„Zjištění Arniky za loňský rok vedou k optimismu, ale opravdu opatrnému. Už z předchozích let máme zkušenost, že v některých rocích došlo k celkovém poklesu ohlášených škodlivin z jednotlivých podniků a další rok tomu bylo zase jinak,“ říká Jindřich Perlík, předseda občanského sdružení Arnika a vedoucí programu Toxické látky a odpady.

„Data, ze kterých vycházíme, zobrazují i celkové množství látek vypuštěných za rok. A zvýšení kapacity provozů se projeví v tom, že dochází samozřejmě k vypouštění většího množství toxických látek, i když třeba dojde ke zlepšení technologie,“ doplňuje Petrlík a uvádí konkrétní příklad snížení škodlivin:

„Například DEZA Valašské Meziříčí podstatně snížila emise naftalenu tím, že namontovala technologii, která tyto emise eliminuje. My jsme ale nevyhodnocovali jen emise puštěné do ovzduší. Vycházíme z dat integrovaného registru znečišťování, kam podniky nahlašují i toxické látky, které vypouštějí do vody a nebo přecházejí do odpadu.“

Celkový pokles se projevil hlavně u emisí látek vypouštěných do ovzduší. „Jsem velmi rád, že je vidět trend posledních několika let, že firmy investují významně a snižují svůj podíl. Ty první skoky, které byly vidět v 90. letech, stály významné peníze,“ vysvětluje Jan Rafaj, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy a člen představenstva ArcelorMittal, a pokračuje:

„Nicméně teď, když se snižuje o další jednotky, je to čím dál těžší, protože technologie musí být dokonalejší. S tím souvisí i ekonomicky náročnější provoz. Dnes už vychází pro regiony levněji investovat do snížení v jiných oblastech, jako jsou domácnosti či doprava, než například v průmyslových podnicích, kde jsou ty investice daleko vyšší.“

Česko chce přísnější limity

Rafaj se také domnívá, že podnikům by měl při zavádění ekologických provozů pomáhat i stát. „Do jisté míry je podíl státu asi potřebný, protože zejména tam, kde Česká republika chce požadovat přísnější limity, než jsou obvyklé v Evropské unii, je vhodné, aby se na tom stát nějak podílel, například na severní Moravě,“ myslí si Rafaj a dodává:

„V západní Evropě s tím mají velkou zkušenost. V hutním průmyslu v minulosti jednotlivé státy masivně investovaly do velkých hutních firem, právě proto, aby byly ekologičtější.“

Jindřich Petrlík se však domnívá, že některé firmy na pomoc státu hřeší. „Například Arcelor Mittal. Mezinárodní vlastník si na jedné straně buduje pomníky v řádu milionů eur a do provozů, jako jsou hutě v Ostravě, neinvestuje. Záleží i na tom, jak moc je stát přísný,“ tvrdí.

To ale Jan Rafaj odmítá: „Když se podíváte na vývoj od vstupu investora do nové huti, tak vidíte, že se snížily emise o víc než 70 procent. Že nový investor investoval ze svých zdrojů více než čtyř miliardy. Dělá i další kroky. Dnes máme významně nižší emise než sousední státy kolem nás,“ uzavírá.

Veronika Sedláčková, kap Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít