Jestli byla nějaká otázka téměř už zodpovězena před volbami, byla to ta o zastoupení skutečně širokých názorových skupin napříč Sněmovnou. Novinářská a odborná obec mluvila o tom, že nás možná ve sněmovních lavicích čeká nejvíce politických stran od devadesátých let. A téměř se to vyplnilo.

Komentář Praha 6:29 26. října 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Ve volbách uspělo hned několik zastřených koalic a v nové Poslanecké sněmovně tak zasedne naprosto nesourodá skupina lidí, kteří navíc mnohdy reprezentují velmi malý výsek názorů ve společnosti.

Pod značkou SPD se nakonec shromáždily tři strany a jeden „volný radikál“. Za Svobodné se do sněmovny probojoval Libor Vondráček, kterého většina republiky ani nezná, a také Markéta Šichtařová, pravicová ekonomka. Za Trikoloru potom její dlouholetá předsedkyně Markéta Majerová a největším esem v rukávu nového poslaneckého klubu SPD bude určitě Jindřich Rajchl.

Anticovidový aktivista měl o dva tisíce preferenčních hlasů více než Tomio Okamura. Jakmile se ukázalo, že SPD a její přidružené „strany“ nebudou mít tolik mandátů, začal Rajch slevovat ze svých nároků.

Oznámil například, že referendum o vystoupení z NATO nebo EU se nejspíš konat nebude, a zdá se také, že během vyjednávání o nové vládě zcela zmizel požadavek na odstranění „covidových“ ministrů Plagy a Vojtěcha. Celý narativ, který Rajchl tak dobře využíval za účelem svého zvolení, tedy připomínání „covidové totality“, jakoby se rozplynul.

Klima jako kulturní konflikt

Dezinformační debaty čekejme také u agendy klimatické krize a celkově zelené politiky. Strana Motoristé sobě reprezentuje českou verzi antiklimatického populismu. Tvrdí, že klima se „vždycky měnilo“ a že není důvod kvůli tomu „ničit“ spalovací motory – čímž přímo zpochybňuje vědecký konsenzus o lidském vlivu na klimatickou krizi.

Veřejnoprávní média byla tématem programové debaty. Okamura: Výsledek je k naší spokojenosti

Číst článek

Jejich rétorika rámuje ekologická opatření jako elitářská a škodlivá pro „obyčejné lidi“, kteří potřebují auto. Klimatická politika je pro ně symbolem nátlaku z Bruselu a ohrožení osobní svobody.

V českém kontextu tak Motoristé sobě překlápějí klimatickou debatu z vědecké roviny do kulturního konfliktu mezi městem a venkovem, elitami a lidmi za volantem. I proto se ihned po oznámení nominace Petra Macinky, proslulého výroky jako „poteče zelená krev“, zvedla vlna protestů. Chtít nějaké ministerstvo jen proto, aby ho daná osoba mohla zničit, je skutečně „dospělé“.

Přitom o těchto tématech je nutné se bavit: klimatická krize nesmí dopadat na chudší část populace. To ale neznamená, že se budeme uchylovat ke strašení a populismu, naopak je třeba klimatickou krizi kontextualizovat i z otázky globálních sociálních nerovností.

Pokud se během následujících let nestane nějaký kolaps v podobě předčasných voleb, čekají nás zajímavé sněmovní debaty, které nejspíš ještě prohloubí polarizaci společnosti a další šíření dezinformací. Bude nyní odpovědností nových opozičních stran, aby hájily jak vědecký, tak hodnotový konsensus a uměly se proti této vlně adekvátně věcně vymezit.

Autorka je šéfredaktorka mediální platformy Page Not Found 

Apolena Rychlíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít