Běžící muž je akční snímek a zároveň satira na společnost a média. Podle předlohy Stephena Kinga, publikované původně v roce 1982 pod autorským pseudonymem Richard Bachman, ji natočil Edgar Wright. Líčí krvavý hon na člověka v živém televizním přenosu.

Premiéry Pavla Sladkého Co-Op City 18:58 13. listopadu 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Kniha se původně odehrávala v roce 2025, který King líčí jako postapokalyptickou budoucnost. V ní je společnost ovládána mocnou soukromou korporací, která si privatizovala policii, vojsko, vládu i média.

V novém filmu je rok v blízké budoucnosti přesněji neurčený, ale odkazy na rizika současné (americké) společnosti roku 2025 jsou patrné.

Chvílemi jsme nehráli Mary Shelley, ale mexickou telenovelu, smějí se herci z nového Frankensteina

Číst článek

Hlavní hrdina knihy i filmu Ben Richards se v existenční nouzi přihlásí do televizní reality show, kde jde o život.

Schopný, inteligentní a vitální pětatřicátník se ocitl na blacklistu pro svoji solidárnost a smysl pro spravedlnost, který ho postavil proti nespravedlivým zaměstnavatelům. Teď potřebuje získat peníze pro sebe a svou rodinu – na léčbu dcery a na to, aby rodina mohla opustit slum, kde žije.

Peníze v reality show Běžící muž získává, když uniká profesionálním zabijákům. Kdokoli z občanů, kdo ho uvidí, ho může nahlásit. Motivaci k tomu dodává televizní produkce tím, že o Richardsovi bezskrupulózně lže a líčí ho jako odporného vyvrhele, nebezpečného pro celu Ameriku. Za informace vedoucí k dopadení a zavraždění účastníků soutěže navíc nabízí tučné odměny.

Výsledek? Ještě nikdo v téhle soutěži nevyhrál.

Rozdílů mezi novým filmem a první stejnojmennou adaptací Běžícího muže z konce 80. let je celá řada. Namísto Arnolda Schwarzeneggera hlavní roli hraje Glen Powell, herec, který se ke hvězdnému statusu propracoval filmy jako Twisters nebo Vrah naoko a (především vedlejšími) rolemi ve vysokorozpočtových filmech, jako byl nový Top Gun.

Máte život ve svých rukou? Pouštní apokalyptická jízda Sirat je stejnou měrou strhující jako znepokojivá

Číst článek

Powell má o poznání menší muskulaturu než Schwarzenegger, ale svalů pořád dost na to, aby příliš nepřipomínal zoufalého, vyhublého a odborářsky založeného člověka v pasti nebo everymana, jakého mohl mít King na mysli.

Edgar Wright se snaží Kingova textu držet věrněji, ale podstatný rozdíl a hlavní zrada pro Běžícího muže spočívá v kulturním kontextu.

Zatímco v roce 1982 by dronem přenášená pošta působila jako futuristický element, dnes se spíš ptáme, proč vůbec Ben a další účastníci soutěže posílají „důkazní“ nahrávky na kazetách poštou. A proč světu vládně lineárně vysílající televize.

Podobné technické detaily kolidují i s celkovým laděním filmu do estetiky fanzinů, rozmnožovaných na kopírkách, a VHS nostalgie.

Ještě větší zrada je ale v tom, že od 80. let máme za sebou řadu jiných satir, působících aktuálněji. V čele s Hrou na oliheň. Korejský seriál bohužel ční nad Běžícím mužem vizuálně i kvalitou dialogů, což je patrné hned v úvodu obou děl.

Zatímco Hra na oliheň je ostrovtipná a nuancovaná, repliky Běžícího muže nás přimějí pomyslet na to, že už bychom byli rádi, aby se rozběhl ten masakr, ke kterému přece všechno od počátku směřuje.

Richardsova manželka a dcera jsou totiž jednorozměrné postavy bez jakýchkoli zajímavějších odstínů a sentimentální motivy nejsou o nic lepší než dosti průměrná úroveň většiny akčních sekvencí.

Zoufalých mužů, padajících na dno potravního řetězce pozdního kapitalismu jako Ben Richards, je v současné kinematografii víc. Korejští režiséři mimochodem nabízejí hned dvě další čerstvé možnosti srovnání – Mickeyho z filmu Mickey17 anebo Man-sua, hlavního hrdinu filmu Není jiná možnost.

V jednom případě jde o autoritářskou budoucnost, ve druhém o tápající současnost. Korejci tedy zřejmě něco vědí o odbrzděné tržní síle a krutě hierarchizované společnosti?

Slepý kněz a nadšený anarchista

Edgar Wright (dříve Soumrak mrtvých, Baby Driver, Poslední noc v Soho) neobratně kolísá mezi moralistickou satirou a akčním béčkem zaplaveným příslušným humorem. Ve filmu totiž odpadávají falešné kníry a defilují postavy i masky jako slepý kněz anebo nadšený anarchista s pološílenou stařičkou matkou.

Ten mimochodem Bena považuje za mesiáše a rozbušku sociální revoluce. Hrdina se do té doby považuje jen za chlápka, který se chce za každou cenu vrátit živý k rodině.

Běžící muž je víc než reflexí reality a mediální zábavy její součástí. Radí nám, že zvítězit nad mocnějším, oligarchickým soupeřem lze jen tím, že začneme hrát jeho hru a rozvrátíme její pravidla. Revolucionář se nesmí nechat zkorumpovat, opít dočasným vítězstvím a jít přes mrtvoly, když to bude potřeba. (P. S.: Bude to potřeba.)

Jen to prozření, které revoluci spouští, je jednoduché až banální: Bohatí vládnou chudým a nechávají je prát se v bahně mezi sebou, případně se tím bavit v televizi, zatímco z toho dál profitují.

Možná předloha ani neinspiruje k ničemu víc. Snad by to nevadilo, kdyby ovšem celý film svým provedením něčím povystoupil z průměru. Takhle je na Běžícího muže dvě a čtvrt hodiny našeho času trochu škoda.

Akční snímek Běžící muž hrají česká kina od 13. listopadu 2025. 

Pavel Sladký Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít