O mnoho věcí přicházíme, když se neumíme zastavit. I odpočinek je dovednost, říká psycholog Suchý
Návrat z dovolené je velké téma. Měli jsme se hezky, odpočinuli jsme si a pak si říkáme, jakým způsobem některé věci přenést do praktického života. Napadají nás slova jako zpátky do reality. „Tuhle větu nemám rád, protože my v realitě stále jsme. A v případě, že dovedu realitu zakoušet nějakým jiným způsobem, vnímám to jako dobrou zprávu. A spíš se ptám, co je to, co si v běžném životě nedovoluji?“ ptá se psycholog a psychoterapeut Adam Suchý.
Proč práci dáváme takovou důležitost?
Myslím si, že to je sociokulturní vliv, nastavení výkonové společnosti, která kolem toho nastavila spoustu souvisejících věcí, jako je status, věci, které máme. To se odvíjí od práce, peněz, úspěchu, kam jsme se dostali.
A trošku jsme se vzdálili hodnotám, jako je laskavost, soucit, bytí jenom tak, bytí se sebou. Být, ne mít. Je to složitější, ale zjevně na tom místě jsme, kde je práce a výkon velmi zásadní.
O duševním zdraví rádi mluvíme a čteme, ale odpočinout si tak, že se podívám na film, není dost, upozorňuje psycholog a psychoterapeut Adam Suchý
Pochopila jsem, že mladší generace už to má jinak. Někteří moji kolegové si stěžují, že mladí jsou líní, ale já si to nemyslím. Myslím, že se jen nechtějí upracovat k smrti. Myslíte si, že dojde ke generační změně?
Věřím tomu. Ve své generaci jsem nepopulární tím, protože to vnímám, že to je dobře. Obnáší to problémy, protože vždycky, když se něco transformuje, je to rozbouřené, neusazené a přináší to spoustu problémů a kritiky.
Ale myslím, že ten směr a náhled – zkusme být sami k sobě laskavější, zkusme být ohleduplnější a nemějme na prvním místě, že zemřeme v práci, protože to je skvělé – to mi připadá jako krok správným směrem. A já jim hrozně fandím.
3:07
Problémy v psychice dětí jsou stále víc alarmující, stát místo podpory hází klacky pod nohy
Číst článek
Jak si přenést kus toho hezkého z dovolené do běžného života? To je práce, že jo.
To je práce a dovednost. I ten klid, spokojenost a volno obnáší plánování a práci, ale není to tentokrát výkonová práce. Je to téma, které také probíráme v terapii – jak si přenést sebe sama, zkušenost se sebou, do běžného fungování.
Jsou studie, jednoduché návody, které jsou založené na drobnostech. Třeba vědomé vzpomínky na dovolenou, protože mozek to znovu prožívá, když si to připomínáme, nějaký návyk z dovolené, že jsme třeba nespěchali na snídani, tak vstát dřív a snídat v klidu. Krátká procházka. Měkčí návrat z dovolené, nenaskočit hned druhý den do práce.
Práce s myslí
Na vašem instagramovém účtu Chill je skill jste mě zaujali tématem, kolik času věnujeme tomu, abychom pracovali se svým duševním zdravím nebo myslí, když jsme ochotni studovat manuály různých technologií desítky minut a třeba i hodiny...
Rádi o tom mluvíme, čteme a máme pak dojem, že tomu rozumíme a že už se to děje. Ale zaznamenáváme v psychoterapii fenomén, že mluvit o těch věcech ještě není ono. Je velká vzdálenost od toho to přenést do každodenního života.
Jsme ochotní se starat o přístroje, kávovar je můj oblíbený, pořád něco chce, a auto... Ale u sebe máme: „Vždyť jsem si odpočinul, kouknul jsem na film.“ V tom tlaku si ale myslím, že to není dost.
To znamená nějaká meditační chvíle třeba? Protože budhističtí mniši meditují třeba už od 4 hodin ráno... Vím, že to nemůžeme po lidech chtít, ale jakým způsobem se dostat k pravidelnější duševní práci?
Nemůžeme to chtít, ale znám lidi, kteří to takto praktikují, sám jsem to zkusil. Je to otázka zvyku, co se říká o návycích obecně – nejdůležitější je začít a zkoušet to opakovat.
30:54
Jak s dětmi mluvit o pocitech či o tranzici? ‚Sdílení je důležité,‘ líčí autorka Duše S.O.S.
Číst článek
Pro mě začalo být mnohem příjemnější vstát o něco dřív, aby to ráno nebylo ve spěchu. Stihnu cvičení, stačí deset minut meditace, relaxace, nemusíme z toho dělat vědu. Celý princip je být chvíli sám se sebou, nenaskakovat na každou myšlenku, která k nám přijde. Zastavit se nebo si představit ten den. Cokoli se počítá.
Jestli je to klidná procházka v parku, ale ne taková, kdy tam myšlenky hrkají ze strany na stranu, ale že se snažím v klidu jít, dýchat, všímat si, jak jdu, jak je park hezký... to všechno se potom sčítá. Nejsou to obrovské změny. Ale existuje princip koaktivace, který říká, že když začnete s jednou věcí, je snazší přidávat ty další.
Jde nám o životní styl, který je v udržitelném módu. Nejde o to za tři měsíce strašně zhubnout nebo tři měsíce hrozně meditovat a potom nic. Ale jemně to tam zapracovat a nechat to probíhat. Ten princip nabalování asi všichni trochu známe. Jednoduše řečeno, když si jdete zasportovat, už je vám potom o něco víc líto si dát smažák a vypít šest piv, protože si říkáte, že je škoda si to takhle zničit. Takhle se ta motivace snáz nabaluje.
‚Lepší se zastavit‘
Vrátím se ještě k tématu, kterým jsme začali, a to je dovolená a to, že přikládáme v naší západní společnosti extrémně velkou důležitost práci, což si vysvětluji třeba i částečně tak, že když prací vyplním celý svůj život, tak se nemusím zabývat nějakými dalšími věcmi, jako jsou nepříjemné pocity nebo minulost. Znamená to, že třeba spousta lidí by ráda změnila tento styl, ale podvědomě nechce?
Nemusí to být až tak složité v té psychice jako v podvědomí, ale každá změna, i k lepšímu, je nějaký stres. Když si to představíte, i svatba nebo volno je nějaký stresor. Spíš častěji říkají: „Já bych rád, ale ono to nejde, já nemůžu.“ Někdy zůstáváme zaběhlí v kolejích, které nám nevyhovují, ale existuje spoustu důvodů, proč z nich nezkusíme vybočit na nějakou stranu.
Možná je to proto, že spousta z nás se do jisté míry s tou prací identifikuje a třeba se bojí, že ztratí část nebo možná i velkou část své identity.
Stoprocentně to je součást nás. Ale na druhou stranu právě i ty meditační praxe trošku vedou od toho zatížení, vnímání toho „já“. Jsme u toho, jak vážně se bereme, nejenom svět, ale i sebe sama. „Co by se mnou bylo, kdyby mě nedefinovala práce?“ Což je zajímavý směr přemýšlení.
25:57
Jak přežít v době sociálních sítí? Smiřme se s nejistotou a vytvořme novou vizi, navrhuje Horáček
Číst článek
Bohužel je to tak, jak říkáte. Momenty, kdy jsem v pohybu a zapracuji to, fajn, mozek je zaměstnaný, ale průšvih nastává ve chvíli, kdy se zastavím. Ale jedna základní věc, kterou jsem si jistý, je, že ještě nebyl člověk, který by na smrtelném lůžku řekl: „Kéž bych víc ve svém životě pracoval.“
Tam najednou přichází všechny ty věci, o které jsme přišli právě proto, že jsme se nezastavili. Takže si myslím, že je mnohem lepší se zastavit dřív a nechat přijít i ty nepříjemné věci, protože nesou důležitý vzkaz i pro nás. Jenomže žijeme v civilizaci, která se snaží nepříjemným věcem vyhýbat.
Jak probrat se svým partnerem, že potřebuji změnit práci? V čem je pro psychiku změna práce důležitá a pozitivní? A je lepší víc kratších dovolených nebo jedna dlouhá, kdy si víc odpočinu? Poslechněte si rozhovor ze záznamu výše.
