Martina vozí medaile z velkých akcí už dlouhých 13 let. Zhruba stejně dlouho se mluví o tom, že by bylo dobré, aby v Čechách stál rychlobruslařský ovál. Martina už za tu dobu posbírala 43 medailí z olympijských her, mistrovství světa a Evropy. Asi se ani nedá spočítat, kolikrát hrála na její počest česká hymna po celém světě. Kolikrát stoupala na stožár česká vlajka. Pro propagaci naší země ve světě neexistuje z aktivních sportovců nikdo, kdo by udělal víc. Přesto stále nemá domov.

Kdysi jsem někde slyšel, že je nesmysl stavět halu pro Sáblíkovou. Připusťme, že by se hala stavěla jen pro ni (byť s tím spojením bytostně nesouhlasím). A proč ne? Ukažte mi jiného sportovce, který toho dokázal co do počtu medailových úspěchů víc. Neměli bychom si Martinu hýčkat a dopřát jí ty nejlepší podmínky? Je výjimečná a výjimečně bychom se měli k ní chovat i my všichni. Včetně těch, kteří mají tu moc rozhodnout.

Kdyby byla Martina za své úspěchy oceňována tak, jak jsou oceňovány jiné hvězdy sportu ve světě, nemusela by se nikoho doprošovat a postavila by si halu sama. Za své!

Paradoxní je, že k rychlobruslení přilákala Martina svými výkony desítky, ba stovky dětí. A jsou mezi nimi talenti, kteří by ji jednou mohli napodobit. Jenže jejich rozvoj je složitý. Fyzicky jsou na tom lépe než jejich vrstevníci ve světě, ale nemohou pilovat techniku. Nemají kde.

I v těchto podmínkách ale zajíždí na závodech časy, které je řadí mezi deset nejlepších v jednotlivých kategoriích. ​Dokonce i vedou. Jak by to asi vypadalo, kdyby mohly být na dráze dvakrát, třikrát každý týden a ne šest hodin za měsíc?

Nespočet slibů

Připusťme, že ani to není argument investovat nějaké tři stovky milionů do stavby haly. Jenže v takové hale se nikde ve světě neprohání jen rychlobruslaři. Uprostřed oválu bývá hokejové kluziště, kterých nám v České republice schází také dost. Většinou jsou uprostřed čtyřsetmetrového oválu i dráhy na curling a kluziště pro krasobruslení.

V hale se třeba jezdí i ledová plochá dráha. Piktogramů sportů pod ukazatelem příjezdu ke každé hale je po světě většinou tak osm, někdy i více. Sportovního vyžití by tak přinesla nová hala opravdu dost a samozřejmě nejen vrcholovým sportovcům, ale i široké veřejnosti, ale hlavně dětem. Těm dětem, o kterých se pořád říká, že nesportují.

Slyšel jsem i názor, že taková hala by si na sebe vydělala pouze ve velkém městě. Já tomu nevěřím. Když cestuji po rychlobruslařských závodech, jsou ovály vystavěné, až na výjimky, právě v malých vesničkách. Hoteliéři si při pořádání akcí mnou ruce. Ceny pokojů během šampionátu stoupnou oproti jiným dnům trojnásobně a fanoušci je rádi zaplatí.

Takový německý Inzell ekonomicky vzkvétá jen proto, že je tady rychlobruslařská hala. A ta hala je plná, i když se tu závody nekonají. Každý příchozí musí platit. Platit za přítomnost na dráze musí i týmy, které sem přijedou na soustředění. Za každého závodníka pěkně eura na dřevo.

Možná si říkáte, že už jste něco podobného četli několikrát, tak proč s tím teď otravuji. A proč ne? Zatím české rychlobruslení (záměrně nepíšu Martina Sáblíková a trenér Petr Novák) slyšelo nespočetně slibů, že hala bude. Dokonce už se i poklepal základní stavební kámen, ale pořád nic. Politici slibují, střídají se u moci - a pořád nic!

Třeba právě teď je ta správná doba, kdy se odpovědné osoby chytnou za nos a začnou kromě slibů konečně konat. Už by bylo na čase.

Petr Kadeřábek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít