Peklo je zřídkakdy jediný člověk. Tvůrci filmu Sbormistr precizně vykreslují systém zneužívání
Spolurežisér oceňovaných Staříků Ondřej Provazník uvedl do kin svůj sólo debut Sbormistr. Na hlavní protagonistku, ztvárněnou debutující herečkou a sboristkou Kateřinou Falbrovou, v něm klade nemalé nároky. Musí se totiž poprat s rolí křehké holky, která ve vysoce konkurenčním prostředí dívčího sboru vloží svou důvěru v nesprávnou osobu.
Když k tomu konečně dojde, kamera si drží odstup. Schová se za roh skromného hotelového pokoje, odkud je vidět jen čouhající konec postele a její odraz v televizi. A čeká, až to skončí.
Nejdřív jdou dolů silonky, potom spodní prádlo. Až na skřípání rámu postele a zesilující se dech je ticho. Najednou se ta bezpečná vzdálenost kamery nezdá dostatečná. Najednou to působí, jako bychom nebyli jenom nezúčastněnými pozorovateli neschopnými zasáhnout. Jako bychom s tou dívkou, jejímaž očima jsme dosud celý příběh sledovali, byli uvězněni v té nesnesitelně obyčejné místnosti, v tom nesnesitelně dlouhém okamžiku.
Jako bychom společně stáli opřeni zády o zavřené dveře, zatímco se myšlenkami snaží být kdekoli jinde než ve svém vlastním těle. Třeba jenom přes ulici, kde někdo zcela nerušeně kouká na televizi a na parapetu sedí holub.
Nesnesitelně dlouhý okamžik trvá dvě minuty samotného aktu a pak každou další minutu, která po něm následuje.
Snímek režiséra a scenáristy Ondřeje Provazníka v tomhle zmaru svoji mladistvou hrdinku opouští. Nepřijde rozřešení ani náznak spravedlnosti, děj se nesváže do úhledného balíčku s pentlí. Zbude jenom ten poslední pohled plný výčitek a bolesti.
Lze chápat, proč to pro část diváků nemusí být úplně uspokojující. Možná proto, že se nechali uvést v omyl větou omílanou marketingem filmu, která láká na příběh inspirovaný skutečnými událostmi. Možná chtěli vidět objektivně vedený filmařský soud nad sbormistrem Bambini di Praga Bohumilem Kulínským. A možná jenom prostě čekali film o prasákovi.
Až po roce mi došlo, co jsem vlastně natočila, říká představitelka hlavní role ve filmu Sbormistr
Číst článek
Titulní postava Sbormistra je ovšem až překvapivě pasivní. Slovenský herec Juraj Loj (usměvavého asistenta a partnera Ivana Trojana ze Šarlatána v něm spíše nepoznáte) se jako autoritativní, a přitom oblíbený vedoucí dívčího sboru Vítězslav Mácha objevuje podstatnou část filmu jenom jako bujná kštice v pozadí záběru nebo jako předmět holčičích klevet.
Každou jeho fyzickou nepřítomnost ale supluje zájem ostatních. Je tím nedostižným, tajemným idolem, který nejen v ženském dospívání málokdy chybí. I proto je to až zoufale snadná pozice ke zneužití.
„Neměli jsme prostor několikadílné minisérie, abychom vysvětlili, proč je tak charismatický. A tak jsme obsadili Juraje Loje,“ vysvětloval Provazník na červnové tiskové projekci. Přítomná skupina členek reálného dívčího sboru, který tvořil základ toho filmového, jeho slova vzápětí potvrdila chichotáním.
Hrdinka filmu Karolína (v době natáčení teprve 13letá Kateřina Falbrová) se do souboru dostává ve stínu starší sestry Lucie (Maya Kintera). Ta oproti ofinaté dívce působí výrazně dospělejším dojmem, svému sbormistrovi tyká a mluví o něm familiárně jako o Vítkovi. K čemu mezi nimi došlo, když se nad ránem vrátí ze společné akce, ale prozradit nechce.
Jakákoli snaha mladší Karolíny najít v sestře důvěrnici je rázně potlačena, případně odpálkována rozkošně dobovou průpovídkou „protože bagr“. Nevyřčeného mezi nimi zůstávají celé nánosy.
Karolína mezitím postupuje ve sborové hierarchii. Sbírá přitom body v neoficiální čárkované statistice, na koho z děvčat se během zkoušky Vítek nejčastěji díval („letmáče“, myšleno letmé pohledy, se nepočítají). Dětinskou ofinu už má sepnutou sponkami.
Sbormistr
drama
ČR/SK, 2025, 106 min
Režie a scénář: Ondřej Provazník
Hrají: Kateřina Falbrová, Juraj Loj, Maya Kintera, Zuzana Šulajová, Marek Cisovský, Ivana Wojtylová a další
Sbormistr svou přízeň střídá s fázemi chladu. Stejně jako ještě před chvílí věnoval Karolíně výhradní pozornost, v dalším momentě ji dokáže veřejně ponížit. Zbylé dívky přitom ani nemrknou. Jsou jen rády, že pro tentokrát nejsou na jejím místě.
I přes hřejivý devadesátkový retro filtr a filmové zrno dokážeme rozpoznat manipulační techniku, pro kterou se ujal až možná příliš rozverný název lovebombing, tedy bombardování láskou. Charakterizují ho právě ty dvě nastavené, diametrálně odlišné tváře.
Čím ale Provazníkův snímek skutečně vyniká, je v zachycení pocitu osamění, který se zdaleka netýká pouze Karolíny. Velmi dobře totiž chápe, že peklo zřídkakdy bývá jenom jedna osoba. Je to i okolí, které její chování přehlíží nebo pomýleně podporuje, a taky nastavený systém, který oběti rozeštvává a dělá z nich vzájemné konkurentky.
Snímek Sbormistr měl premiéru v Hlavní soutěži festivalu v Karlových Varech. V českých kinech ho hrají od 10. července 2025.
