Rodina Musilova pomáhala ve svém penzionu za války ukrývat nacistickému režimu nepohodlné jedince. Po válce byla perzekuována komunistickým režimem. O rodinné historii vypráví Dagmar Šafrová.
Rodiče a další příbuzní bratří Ocelkových putovali do sběrného tábora pro rodinné příslušníky „velezrádců“ ve Svatobořicích a gestapo při pátrání po Josefovi vyslýchalo i jeho manželku.
Novenko o své činnosti za války musel dlouho mlčet, teprve po roce 1989 se o něj začala zajímat média a obdržel řadu vyznamenání a ocenění. Dnes je mu 92 let a žije v Moravské Nové Vsi.
Světlo světa spatřila v Brně zhruba uprostřed meziválečného období a v tomto městě prožila krásné dětství. Ostrý zlom ale přišel hned na začátku protektorátu.
Většinu jeho života ovlivňovala studená válka. Nevlastní sourozenec byl členem skupiny bratří Mašínů, on sám je znal z klukovských her, o jejich pozdější ilegální činnosti však nic nevěděl.
Do vzduchu se poprvé vydal v 17 letech – na plaňovém větroni v plachtařském kursu organizovaným ministerstvem obrany. Starty s navijákem a let ve výšce několika set metrů mu ale záhy přestaly stačit.
Když se ve třiceti osmi odvážila uspořádat svoji první výstavu originálních keramických děl, byla rozprodána během hodiny. Od té doby se Zuzana Kyselková věnuje výhradně vlastní umělecké tvorbě.
Na rodinu Ludmily Klukanové dopadl stín druhé světové války, život jí pak ovlivnil i komunismus. Zážitky a zkušenosti reflektovala i ve své bohaté literární tvorbě.
Ludmila Klaudová si toho i ve svých 101 letech spoustu pamatuje. Včetně své první velké lásky, později jedné z československých legend druhé světové války – vojenského pilota Františka Fajtla.
21. srpen se mezi nejdůležitější data zapsal hned dvakrát. Zatímco v roce 1968 přivezly „bratrskou pomoc“ tanky Varšavské smlouvy, o rok později už stříleli do demonstrantů domácí síly.
Odsouzen komunistickým režimem byl nejen otec, ale i celá rodina. Manželka těžko hledala práci, děti měly znemožněné studium. Nejstarší z nich Marta Zápotočná přesto zvládá svůj osud.
Angličtina Jaroslavu Peprníkovi přinesla řadu krásných chvil, ale rovněž fatální existenční problémy – jeho pobyt na letní škole v Londýně se patrně stal jízdenkou k „černým baronům“.
Alexej Nikolajevič Kelin, procházející érou tuzemského socialismu s kádrovými kaňkami, se sto let po vzniku nezávislé protibolševické kozácké republiky na Donu stal kozáckým atamanem.
Pochází z Valašských Athén, ale nejdramatičtější chvíle svého života prožil nedaleko Prahy jako mladík. Nedobrovolně – jízdenku do pracovního tábora u Benešova mu vydaly zvrácené norimberské zákony.
„Dostal jsem se do Říma na svatořečení Anežky České. A papeže Jana Pavla II. jsem nejen viděl, ale dokonce jsem mu podával ruku,“ vzpomíná Václav Lhotecký.
Pochází z rodiny učitele v české obci uprostřed převážně německého obyvatelstva na Znojemsku. Už v v 50. letech se Jiřina Čechová vymezovala proti lžím komunistického režimu.
Klukovská dobrodružství prožíval ve skautském oddíle. Takto rozvíjená schopnost překonávat obtíže mu zřejmě pomohla při dosažení životních met – stal se uznávanou kapacitou v oboru paleontologie.
Josef Sedlák se víry nikdy nevzdal, v 60. letech byl dokonce kostelníkem v chrámu sv. Jakuba v centru Jihlavy. I jeho rodina se vždy hlásila ke křesťanství.
Sviták absolvoval důstojnickou školu pohraniční stráže a několik let pak velel hlídkám na hranici s Rakouskem. Skončil ale pravomocným odsouzením za nedůsledné plnění služebních povinností.
