Stavěli Titanic, teď jsou na pokraji bankrotu. Odbory chtějí, aby firma byla znárodněna
Britská loděnice Harland and Wolff v Belfastu, kde se stavěl i slavný Titanic, je na pokraji bankrotu. Ještě během pondělí by mohla být umístěna pod zvláštní správu. Může to znamenat i konec firmy. Společnost byla nabídnuta k prodeji kvůli vážným finančním problémům jejího norského majitele. V ohrožení je 130 pracovních míst, v době největšího rozkvětu přitom měla firma přes 30 tisíc zaměstnanců. Informoval o tom v pondělí server BBC.
Odbory chtějí, aby firma byla znárodněna. To podporuje také Labouristická strana. Vláda však uvedla, že krize je problémem komerčního sektoru. „Zdá se stále méně pravděpodobné, že najdeme v krátkodobém horizontu řešení, a společnost bude muset možná jít do správy,“ řekl BBC poslanec Gavin Robinson.
Robinson a Harland and Wolff požádali vládu o 650 tisíc liber, tedy v přepočtu 18,2 milionu korun, na pokrytí schodku, což by firmě umožnilo fungovat ještě v srpnu a mohla by zatím prozkoumat další možnosti svého působení.
Nicméně úřady upozornily, že firma nemá žádné nevyřízené objednávky, takže peníze by nesloužily k výrobě nebo generování zisku, a bylo by to v rozporu s pravidly pro státní pomoc.
Loděnice byla založená v roce 1861 Edwardem Harlandem a Gustavem Wolffem. Na počátku dvacátého století byla největším stavitelem zámořských lodí. Za druhé světové války vyrobila 140 válečných lodí, 123 obchodních lodí a více než 500 tanků. Po válce počet jejích zaměstnanců stoupl až na téměř 35 tisíc.
Poslední lodí Canberra
Od konce 50. let se však firma potýkala s rostoucí globální konkurencí a dopady růstu zájmu o leteckou přepravu. Poslední vyrobenou lodí pro námořní přepravu cestujících byla Canberra, která byla uvedena do provozu na počátku 60. let a mimo jiné se objevila v bondovce Diamanty jsou věčné.
Potápěč našel u Mallorky vrak římské lodi, nejspíš převážela amfory s vínem a olejem
Číst článek
Od poloviny 60. let začal vážný pokles podnikání a vedení se obrátilo s žádostí o pomoc na vládu. Začalo tak více než třicet let trvající období státních dotací, kdy firma získala od daňových poplatníků zhruba jednu miliardu liber, aby se udržela nad vodou. V roce 1975 byla znárodněna.
V roce 1989 se vrátila do soukromých rukou, když ji koupil zaměstnanec-člen vedení za pomoci norského průmyslníka Freda Olsena. Společnost se více zaměřila na ropný a plynárenský sektor, nepodařilo se jí však konkurovat velkým stavitelům lodí z východní Asie.
Poslední loď postavila v roce 2003 - trajekt Anvil Point pro ministerstvo obrany. Od té doby působí v jiných oblastech námořního inženýrství, jako renovace ropných plošin a větrné turbíny na moři.
