Páv je malý, ale až nepříjemně aktuální film. Zhltnete ho jako jednohubku, dost možná se vám ovšem při cestě dolů párkrát vzpříčí v krku. Jeho konzumace totiž může způsobovat lehké stavy introspekce.
Útěk je příkladem adaptace, která chce být poctou původnímu dílu a těžit z jeho obecných kvalit. Režisér David Laňka těžko ale hledá způsob, jak látku uchopit dnes.
Craig je hlavním důvodem proč na Queer jít. Své postavě dává zpustlý až narušený šarm, ve kterém se pot mísí s chtíčem. Touha, když je nemožné ji skrývat, jde ruku v ruce s ponížením.
Mnohé obrazy filmu vyžadují velké plátno, jako třeba socha Svobody vzhůru nohama viděná z lodi plné poválečných migrantů nebo textura mramorových bloků v útrobách italského lomu.
Úterní živé vysílaní hraní druhého Kingdom Come na platformě Twitch.tv sledovalo podle Stolz-Zwillinga v největším vrcholu okolo půl milionu lidí na 3127 kanálech.
Pořád jde o filmovou zábavu, která je postavena na dobrých rodinných hodnotách a blýskne se řadou nápadů. Paddingtonova výprava „do exotiky“ ale měla nastavenou laťku o poznání výš.
29letá hollywoodská hvězda Timothée Chalamet hraje v novém americkém filmu muzikanta Boba Dylana. Film čerstvě oceněný osmi nominacemi na Oscara promítají česká kina.
Nikdo mě nemá rád postrádá překvapivost v ději a další vrstvy v postavách. Předává publiku tíži ze samoty, ale kladl si mnohem vyšší cíle, než jaké byl schopen naplnit.
Švédský režisér gruzínského původu Levan Akin natočil film prodchnutý vírou v mezilidské pochopení, které je nezávislé na světonázoru a politickém stavu věcí.
Tři princezny zachraňují království. Pokus o úkrok stranou od vypravěčské šablony vychází jako „vykrádačka“ oblíbených pohádek, kde toho funguje málo, a vůbec ze všeho nejméně trojice hlavních postav.
Alain Guiraudie chce publikum ujistit, že žijeme v prazvláštním a ne zcela přátelském světě. Zabíhá do politiky, filozofie i náboženství. Chce znejišťovat – a daří se mu to vrchovatou měrou.
Slovenský absolvent FAMU Martin Pavol Repka mísí neprofesionály se začínajícími herci a herečkami. Jedinou skutečně známou tváří filmu je Zuzana Fialová, která svou roli ztvárňuje s veškerou něhou.
Heretik by rozhodně rád býval víc než jen brutální komorní krvák. Usiluje o sofistikovanou žánrovou podívanou, která má co říct k civilizačním tématům.
Po Coppolově Megalopolis je tu další, producentsky ovšem o mnoho prokalkulovanější „starověká“ podívaná. Je také sebestředná, přepálená, lacině románová, ale vypravěčsky pragmatická.
Hlavní postavou filmu je italská astroložka, která své klientky a klienty posílá na „narozeninové výlety“, a to kamkoli po planetě. Třeba do tasmánského Hobartu nebo na Aljašku. Hvězdy řeknou.
Americký režisér Sean Baker vypráví o erotické tanečnici jménem Anora, která se zamiluje do syna ruských zbohatlíků Ivana. Prožije s ním neobvyklý a dramatický románek.
Kulturní a genderové stereotypy se v novém filmu Jana Hřebejka potkávají s přehrávajícími herci. Dějová linie spolu takřka nesouvisí, pokus o uchopení tématu dezinformací selhává.
Hned v úvodu, vy co budete sedět na balkónech, možná zažijete menší šok, když se herec, zpěvák či sboristka objeví přímo vedle vás. Právě tím je Spirála jedinečná.
Praha / Berlín / Tokio||Pavel Sladký|Film|Premiéry Pavla Sladkého
Životní příběh Libuše Jarcovjákové na plátna kin přinesla režisérka Klára Tasovská. Zachycuje život fotografky od mladistvých let a příjezdu sovětských tanků do Československa.
Norská režisérka Lilja Ingolfsdottir natočila autentické vztahové, respektive rozchodové drama. Není pochyb o tom, že do filmu promítla i osobní zkušenosti.
Nadšení z opětovného setkání s tak báječně vyhraněným světem a jeho obyvateli paradoxně zrazuje fakt, že děj nového snímku působí přinejlepším polomrtvě. A jako produkt spotřební kinematografie.
Tři herečky, jeden festival a spousta očekávaní, která se ale jen těžko naplňují. Šimon Holý natočil nízkorozpočtový film Hello, Welcome během několika dní na loňském karlovarském festivalu.
