Anders Lumholtz: Eurozóna nepropadne do recese. Čeká jí dlouhý pomalý růst
Francie a Německo nezvládají najít společnou řeč. Těsně před víkendovým eurosummitem mají odlišné představy o tom, jestli a jak moc posílit fond finanční stability. Nervozita na trzích proto roste, část expertů opět spekuluje o rozpadu eurozóny. Část jich naopak i nadále věří tomu, že Paříž a Berlín nakonec nabídnou důvěryhodné řešení krize. Jeho součástí bude zřejmě i větší propojení členských zemí unie, tedy posun k něčemu, co se někdy nazývá Spojené státy evropské.
Co si o tom myslí ekonomové? Roman Chlupatý se v Kodani zeptal analytika jedné z největších skandinávských bank, Danske Bank, Anderse Lumholtze.
Roman Chlupatý v Kodani mluvil s analytikem jedné z největších skandinávských bank, Danske Bank, Andersem Lumholtzem
Já si nejsem moc jistý tím, jak daleko budou schopni zajít. Bezpochyby to ale byl cíl některých ze zakládajících otců v době, kdy Evropská unie vznikala. Myslím si, že se budou politici snažit se k tomuto cíli přiblížit. To, zda budeme mít v dohledné době například společné evropské dluhopisy je ale otázka. Asi se nicméně objeví něco, co se jim bude podobat. Už teď máme záchranný fond. Což znamená, že země eurozóny jedna za druhou ručí. Takže, opět, pohybujeme se směrem k propojenější Evropě. Fond se přitom zřejmě zanedlouho posílí, čímž země v podstatě řeknou, že jsou ochotné jedna druhou zachránit. A to, pokud se ptáte mě, je něco, co ve své podstatě vypadá jako společný evropský dluhopis.
Země eurozóny si tedy budou podle vás blíž a blíž. Co to znamená pro malé, otevřené evropské země, které nejsou jejím členem – třeba pro Dánsko a nebo Českou republiku?
Protože nejste v eurozóně, musí být vaše veřejné finance skutečně v pořádku. Dánové se třeba musí chovat zodpovědně. Narozdíl od některých zemí na periferii eurozóny tak měli a mají veřejné finance v pořádku. Což platí i v případě České republiky. I vy se musíte ujistit, že máte doma takříkajíc uklizeno. Veřejné finance musí být v pořádku, běžný účet nesmí být v příliš velké nerovnováze a tak dále. V tom se Dánsko a Česká republika podobají. K tomu bych dodal, že i když možná Česko do eurozóny kvůli jejím současným problémům ještě dlouho nevstoupí, bude i nadále plnit podmínky pro přijetí. Prostě proto, že je to pro zemi výhodné. Je rozumné mít veřejné finance v pořádku a vyvarovat se nerovnováh.
Dánsko a Česko mají ještě něco společného – velkou závislost na Německu. To teď výrazně ochladilo. Spekuluje se dokonce o nulovém a nebo záporném růstu. Co čekáte vy?
Loni Německo výrazně rostlo. První čtvrtletí mělo velmi silné. No a druhé čtvrtletí skončilo obrovským zklamáním. Druhé pololetí pak bude ve znamení hodně pomalého růstu. Berte to tak, že index německého akciového trhu DAX poztrácel od července do začátku října zhruba 30 procent a je nadále pod tlakem. A to na náladě nepřidá. Pokud se ale zvednou asijské ekonomiky, což je možné, zvedne se i Německo. Asie je totiž teď jeho největším neevropským trhem. My proto nečekáme, že by Německo propadlo do recese. Podle nás ho kvůli krizi eurozóny čeká slabé druhé pololetí. Ale jinak Německu věříme. Samotné základy německé ekonomiky jsou totiž silné. Růst mezd v posledních deseti letech byl například velmi pomalý. A jeho konkurenceschopnost je stále na vysoké úrovni.
Zvládne tak Německo uchránit od pádu do recese celou eurozónu, a nebo to nezvládne?
Právě to je teď ta zásadní otázka. My nečekáme, že by eurozóna propadla do recese. Prostě proto, že je v jádru eurozóny silná země, která je relativně v pořádku. Takže, nečekáme recesi. Ale čekáme velmi pomalý růst, který potrvá hodně dlouho. V rámci eurozóny je prostě příliš mnoho problémů a nerovnováh, které je třeba odstranit. Ve většině zemí na periferii eurozóny jsou problémy ve veřejném sektoru, v soukromém sektoru, i ve finančním sektoru. Všechny tyto sektory je třeba oddlužit – a to bude brzdit růst. Dlouho.
Co to znamená dlouho?
Jeden, dva, tři roky. To čekáme my. Je těžké něco podobného přesně předpovědět, to nejde. Ale víme, že zbavit se tak velkého dluhu prostě bude trvat.