velmi špatné pozice na první až druhé místo v Evropě. Ovšem před dvěma lety nastoupilo cestu dárcovských konzultantů a náležitě to finančně podpořilo,“ vysvětluje Trunečka.

Dárcovští konzultanti jsou momentálně nejefektivnějším způsobem, jak orgány získávat. Jsou to lékaři – intenzivisté, kteří pracují na významný úvazek na jednotkách intenzivní péče a aktivně vyhledávají zemřelé dárce orgánů. Starají se o to, aby zemřelý pacient, který by mohl být dárcem orgánu, se tím dárcem skutečně stal.

V České republice podle Trunečky chybějí finance všude: „Ani ty běžné transplantace nejsou náležitě ohodnoceny. Ale právě dárcovští konzultanti musí být dobře motivováni, aby tu práci dělali dobře. Musí tedy za to dostat dobře zaplaceno.“

Lenka Militká, Lucie Maňourová, Veronika Sedláčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít