Fenomén fiktivního českého génia a všeuměla Járy Cimrmana se zrodil před více než půlstoletím. Vymysleli ho Jiří Šebánek se Zdeňkem Svěrákem a zprvu nezávazná mystifikace kolem něj se časem rozrostla do netušených rozměrů. Poprvé se o něm rozhlasoví posluchači dozvěděli v prosinci 1966 v humoristickém vysílání z nealkoholické vinárny U pavouka.

KVÍZ U Pavouka 19:55 4. října 2017 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Obdivovatelé Járy Cimrmana záhy zjistili, že mistr nebyl jen vynálezcem, matematikem, fyzikem, hudebníkem, cestovatelem a vlastencem, ale také autorem divadelních her. Tak vzniklo Divadlo Járy Cimrmana, jehož první představení, premiéra divadelní hry Akt, se konala 4. října 1967.

Hra Akt je nejstarší hrou Divadla Járy Cimrmana. Od svého uvedení v roce 1967 se dočkala stovek repríz.

U Cimrmanova zrodu stáli scénáristé a spisovatelé Jiří Šebánek (ten se později po neshodách s částí souboru osamostatnil) a Zdeněk Svěrák a jazzman Karel Velebný. Objevitelem Cimrmanova odkazu se stal doktor Evžen Hedvábný (Karel Velebný), který ve zdi své chalupy v Jizerských horách nalezl kovanou truhlu. Bohužel si však na její otevření pozval svého přítele pyrotechnika Šťáhlavského. Tak byla v jednom okamžiku objevena a zároveň zničena rukopisná pozůstalost tajemného génia.

Jako hlavní předobrazy slavné postavy uvádí autoři dobrušského technologického nadšence a naivistického malíře Aloise Beera, profesora, amatérského filosofa a vynálezce Jakuba Hrona Metánovského či cestovatele a dobrodruha Jana Eskymo Welzla.

Samotné divadlo dosáhlo obrovského diváckého úspěchu, jeho hry se staly notoricky známé a řada citátů z nich zlidověla. Čistě pánské obsazení hereckého souboru, které musí zvládnout i výrazné ženské role, uvedlo na jeviště celkem patnáct her, z nichž ani jedna nezmizela z repertoáru.

Vstupné 15 korun

Historicky prvním představením divadla bylo uvedení hry Akt v sále Malostranské besedy v Praze. Vstupné na neznámý soubor bylo patnáct korun a herci měli takovou trému, že si museli vzít léky na uklidnění. První část představení autoři nouzově vyplnili odborným pojednáním o životních osudech Járy Cimrmana a nečekaný úspěch semináře předznamenal budoucí podobu divadla. Diváckou přízeň „vyvažovala“ nepřízeň komunistického režimu, jehož cenzoři mnohdy zasahovali do textů a divadlo dokonce jeden čas nesmělo hrát v Praze. Dlouho muselo hledat svoji mateřskou scénu. Nedobrovolné putování po nejrůznějších pražských scénách a kulturních klubech (začínalo v Malostranské besedě) cimrmani ukončili v roce 1992 na Žižkově v divadle T. G. Masaryka. Jeden velikán českých dějin nakonec musel ustoupit druhému a žižkovská scéna od listopadu 1996 nese jméno Járy Cimrmana.

V 80. letech se Jára Cimrman dostal i na filmové plátno. Ladislav Smoljak v roce 1983 natočil film o životě a díle Járy Cimrmana s názvem Jára Cimrman ležící, spící, o rok později film Rozpuštěný a vypuštěný, který využívá motivy z divadelních her, především ze hry Vražda v salonním coupé. Divácky úspěšná byla i Smoljakova komedie Nejistá sezóna z roku 1988, která zachycuje problémy malého divadelního souboru a přináší i ukázky z her. Na všech těchto filmech se autorsky podílel i Zdeněk Svěrák.

Fenomén Járy Cimrmana mezi Čechy natolik zakořenil, že když v roce 2005 pořádala televize anketu o největšího Čecha, fiktivní hrdina dokonce krátce, než ho televize z ankety vyřadila, vedl. Jeho jméno již nese několik ulic a dalších míst a objektů. V Příchovicích na Jablonecku dokonce českému géniovi v roce 2013 otevřeli i muzeum s rozhlednou - Majákem Járy Cimrmana. Lze z ní dohlédnout až do Liptákova, kde údajně zemřel. V Březové nad Svitavou zase na počest Mistra postavili „dobře ukrytou rozhlednu“ nesoucí jeho jméno.

V posledních letech se Jára Cimrman pustil i do angličtiny. Přesto, že texty her jsou úzce spjaty s českou historií, domácími reáliemi a hlavně jsou plné jazykových hříček, slaví úspěch i anglickojazyčné verze.

Oblíbené hlášky posluchačů Českého rozhlasu

Posluchači Českého rozhlasu mohli hlasovat na webových stránkách o nejoblíbenější hlášku z her Járy Cimrmana. Zvítězila hláška: „Se podivejte do zasedacího pořádku: Debil, Blbeček, Debil, Blbeček, Debil, Blbeček, Debil, Blbeček. Akorát támhle vzadu, to je snad jediná výjimka, sedí dva Blbečci vedle sebe.“ Na druhém místě se pak umístila hláška ze hry Dobytí severního pólu: „Ale já bych to nejraději otočil a driftoval zpátky. K nám, domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny, do prdele to je mi smutno.“ Na třetím místě pak hláška Zdeňka Svěráka: „Notář mi vyprávěl, že dědeček byl vyhlášený samotář, lidem se vyhýbal a nikoho kolem sebe nesnesl, ale odjakživa toužil stát se hostinským. Nejdřív si zařídil hospodu u silnice na Písek. Ale chodili mu tam lidi.“

Kristýna Hladíková, ČTK, rez Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít