Třeba Kapitán Martin Erat o své nominaci jistě věděl, naopak takový Michal Vondrka se na začátku týdne kolem čtvrté odpolední jen s radostí divil, že pojede na olympijské hry. Bez hráčů z NHL se mohla zdát koučova nominace jednodušší, ale rozhodně nebyla jednoduchá. Proč ne Klepiš a Ružička? Co Michálek? Samozřejmě nepřejme nikomu nic zlého, ale je možné, že se prostě ještě někdo zraní a sestava se bude měnit.

A tak jsou tu ti, kteří své jméno během Jandačovy řeči neslyšeli. „Věřím, že ti, co tam teď nejsou a oslovili bychom je později, pojedou a nebudou řešit nic. Při Světovém poháru jsme takovou zkušenost úplně neměli,“ řekl kouč Jandač. Třeba Jiří Hudler byl tehdy právě pod čarou, po zranění útočníků už pak ale jen vzkázal, že reprezentovat nechce.

Hudler měl tehdy smlouvu s Dallasem, ti současní mnou jmenovaní (a jsou samozřejmě i další pod čarou) mají smlouvu s Mladou Boleslaví, Třincem a Spartou. Mám takový pocit, že s extraligisty by takový problém nebyl. Pravda, přímo jsem se jich neptal, polepším se na extraligových zápasech, kde bude v příštích dnech tématem odlet do Asie na úkor bodů do tabulky.

Expert na zranění

V nominaci je Jiří Sekáč. Muž, který má talent na kličky do forhendu i bekhendu a také na to, že se umí zranit ve velmi nešikovnou chvíli a tím přijít o velký turnaj. V Moskvě měl naposledy podezření na otřes mozku, a když jsme se cestou z Ledového paláce prodírali kolonou směrem na letiště a předjížděla nás sanitka, říkali jsme si, jestli v ní není právě Sekáč. Ale asi nebyl. Byla to taková ta sanitka, kterou řídil Pavel Zedníček alias Fanda Beznoska. Prostě Sanitka.

Snad ale Jiří Sekáč tentokrát nebude smutný, už by to byla až neuvěřitelná smůla. Třeba jako měl Vladimír Vůjtek, kterého tehdy nahradil Robert Lang. Nebo současný Jandačův asistent Václav Prospal, místo kterého jel v témže roce mladý Milan Hejduk. Tehdy v roce 1998.

František Kuna Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít