Oscarový režisér Guillermo del Toro mluví o svém novém filmu jako o dosud nejosobnějším. Adaptaci gotického románu Frankenstein aneb novodobý Prométheus od Mary Shelley zasvětil bezmála polovinu svého života. V příběhu zaslepeného vědce a jeho obživlého výtvoru zdůrazňuje motiv mezigeneračních traumat a nedokonalých vztahů mezi otci a syny. Jak popisuje ústřední dvojice jeho herců, nebojí se při tom inspirovat třeba i mexickými telenovelami.

Od zpravodajky z místa Londýn 7:00 12. listopadu 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Z té knihy jsem si vzal hlavně pocit, který ve mně vyvolalo její čtení,“ říká americký herec Oscar Isaac, který v del Torově snímku propůjčil svou tvář titulnímu vědci Victoru Frankensteinovi.

„Třeba způsob, jakým postava kapitána popisuje Victorův hlas. Ten začátek připomíná skoro až love story. Kapitán se regulérně zamiluje. Mluví o tom, jak se ztrácí ve Victorových očích a jak je jeho hlas tím nejkrásnějším, co kdy slyšel. Říkal jsem si: Páni, kapitán musel být na moři už pořádně dlouhou dobu!“

Isaac vidí velký rozdíl v tom, jak je jeho postava zarámovaná na konci filmu a v jeho úvodu, kdy Victor působí jako křehká oběť okolností, které světlo z lodních oken vytváří nad hlavou svatozář. „Začíná jako Ježíš a končí jako Charles Manson,“ poznamenává Isaac v narážce na amerického sériového vraha a sektáře.

„Mně bylo Victora celou dobu hrozně líto,“ přidává australský představitel Frankensteinova monstra Jacob Elordi, „protože se s ním seznámíte a hned vidíte podmínky, ze kterých vzešel. Vidíte, jakou výchovu mu dal jeho otec. Vlastně ani neměl možnost dospět v jiného člověka.“

Isaacovi podle vlastních slov pomáhalo si představit, že monstrum existuje jako určitá Victorova nástavba. „Takto krutí lidé obvykle bývají ještě krutější sami k sobě. Takže když Victor ubližuje svému výtvoru, ve skutečnosti ubližuje opět sám sobě. Jako by jeho vnitřní dítě dostalo podobu něčeho vnějšího, svébytného, co pak musí hledat důvod, aby mu odpustilo,“ vysvětluje herec.

‚Udělej Mariu Cristinu!‘

Více než dvouhodinové výpravné drama Frankenstein mělo premiéru v pátek na streamovací platformě Netflix. Ještě předtím ho ale uvedla některé americká kina a také zahraniční festivaly.

Když se s oběma herci setkáváme během tradiční říjnové přehlídky v britské metropoli, jsme ve trojici zahraničních novinářů skoro v převaze. V uměřeně honosném hotelovém pokoji ale mimo židlí postavených do dvou půlkruhů sedí ještě tři asistentky, které nás zpoza svých telefonů poslouchají, a především hlídají náš vyhrazený čas.

Melancholičtí zloději umění a sklepní rehabilitace. Co přinesl londýnský filmový festival

Číst článek

„S Guillermem (del Torem) jsme koukali na hodně němých filmů,“ říká Elordi, když se ptáme, kde hledali hereckou inspiraci pro své pojetí Frankensteina a jeho obživlého výtvoru. „Někdo možná při jejich sledování nabude dojmu, že z dnešního pohledu působí přemrštěně. Kdokoli na světě se ale může podívat na film z dvacátých let minulého století a nebude mít problém poznat, jaké emoce tam ti herci vyjadřují.“

„Guillerma baví přehnaná expresivnost,“ přitakává Isaac, „ať už jde o tu fyzickou, jako třeba v němých filmech, nebo tu slovní. Třeba herecký projev Olivera Reeda (představitele filmových záporáků, pozn. red.), jeho kadence slov a výrazovost. Anebo filmy z třicátých a čtyřicátých let, jejich tempo řeči a myšlenek. Nejsou tam žádné pauzy, žádný prostor na rozmýšlení, co se člověk chystá říct.“

Del Toro se podle něj nijak neostýchá vycházet ze všech žánrů, které ho formovaly jako dospívajícího diváka – takže třeba i z mexických telenovel. „Někdy nás režíroval s konkrétními ‚telenovelními‘ pokyny. Říkal mi třeba: ‚Udělej Mariu Cristinu!‘ A já na to: ‚Co to jako má být?‘ Tak říká: ‚To je, když se dramaticky otočíš a zvoláš: Ach, Mario Cristino, ne!‘ Ponoukal mě, ať ho jako Mexičana udělám šťastným,“ vzpomíná Isaac.

Herec, kterého můžete znát z Duny, nové trilogie Star Wars či snímků Ex Machina a V nitru Llewyna Davise, se narodil v Guatemale a s del Torem během natáčení komunikoval ve velké míře ve španělštině. Nazývá to i díky tomu svou nejužší spoluprací s režisérem ve své kariéře.

Pochvaluje si přitom také uvolněnou atmosféru na place: „V jednu chvíli jsem se začal bát, protože jsem si Victorovu roli užíval možná až moc. Ptal jsem se Guillerma: ‚Co dělám špatně? Jak to, že mi ve Victorově kůži není mizerně?‘ Odpověděl, že netuší, ale že to možná bude tím, že hraju někoho, kdo nemá žádné pochybnosti. Tedy až do chvíle, kdy se mu pod rukama všechno začne hroutit.“

Podívejte se na fotografie z londýnské výstavy kostýmů a rekvizit z filmu:

A když už se zmiňují ruce, musí se náš rozhovor nezvratně stočit i na rekvizity. („Ty jsi měl ty nejlepší,“ prohlásí Elordi k Isaacovi, možná i trochu závistivě.) Del Toro je totiž známý tím, že šetří s počítačovými efekty a raději se spoléhá na ty praktické. Sociální sítě dokonce v posledních týdnech obíhají videa, na nichž režisér končí projekce Frankensteina zvoláním: „K čertu s umělou inteligencí!“

Del Torovy snímky jsou plné výrazných a do detailů vyšperkovaných dekorací, kostýmů a rekvizit. Obzvlášť památná je v tomto ohledu jedna z klíčových scén každé frankensteinovské adaptace, a to zrození jeho monstra.

„Nic z toho nejsou vizuální efekty. Všechno bylo praktické – i všechna ta krev,“ potvrzuje Isaac. „A to si přitom Guillermo stěžoval, že jí stále není dost. Pamatuju si, jak křičel: ‚Víc krve!‘ To pak vždycky několik lidí přispěchalo s kbelíky. Párkrát se jich ujal i Guillermo, aby trochu té falešné krve sám přilil. Myslím, že mám i fotku.“

Byl to velký a důležitý okamžik celého příběhu. To si Isaac uvědomoval už tehdy. Není si ovšem úplně jistý, jestli za tím stojí „to skládání končetin, řezání kůže nebo jenom to, o jak ikonickou scénu jde“, něco se ale tehdy na place pro něj i del Tora zlomilo. A následky pociťují oba dodnes.

„Pro Guillerma byla cesta do té laboratoře dlouhá třicet let. Vidět, jak jeho vize přichází konečně k životu, bylo neuvěřitelně euforické,“ usmívá se herec.

„Ta scéna přitom není natočená jako horor. Naopak je to chvíle, kdy vidíme Victora ve svém živlu. Je to krásně nasvícené, hraje k tomu waltz, je to vlastně i trochu romantické. Jako by Victor říkal: Nevím jak na vztahy, nevím jak na život, ale tuhle jednu věc umím.“

Právě aby byla zachována určitá odbornost všech prováděných zákroků, byl na plac přivolán expert na medicínské praktiky z přelomu minulého století. Isaac nicméně přiznává, že někdy si dělal, co se mu zachtělo.

„Když třeba v jednu chvíli urvu z nohy kotník, tak to je moje čistá, nehraná frustrace, protože mě ta maketa odmítala poslouchat. Docela mě pobavilo, že to skončilo i v samotném filmu,“ říká.

Jacob Elordi zase vzpomíná na scénu, kdy jeho monstrum napadne skupinka vlků. „Pral jsem se se skutečnými vlky. Svýma holýma rukama,“ hlásí hrdě, než zcela změní tón: „Ne, to žertuji. Byla to ale moje první akční scéna tohohle druhu, takže jsem si nejdřív musel zvyknout na všechny ty trikaře v zelených mundúrech, kteří se po mně místo vlků sápali a dělali vrrrr. Byla to ale opravdu, opravdu velká zábava.“

Necelé dva metry vysoký herec se zapsal do povědomí diváků zatím zejména díky roli Elvise v dramatu Priscilla nebo thrilleru Saltburn. Na Frankensteinovi si chválí i spolupráci se svým kaskadérským dublérem.

„Jmenuje se Dan a je to neskutečná korba. Hodně těch bojových scén odehrál za mě, protože je to silný mladík, který tyhle věci zvládá dělat,“ směje se Elordi.

Frankenstein uvnitř nás všech

Připadal si někdy, jako že hraje zplozence pekla? „V knize si je monstrum vědomo utrpení, které způsobuje. Dokonce mu dělá radost. V naší verzi jsou jeho činy reakcemi,“ popisuje Elordi.

„Možná že když pronásleduje Victora, tak je v tom zlomyslný záměr. I ve svých nejdémoničtějších chvílích je to on proti svému stvořiteli a dvě prosté otázky: Proč mě nedokážeš přijmout? Proč mě nedokážeš milovat?“

Přes to všechno ale jeho herecký představitel opakuje, že má obrovské pochopení pro postavu Victora Frankensteina. „Svým způsobem totiž zastupuje nás všechny. Je až příliš zaslepen svou lidskostí a sebedůležitostí a až příliš zabrán myšlenkami na to, jak využít svůj čas na Zemi k tomu, aby se stal nesmrtelným. Je to druh domýšlivosti, kterou do jisté míry oplýváme my všichni,“ věří.

Snímek Frankenstein je ke zhlédnutí na Netflixu.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít