Ústřice si Francouzi neodpustí v měsících, které v názvu obsahují 'r'
Ústřice jsou prý naprosto výjimečnou pochoutkou. Samozřejmě ne pro ty, kteří se bez tohoto trošku slizkého a slaného rosolu obejdou. Připravují se ale o jednu z nejzdravějších lahůdek. Chovatelům ústřic se říká zemědělci moře - mají totiž pořád ruce ve vodě.
„V tuto chvíli vjíždím traktorem do vody v Cap Ferret, což je místo v Arcachonském zálivu,“ vypráví zpravodaj Českého rozhlasu ve Francii Jan Šmíd.
„Yoann, který mi na chvíli půjčil svůj traktor, mě vybavil i holínkami, které mám až ke konci zad. Jsme totiž téměř metr ve vodě. A za chvíli se jdeme podívat k ústřicovým bazénkům.“
Reportáž o chovatelích ústřic natočil zpravodaj Českého rozhlasu ve Francii Jan Šmíd
Stovky tisíc maličkých jiker se v prvních týdnech života snaží uchytit, kde je to jen možné, proto se pro ně budují jakési záchytné vody, které vypadají tak trochu jako rozpůlené cihlové trubky. Tady si budoucí ústřice vytvářejí své schránky.
„Kolem sebe vidíme další traktory, což je výjimečné, protože na jiných místech se k ústřicovému pole pluje většinou na loďkách. Slunce je nízko za zálivem, vidíme známou Pilátovu dunu. Místo je to opravdu krásné,“ líčí zpravodaj.
Také Yoann se potěšeně rozhlíží kolem sebe. „Jsem tady už 10 let, to místo jsem si doslova zamiloval a práce je pro mě zároveň vášní. Samozřejmě, má i horší stránku, celé dny mám ruce ve vodě a v zimě to není žádná legrace, ale zima tu netrvá dlouho.“
„Myslím, že na ústřicích je poznat, jak se o ně staráte, lidský faktor je hodně důležitý. A jaké jsou jejich největší nepřátelé? Samozřejmě příroda sama, velké bouře, ale také ryby, které je rády okusují a pochopitelně rovněž člověk.“
Yoann ještě zkontroluje velké vaky s ročními ústřicemi a pomalu se vracíme do jeho obchůdku, kde je prodává. Jen 20 procent produkce jde do restaurací, nebo je Yoann posílá do Paříže. Zbytek prodá právě tady - před každým košem je cenovka za dvanáct kusů.
Nejčastěji se prodává třetí kategorie
Ústřice jsou rozděleny do kategorií podle velikosti. Nejdražší je kategorie číslo jedna stojí 11,50 eur. Nejlevnější kategorie číslo pět.
„Nejčastěji se prodává číslo tři, protože jsou tak akorát, čtyřka je příliš malá a druhá kategorie už dost tučná a také jsou dražší, takže je to jednoduché. Čím je nižší číslo, tím jsou lepší a dražší. Všechny jsou tady z tohoto zálivu Cap Ferret,“ vysvětluje Chloe, přítelkyně Yoanna, která spolu s ním i řídí tento rodinný podnik.
Pro nás je to celkem unikátní pochoutka. Ne všem tak úplně vyhovuje, najdou se mnozí, kteří by ústřici nevzali do úst.
Paní Michelle je už v důchodu, bydlí asi 10 kilometrů od Cape Ferret. „A hned mě opravuje, když říkám, že ústřice se konzumují hlavně u příležitosti nějakých významných událostí či na svátek,“ říká zpravodaj Jan Šmíd.
„Nejsou jen na svátek, můžeme je jíst každý den, jsou velmi zdravé, mají v sobě spoustu minerálů, mohou je jíst i děti, je to jak produkt bio, vlastně se do nich nic nepřidává, rostou v moři. Není to tak, že jsou jen pro vzácné příležitosti, ale žádná vzácná příležitost, třeba Vánoce, se bez nich neobejde.“
A ještě jedna poznámka - při konzumaci ústřic si procvičíte i francouzštinu. Konzumují se pouze v měsících, které v sobě mají r - takže si musíte uvědomit, jak se řekne francouzsky listopad - a podle toho se zařídit.
Zvětšit mapu
