Kauza Wallis stále neskončila
Černá můra české justice - kauza Wallis - stále neskončila. Připomeňme si proto, o co v ní jde. Podstatou je podezření bývalého důstojníka federální kontrarozvědky Václava Wallise z toho, že prodával šéfovi Harvardských fondů Viktoru Koženému tajné informace.
S čím přicházíte k soudu," ptali jsme se Václava Wallise při posledním soudním líčení v květnu tohoto roku. "S aktovkou," zněla jeho odpověď. "A co si v ní nesete," tázali jsme se dál. "Předvolání a občanský průkaz," odpovídal pan Wallis. Jeho případ ani po devíti letech neskončil.
Vše začalo na přelomu listopadu a prosince 1992. Viktor Kožený byl podle dostupných informací na squashi s tehdejším ministrem vnitra Petrem Čermákem. Tam se mu svěřil, že ho Wallis vydírá. Čermák si nechal informaci týden pro sebe. V pátek 4. prosince 1992 ale kontaktoval prokurátora. Kožený byl vyslýchán dva dny. Tehdejší vojenský prokurátor Miroslav Kříženecký na něj vzpomíná jako na velmi sebejistého člověka: "Já jsem mu třeba nabídl pití, shodou okolností tam byla porucha ledničky, takže tam byla spíš než limonáda taková ledová tříšť. Když jsem mu to nalil, tak on říkal, že v Americe to jinak nepijou. Choval se naprosto suverénně, takový ten pevný stisk rukou, že by byl nervózní, to v žádném případě. Pan Kožený byl na ten výslech dokonale připraven, byl naprosto suverénní."
Viktor Kožený u výslechu vypověděl, že dostal od Wallise některé materiály ze svazku na Harvardské fondy, který existoval v tehdejší Federální bezpečnostní informační službě pod krycím jménem "Hadr". Za to měl Wallis vyinkasovat 100 tisíc korun. "Pan Kožený celkem jaksi velice otevřeně hovořil o tom, že se s ním mnohokrát setkal a že panu Wallisovi platil částky za informace i v dnešní době možná spíš než zajímavé, tak velmi pikantní. Například ohledně pana předsedy parlamentu a podobně," uvedl prokurátor Kříženecký.
7. prosince 1992 policie Wallise zatkla. Právě odcházel z kanceláře šéfa Harvardských fondů Viktora Koženého. V kapse měl skutečně sto tisíc korun. Wallis putoval do vazby, obviněn byl ze zneužívání pravomoci veřejného činetele a ohrožování státního tajemství.
Na začátku procesu Václav Wallis své obchody s Koženým přiznal. Později však vše popřel. Tvrdil, že na tom byl psychicky špatně a jeho právník mu prý poradil, že když se přizná, dostane se z vazby. V cele ale zůstal až do srpna 1994, tedy dvacet měsíců. To už měl za sebou rozsudek Okresního soudu v Plzni, který ho poslal na tři roky za mříže. Jenže krajský soud posléze tento verdikt zrušil.
Tím však soudní projednávání tohoto případu zdaleka nekončilo. Znovu rozhodoval soud prvního stupně, který Václava Wallise odsoudil ke dvaceti měsícům vězení. Ale koncem roku 1997 vyřkl Krajský soud v Plzni osvobozující rozsudek. Soudce Josef Baxa tehdy řekl, že Wallis převzal obálku s penězi od Viktora Koženého a že šéf Harvardských fondů předal tehdejšímu ministrovi vnitra pět tajných materiálů. Ostatní důkazy ale, jak vyplývá z tehdejšího soudního rozhodnutí, vyvolávají pochybnosti, a není proto vyloučena i verze o nevině obžalovaného. Případ Václava Wallise v roce 1998 opět vzkřísila tehdejší ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová, když podala stížnost k Nejvyššímu soudu.
Jeho mluvčí Dita Válková nás informovala o výsledku jednání: "Nejvyšší soud rozhodl tak, že rozhodnutí krajského soudu zrušil a přikázal, aby kauzu znovu projednal." Podle Nejvyššího soudu rozhodoval Krajský soud v Plzni příliš jednostranně a omilostnil Wallise bez potřebných důkazů. Také další výrok Krajského soudu v Plzni putoval před Nejvyšší soud. Proti rozhodnutí, aby případ znovu projednal soud prvního stupně, se tehdy postavil ministr spravedlnosti Otakar Motejl. A uspěl. "Nejvyšší soud tedy přikázal krajskému soudu jako soudu odvolacímu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl sám," sdělila nám mluvčí Dita Válková.
V kauze tak dosud rozhodoval dvakrát Nejvyšší soud, dvakrát Okresní soud v Plzni, třikrát Krajský soud v Plzni, jednou Vrchní soud v Praze a třikrát do sporu zasahoval i ministr spravedlnosti svou stížností.
V polovině května tohoto roku se případem opět začal zabývat Krajský soud v Plzni, jeho jednání bude pokračovat příští týden. Zda se po téměř devíti letech celá kauza uzavře, zatím není jasné. Václavu Wallisovi bude za tři roky 60. Už je v penzi a přivydělává si v domově důchodců. To, jestli se proces potáhne třeba ještě dalších pět let, ho neděsí. Má prý času dost. Na otázku, jak by si přál, aby celý případ dopadl, odpovídá: "Abych odešel jako nevinný a svobodný člověk se státní garancí."
