Například budoucností Jaromíra Jágra, muže, který v životě už nemůže ve svém oboru dokázat víc, než zvládnul do roku 2005. A od té doby udržuje každé léto národ v nejistotě: co s ním teď bude? A co s námi, až tu Jágr nebude, protože až přestane hrát hokej, svět už nikdy nebude stejný. 

Procházet si jednotlivé kapitoly Jágrova hokejového života je neobyčejně zábavné, protože vypadají až absurdně.

Například: víte, kdy sehrál kladenský mladík první zápas za národní tým? Bylo to 14 dní před listopadovými událostmi roku 1989. 

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Nebo vybavíte si, kolik vám bylo, když poprvé nastoupil v NHL? Autor této poznámky v té době ještě nebyl plnoletý, což samo o sobě ukazuje, jak neuvěřitelně dávno už to je. 

Teď je Mistr už zřejmě definitivně doma a jistě bude nějaký čas přitahovat na české stadiony davy diváků, kteří o něm už téměř slýchávají a vidí závěry v televizi, ale málokdo měl šanci vidět ho hrát naživo. Bude to dojemné a samozřejmě to jen přiživí legendy o dlouhovlasém chlapci z Hnidous u Kladna, který odjel dobýt Ameriku – a dokázal to. 

Jágrův příběh je v tom skutečně pozoruhodný a ohromnou roli v něm vedle talentu a dřiny hraje štěstí. Když hrajete hokej a je vám v roce 1990 osmnáct let, otevře se pro vás svět jako pro žádnou hokejovou generaci před vámi. 

Úchvatný příběh úspěchu, výjimečnosti a inspirace

Jágr od začátku prokázal mimořádný cit pro marketing. Jeho číslo 68 neslo jasnou symboliku, která byla velkolepě završena o osm let později. Zlatí hoši z Nagana tehdy v roce 30. výročí okupace a 50. výročí nástupu komunismu definitivně završili příběh hokeje coby metafory národního osudu po slavném vítězství nad odvěkými ruskými soupeři ve finále olympijského hokejového turnaje.

Všichni jsme cítili, že o tehdejší úspěch jsme se zasloužili tak nějak všichni. A že Jágr, Hašek a spol. jsou těmi nejlepšími vyslanci nejlepších národních vlastností, odvahy, nezdolnosti a touhy po vítězství. Sice se tak vidíme jen sami, ale proč si to neužít. 

V pořadu, který se zabývá většinou politikou, je ale samozřejmě nutné zabývat se politickými aspekty vlivu Největšího Čecha. A to je taky zajímavá kapitola. O čísle 68 byla již řeč. Stejně známá je i jeho dlouholetá sympatie vůči ODS, kterou Jágr projevoval veřejně, dokonce finančně. 

O jeho síle svědčí historka z roku 2010, kdy Češi s Jágrem v sestavě naposledy získali titul mistrů světa. Jágr byl pozván do pořadu ČT Hyde park. Jenže protože bylo pár dní před sněmovními volbami, sehnala k němu ČT narychlo raději i jeho spolubojovníka z Nagana a tehdejšího kandidáta ČSSD Jiřího Šlégra, aby bylo vyváženosti pořadu o hokeji učiněno zadost.

V posledních letech je ale už možné vidět Jágra na jiné střídačce: před volbami 2013 se ukázal v přísně apolitické reklamě Andreje Babiše na jeho kuřata a loni v létě, v době kampaně před sněmovními volbami se národní idol nechal vyfotografovat při návštěvě farmy Čapí hnízdo, kvůli níž je teď jeho hostitel Babiš stíhán. 

A to byl taky moment, kdy o Jágrově politickém instinktu či prostě soudnosti zapochybovalo i mnoho jeho nejvěrnějších fanoušků. Ano, Jágr se nejspíš změnil, stejně jako se změnilo od časů, kdy geniální dítě odjelo do Ameriky, celé Česko. Víc nemá smysl o tom přemýšlet. 

Jágrovi bude za pár dní 46 let, takže ho čeká tak maximálně 10 až 15 let hokejové dráhy. A ať už za tu dobu udělá či řekne cokoliv, stejně se na něj bude jednou vzpomínat jako na skutečně úchvatný příběh úspěchu, výjimečnosti a tak důležité inspirace v časech, kdy to Česko nejvíc potřebovalo. Druhý takový Jágr se už neobjeví.

Jindřich Šídlo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít