Zrádci aneb jak se vyjednává o vládě
Kdyby nakonec ODS přece jen šla do koaliční vlády s hnutím ANO Andreje Babiše, byla by to zrada. Petr Fiala a spol. by se jistě dočkali nařčení, že zradili voliče a principy a zpronevěřili se před i povolebním slibům.
Zrada na slovenský způsob
Máme takový příklad z posledních jednání o vládě na Slovensku. V březnu 2016 skončily parlamentní volby v Bratislavě neočekávaně: vítězný Směr Roberta Fica dostal jen 28 procent hlasů a musel hledat partnery do koalice.
Toto není volební věštírna: kdo vyhrál a kdo sestavil vládu
Číst článek
Preferenčně nejsilnější pravicová strana Sieť se tak tak dostala do parlamentu, kam poprvé pronikla neonacistická strana Mariana Kotleby (přes 8 procent).
Nulový koaliční potenciál měla rovněž obskurní strana SME Rodina Boris Kollár (takřka 7 procent), jako ne úplně snadný partner se jevila Slovenská národní strana(8,6), 12 a 11 procent dostaly liberální strany SaS a OLaNO.
Maďarsko-slovenská strana Most-Híd matadora Bély Bugára získala 6,5 procenta hlasů a stala se žádanou nevěstou v koaličních jednáních. Nakonec se stala součástí vlády Roberta Fica a vysloužila si nálepku zrádce – voličů, principů i slibů. Tak trochu si ji zasloužila, ale úplně spravedlivé to nebylo a dodnes není.
Poučení ze slovenského sestavování vlády je pro menší strany jasné: nespěchat, vyjednat co nejlepší podmínky, být zcela transparentní a pohlídat si jeden velký programový cíl.
Třetí Ficova vláda
Robert Fico složil svoji třetí vládu velmi rychle – volby byly 5. března 2016 a ministry jmenoval prezident Andrej Kiska 23. března. Už deset dnů po volbách podepsaly budoucí koaliční strany – Směr, Slovenská národní strana a Most-Híd (k němuž přešlo několik poslanců Sítě, která taky vstoupila do koalice, ale rychle se rozpadla) – principy programu.
Chyba. Bugárovi hned vyčetli i někteří jeho spolustraníci, že skočil Ficovi do náruče moc rychle a jen kvůli touze být u moci.
Nejpravděpodobnější je menšinová vláda ANO, říká Filip. Komunisté budou o její podpoře jednat v pátek
Číst článek
Druhá chyba – Most získal jen dvě ministerská křesla (spravedlnost a životní prostředí), což bylo velmi málo s ohledem na to, že bez něj vláda nemohla vzniknout a jeho vyjednávací (vydírací) pozice byla velmi silná. A ještě k tomu Bugár a spol. svůj postup nevysvětlili jasně a nepochybně – takže si média i někteří straníci udělali závěr, že dohoda má i tajnou část a v ní je bůhvíco…
Třetí chybu zřejmě historie Bélovi Bugárovi odpustí: jako velké programové téma si strana zvolila boj s korupcí – a nějaké dílčí úspěchy zde necelé dva roky vládnutí dosáhla. Ale to velké, co třetí Ficova vláda pro Slovensko dělá, je něco jiného: nepochybná orientace na EU a NATO v nejasných časech. Přitom na začátku byl právě Most-Híd tím nejvěrohodnějším proevropským členem koalice. Teď si tenhle cíl a práci na něm přivlastnil šikovně premiér Fico. Pokud to někomu připomíná vládu ČSSD, lidovců a ANO, jejíž úspěchy připsali voliči Andreji Babišovi, je to přesný postřeh…
Na Most samozřejmě padají všechny temné stíny Ficovy vlády, které vytvořily Směr a SNS: neudržitelný ministr vnitra Robert Kaliňák, který čile obchodoval se známým podvodníkem s DPH; skandál s rozdělováním eurofondů na ministerstvu školství (SNS) a mnoho dalších. Bugár si na začátku spolupráce nevymínil do koaliční dohody, jak v takových případech musejí reagovat jeho partneři, ačkoliv věděl, jaké temné oligarchické pozadí má strana Směr a jak nevyzpytatelná je SNS.
Voliči zapomenou
Z povolebního průzkumu Medianu vyplývá, že voliči ODS mnohem víc než ostatní (88 procent) věří, že strana dodrží předvolební sliby a nepůjde do vlády s Andrejem Babišem. Koalice s ANO by pak vadila 67 procentům voličů ODS.
Ale Most na tom byl podobně – 83 procent jeho voličů těsně před volbami tvrdilo, že je pro ně nepřijatelná vláda Směru a SNS – s nimiž skončili v koalici (podle průzkumu agentury Focus pro deník SME).
Ale čas voličské rozhořčení odvál – preference Bugárovy strany se dnes pohybují nad 6 procenty, tedy na volebním výsledku, ačkoliv má přímého politického konkurenta – nacionalistickou Stranu maďarské komunity.
I kdyby Petr Fiala i Václav Klaus mladší (ODS) nakonec odolali všemu vábení, konzultaci s Bélou Bugárem jim lze jen doporučit. Ke všem zkušenosti Mostu s účastí ve velmi komplikované vládní koalici je potřeba dodat dvě poznámky: premiér Fico má za sebou více méně standardní stranu a nikdy nebyl obviněn z trestného činu, nevlastní média ani desítky firem.
A pozor, Slovensko není Česko. Abychom zmínili jen ten hlavní – propastný – rozdíl: v pondělí podepsali prezident, premiér a předseda parlamentu společné prohlášení adresované občanům, že sebevědomou, vlivnou a prosperující zemí může být Slovensko jen coby člen EU a NATO.
Digitální risk neproměnil Ivan Bartoš v zisk
Petr Hartman
Terapeutická diplomacie premiérky Meloniové
Petr Fischer
Proměny ukrajinského prezidenta
Libor Dvořák
Empatie kontra entropie
Lída Rakušanová