Kopec neuteče, říká o svém čtvrtém pokusu slézt Gašerbrum I horolezec Marek Holeček
O horách mluví jako o ženách – jednoduše si vybere tu, která se mu líbí. Nezáleží ani na tom, jestli je malá nebo velká. Pro horolezce Marka Holečka má každý kopec co nabídnout. Z neúspěchů si také hlavu neláme, podle jeho slov totiž kopec počká. Teď se Holeček chystá na čtvrtý pokus překonat prvovýstupem pákistánský Gašerbrum I.
Na vrcholu jedenácté nejvyšší hory světa stál Marek Holeček už při svém prvním výstupu v roce 2009. Tehdy ale horu zdolal známým Japonským kuloárem. Na konci července se už počtvrté chystá zdolat Gašerbrum I prvovýstupem jihozápadní stěnou.
Proč zrovna pákistánský Gašerbrum I? Čím Vás hora zaujala?
Vybral jsem si kopec, který se mi líbil. Já to beru – s prominutím – cestou, jako když potkám pěknou ženu, že je to takový hezký shluk buněk. Když jde pěkná žena proti mně, říkám si, to je hezké, na to se dá koukat. Pak, když ji oslovím, tak už třeba zájem nemám, anebo naopak, rozhovor dál pokračuje. Zjistím si, kdo a kolikrát na tom vršku byl. Ale to už samozřejmě mluvím o hoře.
Nezaleží na tom, kde kopec je. Buď ho vidím na fotce, nebo ho znám zdáli ze svých cest. Zjistím si, jestli už tam přede mnou někdo byl, případně kudy šel a jestli se tam dá udělat něco nového, jestli je to pro mě stále ještě výzva.
Gašerbrum I jsem se vybral, protože se mi ten kopec líbil, znal jsem ho a mám tam stále nevylezenou stěnu. Tak jsem si řekl, proč si to nezkusit vylézt.
Prvovýstup jihozápadní stěnou na Gašerbrum I podniknete už počtvrté. Pokusy v letech 2009, 2013 a 2015 se nevydařily.
Jednou jsem utíkal těsně pod vrškem, to bylo úplně poprvé. Mému parťákovi začalo být zle, pak mi z toho vygradovaly až žaludeční vředy, které praskly. Byl to dobrý krvák. Naštěstí to ale dopadlo dobře.
Podruhé, když jsme tam se Zdeňkem Hrubým vyrazili, tak Zdeněk bohužel odešel s převozníkem na druhou stranu. Nařetězila se tam lidská chyba a on se zřítil, a tím skončilo jeho putování mezi živými. Bohužel, tak to je.
Já se tím ale nenechal nijak odradit. Život není o tom, abychom jen vzpomínali na jednu ošklivou sekundu z něj, ale na to, že máme ještě nějaký čas, který je nám vymezený. Takže jsem se tam objevil znova. Kopec za to nemůže. Je to jenom naše touha, která nás pořád žene dál a dál.
Minulý rok jsem se tam objevil s Tomášem Petrečkem. Ve výšce 7400 m nás na 6 dní zaseklo počasí, takže jsme jen čekali, jak to dopadne. Napočtvrté jedu s Ondrou Mandlou. Kopec neuteče, tak dám kdyžtak pátý pokus.
Zabýváte se objevováním nových výstupových cest na nejvyšších horách světa. Co vás na tom láká?
Nejenom nejvyšší, to by bylo smutné! Ta skládačka je daleko širší. Není to jen o vysokých horách, které mají obecnou popularitu. Na to bych se vykašlal. Já prostě dělám kopce, které se mi líbí. Ony i nízké kopce, které se na naší planetě nacházejí, jsou krásné. Hodně neslezených kopců je v divokém prostředí, například na Antarktidě, a to jsou úžasná místa ve fantastických podmínkách. Nedá se vzájemně porovnat, jestli je některý lehčí nebo těžší. Každý kopec má něco svého, specifického.
A jestli mám další sny? No Ježíši, na další životy. Teď to jen všechno natěsnat do jednoho.
