V dokonale padnoucím obleku vypadal sebevědomě a odpočatě. Naproti tomu Nixon se zapomněl před debatou oholit, potil se a v době, kdy nemluvil, se tvářil podezíravě. Tehdy tedy rozhodlo, jak kandidát vypadá, což můžeme pokládat za krok směrem k povrchnosti.

Dnes hrají ve volebních kampaních čím dál větší roli sociální sítě, které jsou postavené vyloženě na vyvolávání a sdílení dojmů a emocí. Jsou to tedy spíše televizní debaty, které v současnosti do volebního klání vnášejí – nebo by měly vnášet – racionálnější polohu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Vávra: Lesk a bída předvolebních debat

V předvolební prezidentské kampani máme za sebou první debaty jak v celoplošné televizi, tak v internetových médiích. To nejdůležitější nás ale teprve čeká. Máme-li hodnotit dosavadní přínos, je dojem hodně rozpačitý.

Je jistě pozitivní, když voliči vidí kandidáty na prezidenta jinak než v naaranžovaných gestech na vyretušovaných fotkách. Mohou posoudit, jak se kandidáti chovají, jak reagují na dotazy, co všechno vědí a nevědí.

Menšinové pravomoce, bezvýznamné odpovědi

Kandidáti i média ovšem potřebují přilákat co největší pozornost a naservírovat divákům co nejbombastičtější show. Naše předvolební debaty proto vypadají, jako bychom volili nejmocnějšího muže planety, prezidenta Spojených států, který je nejen hlavou státu, ale i šéfem exekutivy.

Jenže my volíme prezidenta s velice omezenými pravomocemi, který má spíše reprezentativní roli, zatímco o směřování státu rozhoduje premiér a vláda.

Proto také politolog Stanislav Balík na podnět jednoho časopisu navrhl jednu základní otázku, jaká by měla být položena všem kandidátům na budoucího prezidenta: Jste ochotni akceptovat omezené pravomoci, které hlavě českého státu dává ústava?

Taková upřímnost by ovšem žádnou velkolepou show, která přitáhne statisíce, když už ne miliony diváků, nezaručila.

Takže novináři hovoří s kandidáty způsobem, jako by oni sami měli sestavovat vládu a řídit celý stát, včetně ekonomiky, fiskální a zahraniční politiky, školství a podobně. Pro kandidáty je taková pozice lichotivá a atraktivní.

Alespoň zatím nikdo nenalezl dost odvahy a upřímnosti vůči voličům, aby se odmítl na takové hře podílet a přiznal, že mu do většiny těchto otázek vůbec nic není.

Více realismu, méně nabubřelé politické show

Nejde ale jen o šimrání ega samotných kandidátů. Horší je, že tato falešná hra vzbuzuje u veřejnosti nerealistická očekávání, co všechno může prezident pro nás – obyčejné smrtelníky – udělat.

Tím se otevírá cesta k dalšímu ohýbání a zpochybňování ústavy, se kterým začal v úřadě prezidenta republiky již Miloš Zeman.

Schopnost vzbuzovat u ostatních pozitivní očekávání samozřejmě patří k tomu, čemu se říká politický talent.

Ale nerealistická očekávání jsou – jak víme – základem budoucích zklamání a zdrojem další frustrace veřejnosti z politického systému zastupitelské demokracie.

To by si jak kandidáti, tak média, kteří se společně snaží vytočit emoce diváků na nejvyšší otáčky, mohli uvědomit. Ve svém důsledku se totiž frustrace veřejnosti obrátí proti nim samotným. Více realismu a méně nabubřelé politické show by tedy rozhodně neškodilo.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Vávra Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít