Pornografie patří do kin, tvrdí organizátoři bruselského festivalu. A mají vyprodáno
Přestože pornografii běžně konzumuje velká část společnosti, zůstávají filmy pro dospělé do velké míry tabuizovaným tématem. Změnit to chtějí organizátoři bruselského Festivalu pornografických filmů. Jejich cílem je odstranit stigma a stud, které pornografii provázejí. Akce se letos v Bruselu konala už počtvrté a je o ni velký zájem.
Pokoj s květinovými tapetami, postel z železné konstrukce a nad ní kříž. Dva muži – milenci s dlouhými vlasy – se oddávají milostným hrátkám.
Francouzi Julien a Paul jsou partneři i v reálném životě. „Když jsem před dvěma lety potkal Paula, neměli jsme stejnou sexualitu. Já jsem byl hodně orientovaný na BDSM a pokaždé, když jsme měli sex, museli jsme si o tom hodně povídat, přemýšlet a vzájemně se sladit. Bylo to náročné,“ popisuje Julien.
Rozhodli se proto strávit tři dny a tři noci na jihu Anglie ve starém viktoriánském domě, který vlastnil ortodoxní kněz. Natáčení krátkého filmu nepředcházel žádný scénář. Jediný plán byl mít sex a mluvit o něm – a vše zachytit na kameru. Explicitní scény se ve snímku prolínají se záběry šumícího moře a pláže, na které spolu dvojice dlouze rozmlouvá.
„Změnilo to všechno, nejen ten film, ale i všechny naše rozhovory, které mu předcházely. Film byl poslední část na cestě k tomu, že jsme našli společný prostor, společnou sexualitu,“ hodnotí s odstupem Julien.
Porno, jaké jinde neuvidíte
Některé filmy zařazené do mezinárodní soutěže jsou temné a mají až hororový nádech. Třeba kolumbijský snímek tvořený převážně ze záběrů noční džungle, v němž jen několik desítek vteřin vystupuje postava oděná od hlavy k patě v latexu. Anebo naopak španělský film o mladé čarodějnici, ten má zase komediální prvky a publikum několikrát rozesměje.
Takovéto pornofilmy na mainstreamových platformách nenajdete, vysvětluje jeden z organizátorů festivalu, brazilský fotograf Miguel Soll.
„Většina filmů, které tu promítáme, nejsou na Pornhubu nebo Onlyfans či jiných mainstreamových platformám. Náš festival je především o alternativní pornografii, což je zastřešující termín pro odlišné formy filmů, kde jsou zachycovány i marginalizované skupiny lidí,“ přibližuje.
„Jsou zde filmy, které pojednávají o misoginii, rasismu… Pornografie a sex je tu do jisté míry jen nástrojem pro debatu o jiných, větších tématech,“ dodává.
Cílem festivalu je podle Miguela pornografii destigmatizovat, aby byla uznávaná a respektovaná jako žánr, který má v kinematografii své místo, a zároveň ji také otevřít společenské kritice.
„Pornografie kdysi začínala v kinech, pořádala se kolektivní promítání. V 60. a 70. letech existovala i speciální pornokina. S příchodem VHS a později i internetu se pornografie přesunula z veřejnosti do soukromí – a lidé o ní přestali navzájem mluvit. A tak vzniklo stigma a stud,“ dodává fotograf.
Miguel věří, že by se pornografie měla do kin vrátit. Mezi lidmi o to, zdá se, zájem je, což dokládá i sál zaplněný do poslední sedačky.
