Dozvuky Vrbětic. ‚Případné sankce českou ekonomiku neohrozí, jen některé firmy,‘ říká analytička

Jana Klímová, vedoucí domácí redakce Hospodářských novin a zástupkyně šéfredaktora. Ahoj, Jano.
Ahoj, dobrý den.

Mezi Českem a Ruskem vypukl spor po tom, co české úřady před dvěma týdny oznámili, že podezřívají ze zapojení do výbuchu v muničním skladu ve Vrběticích v roce 2014 ruskou vojenskou rozvědku. Zatím se drží v politické rovině. Ale objevují se varování, že by se mohl přenést i do ekonomiky. Ty se ekonomikou zabýváš dlouhodobě - dá se na úvod stručně říct, jak vážné riziko by to pro Česko mohlo znamenat?
Dokud neuvidíme, jaké konkrétní sankce by případně Rusko uvalilo, tak je samozřejmě velice těžké na to odpovědět. Ale dá se obecně říct, že z pohledu celé ekonomiky by to žádný významný problém nebyl, protože náš vzájemný obchod s Ruskem není nijak obrovský. Z celkového objemu exportu představuje Rusko asi jen 2 %, a ani dovoz není nijak závratný. Na druhou stranu se to určitě nedá bagatelizovat jen z toho makro pohledu. Znamenalo by to problém pro konkrétní firmy, které jsou více závislé na ruském trhu nebo pro nějakou skupinu firem, třeba dodavatelů do autoprůmyslu, kteří tam mají velké zakázky. A další věc je, že samozřejmě na ruském trhu působí firmy, které tam mají svoje podniky a pro ně by situace také mohla být velmi nepříjemná.

Uveďme na začátek pár základních dat. Ty už jsi ta úplně rámcová zmínila, jak tuto chvíli obchod mezi oběma zeměmi vypadá, co je v něm důležité? V jakých oblastech je nejintenzivnější?
Náš export, který jsem zmiňovala, byl loni téměř 100 miliard korun. Absolutní dominanci v něm mají stroje a motorová vozidla. Plus subdodávky pro auto-moto průmysl. Ty dohromady tvoří téměř 70 %, řekněme dvě třetiny našeho exportu. Ty další věci jsou třeba léčiva, chemikálie atd. A na druhou stranu to, co se k nám dováží z Ruska, toho bylo loni za 67 miliard korun. A drtivou většinu v tom zase mají ropa a plyn. Zbytek jsou také další suroviny, kaučuk, hliník, různé polotovary ze železa.

Takže v tuhle chvíli ve vzájemném obchodu víc Česko vyváží, než Rusko dováží?
Ale nebylo to tak vždy. Je to vlastně záležitost až posledního roku. To je dáno především tím, že z Ruska k nám klesá právě dovoz.

V zemích, jako je Rusko, se obchodníci často opírají o podporu diplomatů. Jak velký problém z této perspektivy může představovat to, že z Ruska byli vyhoštěni čeští diplomati?
Problém to určitě je. Pro Čechy, kteří podnikají v Rusku a potřebují tam jezdit, protože Rusko je navíc země, kde je potřeba u těch obchodů být fyzicky přítomný. Všichni podnikatelé říkají, že je hodně obtížné to nějak řídit na dálku. Potřebujete mít víza, kromě klasických víz pak také různá pracovní povolení. Ale to samé platí i pro ruské podnikatele, kteří chtějí jet do Česka. A nejen pro podnikatele, ale i ostatní lidi. Česko bylo oblíbenou destinací pro Rusy, kteří sem jezdí do lázní atd. Takže ochromení našich úřadů je samozřejmě nepříjemné pro obě strany. Ale není to třeba jen ambasáda, kde víme, že už byli vypovězeni vzájemně diplomaté a další lidé. Máme také generální konzuláty, protože ne veškerý byznys se dělá v Moskvě. Naopak v posledních letech byla velká tendence byznysu chodit spíš do těch bohatších regionů Ruska. Máme poměrně velké generální konzuláty v Petrohradu, v Jekatěrinburgu. A ty zatím zasaženy nebyly. Myslím, že je určitá obava, aby Rusko nesahalo dál na tato naše zastoupení. Kromě generálních konzulátů bych také zmínila, že máme zastoupení CzechTrade, CzechInvestu, CzechTourismu, což jsou pro podnikatele z obou stran důležité kanceláře.

Jsou v tuto chvíli ve vzduchu možné ekonomické sankce proti Česku? Taková vlaštovka se objevila v ruském tisku. Ví se cokoliv podrobnějšího o nějakých možných opatřeních ruské strany?
Zatím se toho spíš všichni obávají. Mluví o tom i podnikatelé. Například šéf asociace exportérů Otto Daněk zmiňoval, že firmy mají obavy. Totéž šéf svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák.

Na druhou stranu to, co jsme slyšeli z Ruska, zatím byly jen takové výhrůžky. Konkrétní informace se objevila, tuším, v ruském listu Kommersant, že by mohlo Rusko zakázat třeba dovoz piva, což by z naší strany byl asi problém, pokud mám správné informace, třeba pro Plzeňský Prazdroj. Řada dalších pivovarů ale má buď svoji výrobu na místě, anebo tam vaří pivo v nějaké licenční výrobě. Takže je otázka, zda by Rusko sáhlo i na výrobu na svém vlastním území, což by byl samozřejmě zásah i do jeho vlastního byznysu.

Názory na potenciální dopady se různí. Jsou tu představitelé některých byznysových odnoží, kteří varují před dopady na strojírenství, automobilový průmysl, ta odvětví, která jsi zmiňovala. Ale jsou tu také lidé, kteří říkají, že ten celkový obchod je tak nízký, že není třeba se nějak extrémně vzrušovat. Převažuje některý z těch proudů v tuto chvíli? Jak ta debata vlastně vypadá?
Řekla bych, že vypadá, tak jak jsi ji právě popsala. Spíš se bojí jednotlivé firmy nebo určité skupiny firem. Když jsi zmiňovala automobilový průmysl, faktem je, že Škoda Auto má koncernovou výrobu na území Ruska. Škoda Auto je vlastně takový zástupce celého koncernu Porsche-Volkswagen pro trh Ruska. Obdobně to má i v Číně a v Indii. Čili kdyby došlo k nějakému zásahu ze strany Ruska, tak by to samozřejmě bylo asi velice nepříjemné. Ale zase - bylo by to asi nepříjemné i pro Rusko, protože jsou tam zaměstnáni jejich lidé. Pak jsou tu podniky třeba jako je Aircraft Industries, česká firma, ale vlastněná ruskými majiteli, která je závislá se svojí produkcí na ruském trhu. Velké dodávky má třeba společnost Jihostroj. Takže takové individuální případy by určitě problém měly. Na druhou stranu, jak jsme říkali, z toho makro pohledu, jak by se ta celá situace propsala do celé ekonomiky, tak to by opravdu asi žádný problém nebyl.

Česko už takovou situaci, podobně jako jiné země EU, zažilo. Bylo to v roce 2014, kdy EU zavedla v reakci na anexi ukrajinského Krymu Ruskem sankce. Moskva na to potom odpověděla protisankcemi, a zakázala dovoz některých výrobků z EU, tedy i z ČR. Tehdy se to dotklo hlavně potravinářství a dalších pár oborů. Jak citelně se to dotklo obchodu Česka s Ruskem? Byl to výrazný zásah?
Poměrně dost. Třeba když se podíváme na čísla, tak náš vývoz do Ruska mezi roky 2014 a 2015 klesl asi o třetinu, takže tam je ta souvislost naprosto jasná. Pak tam byly právě ty individuální případy, o kterých pořád mluvíme. To byla třeba společnost Madeta, mlékárenská továrna z jižních Čech, která tam vyvážela sýry. Právě na ty přišel zákaz a Madeta přišla asi o 130 milionů korun exportu ročně. Ale porovnejme to s jejími tržbami, které jsou přes pět miliard. Čili není to likvidační věc, ale ztratíte část trhu. A 120 nebo 130 milionů korun ročně je prostě hodně peněz, když potom přepočítáte, kolik to živí zaměstnanců a tak dále. Ale zpátky k těm celkovým údajům: takže ano, projevilo se to. Hodně to kleslo, ale trvalo to vlastně jen několik let, protože od roku 2017 náš vývoz do Ruska zase roste. Dokonce přesáhl objem dovozu z Ruska, přesto, že ty sankce vlastně pořád trvají.

Podniky se té situaci dokázaly přizpůsobit, vyvážet prostě něco jiného. Anebo se řada firem, pro které ruský trh byl důležitý, rozhodla, nebo byla i částečně donucena Ruskem, začít vyrábět přímo u nich nebo si sjednat licenční výrobu. V obchodu s Ruskem je zajímavé, že po sankcích takto klesl, ale je potřeba vidět tu statistiku v delší časové řadě. Faktem je, že náš dovoz klesal už v těch předchozích letech. Dejme tomu od roku 2012 už tam bylo vidět určité ochlazení. To byly jisté dozvuky předcházející ekonomické světové krize. Samozřejmě do toho vstupuje i kondice ruské ekonomiky a také různý protekcionismus, který je v Rusku vidět, protože se prostě snaží posílit svoji ekonomiku. Takže se rozhodně nedá říct, že by všechno šlo na vrub jen těm sankcím.

A navíc, je důležitá perspektiva toho, že drtivá většina obchodu, co se týče Česka, se odehrává v EU nebo na linii mezi evropskounijními státy. A teprve nějaká menší část směrem k Rusku.
Ano, Rusko je pro nás v pořadí asi dvanáctý obchodní partner. Samozřejmě drtivou většinu v tom pořadí pro nás znamená EU, ale mimochodem to i pro Rusko. Polovina zahraničního obchodu Ruska vlastně jde do EU. Takže si myslím, že Rusko při úvahách o sankcích vůči členské zemi EU musí toto také brát v úvahu.

V minulosti jsme byli svědky toho, kdy se politický spor Ruska s některou ze sousedních zemí přeměnil v ekonomický spor. Tam šlo konkrétně o energetiku, tedy velmi citlivou věc. Asi hodně lidí má v paměti rok 2009 a tu tzv. plynovou válku s Ukrajinou, která se dotkla celé střední Evropy včetně Česka. Když se na to podíváme z tohoto úhlu, může teď Rusko tuto metodu použít proti Česku?
Myslím si, že ta situace není úplně přenosná. Protože v roce 2009 byla závislost na té tranzitní soustavě, která vedla přes Ukrajinu do Evropy, mnohem vyšší než dnes. Tudíž ty problémy se zavřením kohoutů Ukrajiny se potom mnohem rychleji přenášely i dál do Evropy. Postupně jsme na těch rourách vedoucích přes Ukrajinu přestali být závislí. Mimochodem tato potrubí se alespoň na českém území dnes používají spíš pro zpětný tok, tedy ze západu na východ. Diverzifikovali jsme naši soustavu, na což také poukazuje třeba zvláštní vyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška. Máme propojení na několika místech na českém území na další plynovou soustavu, která vede přes Německo.

Pokud jde o tuzemskou spotřebu, ruský plyn se nakupuje na burze v Rotterdamu a vozí se k nám fakticky opět přes Německo, byť je to třeba ruský plyn. Takže se dá říct, že zavírání kohoutů, které jsme dříve pocítili třeba při sporech s Ukrajinou, by asi nemělo takový vliv. Mimochodem, právě tam hraje velkou roli plynovod Nord Stream 1 a nyní dokončovaný Nord Stream 2, který vlastně jen zvyšuje kapacitu toho Nord Streamu 1. Tento plynovod by měl být určitým cílem těch sankcí proti Rusku, protože vede ruský plyn přes Severní moře do Německa. Takže Německo bývá často pod tlakem, aby potrestalo Rusko za různé politické skandály právě tím, že odstoupí od projektu. Ale třeba i pro nás znamená Nord Stream 2 posílení bezpečnosti.

Ropa, ropné oleje, zemní plyn jsou důležitými komoditami, které se z Ruska do Česka dovážejí. A jsou velkou součástí toho celkového dovozu ruského do Česka. Přesto tam není tak velké potenciální riziko, jak by se třeba s ohledem na případy z předchozí dekády dalo předpokládat?
Myslím si, že ne. I u ropy se ta situace v posledních letech hodně vyvíjela. Dnes jako stát nemáme žádné přímé dovozní kontrakty s Ruskem na ropu. Ropu k nám dováží Unipetrol, který je vlastněný polskou polostátní firmou PKN Orlen, a ta má v rukou dovozní kontrakty. Takže ani tady by to vlastně pro Rusko nedávalo smysl. Poškodilo by ho to reputačně v očích evropských partnerů. Ale na druhou stranu, v minulosti jsme byli svědky určitých pokusů ze strany Ruska přes tu ropu něco zkoušet. Hodně se spekulovalo třeba v minulosti, když jsme podepsali se Spojenými státy dohodu o umístění radaru v Brdech.

Úplně těsně poté začali mít ruští dodavatelé ropy jakési technické problémy a po dobu několika týdnů docházelo k poměrně velkým výpadkům dodávek ropy, která byla určená pro ČR.

Nikdy se neprokázalo, že to bylo spojené s radarem, ale ta časová shoda byla taková zvláštní. Ale myslím si, že od té doby se i Rusko hodně posunulo. Už jsem zmiňovala Václava Bartušku, zmocněnce pro energetickou bezpečnost, který upozorňuje, že Rusko je finančně závislé na vývozu surovin, právě jako je ropa, plyn. A poškozovalo by přerušování dodávek především samo sebe.

Zmiňovala jsi, jak důležitým partnerem pro obchod jako takový je pro Rusko EU. Všechny rámcové dohody, které se týkají třeba cel nebo tarifů atd., Rusko už dnes uzavírá právě s EU. Dá se říct, že to Moskvě může potenciálně trochu svazovat ruce, co se týče možné reakce? Může být pro Česko výhodou, že Moskva nemůže najednou jednostranně zdvihnout cla nebo něco takového?
Určitě ano. Třeba u těch cel nebo různých dovozních tarifů by se Rusko dostalo do problémů nejen s Českem, ale právě s dalšími členy různých dohod. Rusko je třeba členem Světové obchodní organizace, takže jako členská země má zákaz diskriminace právě přes různé obchodní překážky typu jednostranného navýšení tarifů vůči ostatním členům. Toto je z obou stran určitá pojistka. Ale když jsem se bavila s různými experty na ruský trh, upozorňovali, že jsou určité „měkčí“ cesty, co Rusko může dělat. A to je, myslím, že už jsem to jednou zmiňovala, třeba ten protekcionismus. Může prostě vydat přísnější předpisy na dovoz nějakého zboží do Ruska. Nebo dovoz a obchodní dohody ovlivnit tím, že požaduje po podnikatelích, aby měli lokální výrobu v Rusku.

A dává k tomu určité pobídky, aby to tak bylo. Takže jsou cesty, jak obchod nějakým způsobem atakovat, aniž by Rusko porušovalo mezinárodní dohody. Také samozřejmě Rusko může ty podnikatele odrazovat, byli jsme toho svědky. Protože vztahy mezi Českem a Ruskem se zhoršují už delší dobu. Mimochodem, máme od 90. let takovou česko-ruskou mezivládní komisi, která se zabývá právě vzájemným obchodem. A na úrovni ministrů průmyslu naposledy tato komise jednala v roce 2019. Od té doby se vůbec nesešla. Což také ilustruje ochladnutí těch vztahů. Když se v Praze 6 rozhodlo o odstranění pomníku Koněva, následoval vznik pomníku vlasovcům a tak, některé české firmy v Rusku pociťovaly určité útoky na majetek. Tam ta atmosféra houstla, což samozřejmě odrazuje od toho, abyste tam otevíral třeba nějakou svoji pobočku nebo něco takového.

Vzhledem k tomu všemu, co jsme zmínily, jsou namístě obavy, že případné ruské sankce by citelněji mohly dopadnout na českou ekonomiku? Spíš je to tedy v rovině těch jednotlivých případů?
Přesně tak. Určitě by to mohlo mít nepříjemný dopad na konkrétní firmy nebo na nějakou skupinu firem z různých oborů  - strojírenství, dejme tomu, automobilový průmysl, letectví. Tam by to mohlo být určitě citelné. Ale pak je asi na státu, kdyby k něčemu takovému došlo, jestli by byl ochoten třeba těm podnikům poskytnout nějakou podporu nebo kompenzaci.

Když si dovolíme takovou malou, řekněme, političtěji směřovanou úvahu na závěr, nakolik toto všechno může formovat i případné politické kroky? Když političtí představitelé vědí, že ten zásah případně nemusí být tak dramatický, o kolik jednodušší pro vládu je postupovat razantně ve směru k Rusku? Tedy ve chvíli, kdy má jistotu, že se ta situace nemůže nějak drasticky proti ekonomice obrátit.
Tak nabízí se, že je to jednodušší. Na druhou stranu si myslím, že tady funguje do jisté míry tradice snažit se mít vztahy s Ruskem normální. Přece jen je to země, kterou máme poblíž. Je to velký trh. Byť je to velká země, jejíž ekonomika není v dobré kondici a je relativně malá. Mnohem menší západní země často mají větší ekonomiku než obrovské Rusko. Ale myslím si, že vláda nebo politici se budou snažit vztahy nehrotit. Druhá věc je, že se politická reprezentace a vůbec ekonomická diplomacie může začít soustředit na jiné země v regionu. Místo vyloženě Ruska se mohou soustředit rozvíjení vztahů s těmi bohatšími regiony anebo s asijskými zeměmi typu Kazachstánu a tak.