Škody způsobené koronavirem, které nevidíme dost jasně
Některé důsledky koronavirové krize nejsou teď na očích, ale společnost velmi zabolí po čase. Nepředstavitelné zadlužení, nové dělící linie mezi lidmi, prohloubení propasti mezi dětmi při vzdělávání, mentální digitalizace a další jevy. Ty budou mít pravděpodobně větší vliv na naše životy než omezení výroby, krachy některých firem, nárůst nezaměstnanosti, problémy desítek tisíc domácností… S tím si Česko – doufejme – poradí.
Ze zjištění České školní inspekce z poloviny dubna plyne, že je mnoho dětí především ze znevýhodněného prostředí, které mají po zavření škol minimální nebo žádný přístup k online výuce.
V think-tanku IDEA dospěli k podobnému závěru, když shrnuli schopnosti škol, kantorů, domácností a dětí provozovat učení na dálku. Přejít na něj byla připravena jen necelá polovina učitelů. Šest procent domácností nemá počítač, 3 % připojení k internetu a především – až 16 % žáků postrádá podporu rodičů při učení v podmínkách ztížených nákazou.
Školy se zavřely 11. března a dlouhý výpadek přinese další prohloubení nerovnosti ve vzdělávání, která už teď patří k nejvyšším v Evropě. Desetitisícům mladých lidí se dál zmenšila šance získat dobré vzdělání a slušně placené zaměstnání. To je velký problém nejen ekonomický a nejen pro ně.
Co vypukne po koronaviru
Do české společnosti přinesla krize z koronaviru nové dělící linie vedle těch současných, jakými jsou vztah k politice, migraci, Bruselu, roku 1989 a dalším jevům. Nerouškaři považují rouškaře za nesvobodné ovce, rychlí rozvolňovači zákazů se dívají skrz prsty na opatrné brzdiče, promořovači bojují s chytrými karanténisty nejen na sociálních sítích. A spory jsou to vášnivé.
Chytrou karanténu prověří až běžný život. ‚Lidé byli doma, je potřeba nechat to rozjet,‘ říká spoluautor
Číst článek
Rychlý přechod do online světa nejen ve školství, ale i v obchodě, způsobu práce a v komunikaci má na první pohled jen příznivé podoby. Pro moderní společnost je digitalizace přirozená – a co se státu nedařilo navzdory utraceným miliardám, to zařídil koronavirus za pár týdnů. Na prahu digitální éry ale nevíme, jak vysokou daň lidé zaplatí za pohodlnější život mezi nulami a jedničkami třeba v podobě přetrhání sociálních vazeb nebo ztráty soukromí.
Rychlost a rozsah, jak se zadlužuje Česko i další státy, jsou ještě větší než v krizi 2008. Pro občany je to zatím něco abstraktního. Ale ty stovky miliard bude třeba splácet. Česká republika má zdravé finance, a proto si může půjčovat výhodně, ale to chtějí i serióznější hráči a finanční trhy jsou nevyzpytatelné.
Může přijít další propad kurzu koruny, inflace, která znehodnotí lidem úspory. Ale i další velká nejistota, kdyby zkrachovala země velikosti Itálie. A pořád bude potřeba hodně peněz na důchody, zdravotnictví, školství, boj se suchem, o případné další pandemii nemluvě.
Na budoucnost se můžeme jako stát aspoň zčásti připravit, vždyť některé její kontury vidíme. Jeden Američan z Ohia, majitel dobře zásobeného podzemního bunkru na horší časy, nedávno novinářům řekl: „Nemyslím si, že koronavirus zničí svět. Podle mě ho zničí to, co vypukne pak.“
Autor je šéfredaktor Českého rozhlasu Plus
Slovenští úspěšní se přesouvají do Prahy
Luboš Kreč
Zlý Putin a pomýlení Rusové. Nebo je to jinak?
Alexandr Mitrofanov
Spor o sklenici vody
Lída Rakušanová
Premiérův slib německých platů a pokrytectví v české politice
Kateřina Perknerová