Španělé berou v Německu jakoukoli práci, doma neseženou žádnou
Volný pohyb pracovních sil měl být předností a výhodou Evropské unie. Pro spoustu lidí je ale dnes cesta za prací přes celý kontinent nutností a východiskem z nouze. I pro Španěly, kteří si něco podobného nedokázali před deseti lety ani představit. Jenže polovina mladých lidí nemá práci, hledají ji třeba i v Německu a berou zavděk i špatně placeným a nekvalifikovaným zaměstnáním.
S Jordim Gutierezem míříme na odpolední směnu. Před dvěma měsíci se vydal z rodné Barcelony do malé vesničky Grosshennersdorf vzdálené jen pár kilometrů od českých hranic.
„Vystudoval jsem ekonomii. Školu jsem dokončil před třemi lety, ale kvůli situaci ve Španělsku jsem žádnou vhodnou práci nenašel. Takže jsem hledal alternativu,“ vysvětluje.
Ocitáme se v ústavu pro vážně tělesně a psychicky postižené, který už několik let vede Hans Georg Matthes. „Zájem o práci z jihu Evropy je zřetelný. Máme vazby a kontakty s podobnými zařízeními v Itálii a Španělsku. Těm, kteří nemají doma žádnou perspektivu, nabízíme buď vyškolení, nebo tu mohou absolvovat celé studium,“ říká.
Pracovní uplatnění španělských přistěhovalců v Německu sledovala berlínská zpravodajka ČRo Klára Stejskalová
Pan Matthes odemyká mříže, ocitáme se v barevně vyzdobené místnosti. Kolem kulatého stolu sedí na vozíčcích šestice zdejších obyvatel. Jde o mentálně postižené, kteří se neumějí ani sami nakrmit. Je právě čas svačiny, Jordiho kolega Mario jim vkládá do úst oplatky.
„Jsem tu rok. Ze začátku to bylo těžké, ale teď už to je v pořádku. Největším problémem je jazyk,“ hodnotí Mario. „Ano, je to těžké, ale ta práce se mi líbí. Už kvůli tomu, že je to potřebné – něco, co se musí dělat a tohle mi otevírá dveře do nového světa,“ přidává se Jordi, který umí německy zatím jen pár slov.
Podle místního terapeuta to nevadí: „V téhle profesi potřebujete především tělesný kontakt a řeč těla, gesta. To, že neumějí tak dobře německy, není problém.“
Lidé na vozíčku natahují pokroucené ruce a dožadují se nějakého kontaktu. „Péče o postižené není rozhodně jednoduchá. Na rozdíl od práce někde na stavbě to vyžaduje sociální vazby. Je to i jiné než v nemocnicích nebo domovech důchodců. Ale je to zajímavá práce, protože zdejší chovanci tu jsou dlouhodobě, a proto tu vznikají hlubší pouta,“ líčí mi šéf jednoho z největších ústavů v Německu spadajícího pod hornolužickou diakonii.
Hlavní je jazyk
Že Španělé houfně míří za prací do Německa, potvrzuje i hukot v kanceláři berlínské firmy TTA, která se zaměřuje na nábor nových pracovních sil.
Podle Vicenteho Milána jim životopis denně zašle 50 až 60 lidí. „ Práce v Německu je náročná, člověk se tu v každé profesi hodně naučí. Je tu systém permanentního vzdělávání, proto Španělé hledávají práci právě v Německu,“ přibližuje situaci.
Jak říká spolumajitelka agentury Sandra Garthoffová, největší zájem z německé strany je o zdravotní sestry.
Mario ani Jordi ale v ústavu zůstat nechtějí. „Nejdřív se musím naučit dobře německy a pak se uvidí, třeba tu najdu práci i ve svém oboru,“ doufá vystudovaný pětadvacetiletý ekonom z Barcelony.
„Chtěl bych studovat malířství,“ svěřuje se Mario. Zatím ale kreslí jen veselé barevné obrázky po stěnách pokojů.
