V Praze je přes tisíc lidí nakažených virem HIV. Max Blanck s ním žije už tři roky
Přes tisíc lidí je v Praze nakažených virem HIV. Oproti roku 2007 je to dvojnásobné číslo. Rostoucí počet nakažených vyvolává otázku, zda se dá s virem plnohodnotně žít? Příběh Maxe Blancka, který je HIV pozitivní už tři roky, dokazuje, že ano. Člověk ale svůj život musí přehodnotit.
U Maxe Blancka se příznaky viru HIV zpočátku neprojevovaly, testovat se na něj nechal preventivně. „Já jsem se nechal testovat z toho důvodu, že jsem gay, a riziko přenosu viru HIV je v naší komunitě trošičku vyšší,“ popisuje Blanck.
Když mu lékaři řekli, že je HIV pozitivní, život se mu změnil ze dne na den. Rodina se od něj odvrátila, ztratil řadu přátel i práci u státní policie a služební byt.
„Kdybych neměl svého nejlepšího kamaráda, který mě obrovským způsobem pomohl v začátku, možná bych to skončil, dost pravděpodobně,“ vzpomíná Blanck.
První rok žil v centru pro nakažené HIV, v Domě Světla. V té době získal nové přátelé, dostal práci a naprosto přehodnotil svůj život. „Už to není o tom, že bych plánoval rodinu, kterou jsem plánoval před tím, než jsem byl diagnostikován. Snažím se zanechat po sobě nějakou stopu, nějaký odkaz.“
Blanck je teď učitelem. Několikrát do týdne jezdí napříč republikou a vypráví svůj příběh mladým studentům: „Aby věděli, že tohle je problém, který se jich jednou může dotknout. Že stačí opravdu málo. HIV si nevybírá.“
Díky lékům je na tom teď zdravotně poměrně dobře. Může si dopřát svůj životní standard. Pije kávu, kouří a večer si rád dá i skleničku vína. Když se ale v noci probudí a krvácí mu z nosu, uvědomí si, že situace se může změnit ze dne na den.
„Výhledově? Těžko říct, že bych spoléhal na to, že tady budu deset dvacet let, a že se léčba do té doby změní a pokročí, na to nespoléhám,“ uzavírá Blanck.
