Překvapivý fenomén odhalili britští vědci z University of Bristol, když zkoumali efekt kovových nanočástic na buňky kultivované v laboratoři. Nepatrné částice kovové slitiny poškodily DNA buněk bez toho, že by s nimi přišly do přímého kontaktu.

0:00 16. listopadu 2009 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Britští vědci prokázali, že nanočástice kovových slitin poškozují DNA lidských buněk na dálku, bez toho, že by se dotkly povrchu buněk nebo pronikly do jejich nitra. Vědci překryli lidské buňky, tzv. fibroblasty, neprůstupnou vrstvou nádorových lidských buněk z linie BeWo a povrch tohoto buněčného "povlaku" pak vystavili účinku nanočástic ze slitiny kobaltu a chromu. Po jednom dni kultivace v laboratoři vykazovaly fibroblasty neklamné známky poškození DNA. Přitom bylo prakticky vyloučeno, aby nanočástice pronikly bariérou z BeWo buněk. Působily na fibroblasty "na dálku".

Mechanismus "dálkového" efektu

Jaké procesy působení na dálku umožňují, odhalil až další výzkum. Nanočástice poškozují ty buňky BeWo, s nimiž přišly do přímého styku. Uvnitř buňky se spustí řetězec biochemických reakcí, které dosáhnou membrány buňky a přenesou se na sousední BeWo buňku. Buňky bariéry si tento signál předávají jako "tichou poštu" a ten nakonec dospěje až k fibroblastům na druhé straně buněčné "přehrady". Vyvolá tam dosud ne zcela jasným mechanismem poškození DNA.

Autoři studie zdůrazňují, že uspořádání pokusu neodpovídalo podmínkách, jaké nastávají v lidském nebo zvířecím těle. Také použité nanočástice se běžně v praxi nepoužívají ani nevyskytují. Děs z nanočástic proto není v souvislosti se studií zveřejněnou ve vědeckém časopise Nature Nantotechnology namístě.

Zdroj: Science

Jaroslav Petr Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít