Maso obsahující bakterie salmonely dovezla společnost Animalco, která patří do holdingu Agrofert. Část dodávky zpracovala společnost MP Krásno, která ho rozeslala do škol, jedné restaurace a nemocnice v Kroměříži. Příjemcem byly i další restaurace a velkoobchodní firmy včetně Makra, odkud často odebírají rovněž hospodští.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář

Z jednoho případu nejde dělat dalekosáhlé závěry, přesto je zřejmé, že s polským masem obchodují největší zemědělské koncerny i největší producenti masa. Prodat polské hovězí v supermarketech není snadné, protože supermarkety musí označit zemi původu, proto se konzumuje v restauracích, školách a nemocnicích, kde konečný zákazník nic kontrolovat nemůže.

Unikátní byla reakce polského ministra zemědělství Jana Krzysztofa Ardanowského, podle kterého se případ účelově nafukuje s úmyslem poškodit polský export. „Je to zveličované, protože z toho má někdo užitek, protože buď jsou volby, nebo chtějí rozvíjet svoji produkci a prohrávají v konkurenci s námi, protože vyrábíme více a levněji,“ prohlásil v polském rádiu.

Převzato z Plusu

Možná má pravdu, ovšem není divu, že Češi mají strach, kdy se maso se salmonelou objevilo necelý měsíc po jiném skandálu s polským hovězím, a to ještě při náhodné kontrole. Přesto ministr Ardanowski upozornil na jeden důležitý rozměr případu. Češi dovážejí rok od roku stále víc masa.

Kdo na polském importu vydělává nejvíc?

Například v roce 2012 jsme v cizině nakoupili polovinu, loni už skoro dvě třetiny tuzemské spotřeby. Pokud jde o čerstvé nebo mražené maso, pak jsme ve srovnání se spotřebou dovezli polovinu hovězího, dvě třetiny vepřového a 40 procent drůbežího masa.

Něco se přeposlalo na Slovensko, není však jasné kolik, a jisté je, že se tím statistika příliš nezmění. Podíl dovozu z Polska roste. Před šesti lety pokryli severní sousedé pětinu tuzemského importu masa, loni už víc než čtvrtinu. 18 procent masa, které spotřebuje průměrný Čech, bylo dovezeno z Polska.

S neradostnými poměry se nedá na první pohled nic dělat. V Evropě existuje volný trh se zemědělskými výrobky, a pokud nabízejí Poláci lepší cenu, tak nezbývá, než od nich maso odebírat.

Jedna věc však na takovém výkladu nehraje. Třeba v rakouském supermarketu natož u řezníka člověk nenajde žádné polské nebo třeba české potraviny. Důvody jsou známé. Malí řezníci využívají výhradně místní zdroje, supermarkety zase v cizině nakupovat nesmějí.

Zjednodušeně řečeno, mají ve správních radách zástupce stejných rakouských bank jako zemědělské podniky, a ti už dohlédnou, aby nedostala prostor zahraniční konkurence, kterou nefinancují. Není pak těžké vytvořit hygienické a ekologické předpisy, které import fakticky znemožňují.

Podle podobného receptu může své zemědělství rekonstruovat také Česko, ovšem jsou tu překážky. Neexistují ryze české banky ani supermarkety, nejvíc ovšem na příběhu s polským hovězím zneklidňuje, že jedním z těch, kdo na polských importech vydělávají, je Agrofert, tedy firma, jejímž jediným beneficientem je premiér Česka.

Těžko tedy předpokládat, že ve prospěch zákazníků zasáhnou politici, významní bankéři nebo obchodníci. Jak se dá nešťastný vývoj posledních let obrátit, to je opravdu ve hvězdách.

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít