Tři herečky, jeden festival a spousta očekávaní, která se ale jen těžko naplňují. Šimon Holý natočil nízkorozpočtový film Hello, Welcome během několika dní na loňském karlovarském festivalu.
Film nabízí svižnou letní zábavu a dostatek slovních i fyzických gagů, které publikum jistě ocení. Některé z nich nepostrádají překvapivost, a tak jsou skutečně vtipné.
Málomluvného zahradníka v novém snímku Jiřího Havelky terorizuje bezostyšný podnikatel, který si koupil sousední ruinu zámku. Co k tomu může říct Karel Čapek?
Je Ve jménu cti oddechová letní podívaná, nebo historické drama nepostrádající závažnost a vztah k současnosti? Ve svých nejlepších momentech film spojuje oboje.
Česko už má Trošku, Magnuska i zástupy pseudoromantických komedií s patrně větší tradicí a vlivem, než si připouštíme. Toulová se rozhodla věnovat síly tomu, že si v tomto odvětví vybuduje kariéru.
Nápad na Megalopolis rozvíjel Coppola od začátku 80. let. Připravoval ho tedy s přestávkami čtyři dekády. Teď ho přivezl do Cannes, kde se stal zatím nejkontroverznějším a nejdiskutovanějším dílem.
Můžete si vybrat, jestli budete Kosa v ostružiní sledovat nejvíc jako politickou, poetickou, tělesnou, nebo společensko-kritickou podívanou. Všechny možnosti dávají smysl.
Pojďme se bavit s Quentinem Dupieuxem, který se nebojí bizarních snů a nápadů. A navíc si tentokrát vybral za námět Dalího, který prakticky „snil přes mrtvoly“.
Dokumentární snímek Petra Jančárek cílí hlavně na ty, kteří si Havla jako aktivní veřejnou osobnost sami pamatují. Na ty, kteří po jeho osobnosti pociťují nezaplněnou díru, což je bezpochyby i on sám.
I když vychází z rozhovorů s Afričany, kteří absolvovali cestu za lepším životem v Evropě, snímek italského režiséra Mattea Garroneho není případovou studií, ani dokumentárním počinem.
Wim Wenders dostal pozvánku do Japonska, aby natočil dokument o architektuře veřejných toalet. Na místě se pak rozhodl natočit meditativně laděný hraný film.
Jak se v Íránu jedná s autoritami? Za jakých podmínek pracují lidé z Česka, Polska nebo Slovenska v západní Evropě? Taková témata ukazují filmy na festivalu Jeden svět.
Nejhorší je, když si český mainstreamový film, zasazený do luxusního životního stylu, na který nemá ani vyšší střední třída, myslí, že tematizuje předsudky. A přitom je spíš sám potvrzuje.
Herecké výkony filmu jsou působivé svou tělesnou transformací. Je v nich ale skryté podstatné a citem nasnímané téma maskulinity, vzorů, předávání rodinných traumat napříč generacemi a osvobození.
Druhá Duna je temná ve svých společenských paradoxech a masivní ve své škále. Ať už bude pokračování jakékoli, už teď dopomohla celé Villeneuvově sérii ke statusu filmového spektáklu současnosti.
Tragikomedie víc než nostalgii nabízí melancholii. A objetí těm, kteří bojují s depresí, nespravedlností a vlastní bolestí z toho, že svět je komplikovaný a trpký. Nechtějí ale působit totéž jiným.
Za zdí vyhlazovacího tábora||Pavel Sladký|Film|Premiéry Pavla Sladkého
I když Zóna zájmu působí tíživě až mrazivě, není stvořená z deziluze nebo deprese. A jde skutečně o zásadní film (nejen) letošního roku, píše Pavel Sladký.
Komedie režiséra Rudolfa Havlíka Franta mimozemšťan vypráví o vesnici, ve které přistane létající talíř. Mimozemšťan se vtělí do Jakuba Prachaře, který se následně divně hýbá a divně mluví.
Jeden život je trochu rekonstrukcí a trochu pomníkem Nicholasi Wintonovi, což pro současný film nikdy není pochvala, píše v recenzi snímku Pavel Sladký.
Výletní loď/Pařížský bordel||Pavel Sladký|Film|Premiéry Pavla Sladkého
Mads Mikkelsen je pro roli odhodlaného drsňáka jako stvořený. Stačí mu zvednutí obočí nebo zkřivení úst nad polévkou, abychom z jeho tváře odečetli znechucení, rozpaky nebo jiné pohnutí.
Cage si v současnosti užívá pozornosti mladší generace režisérů, pro které je cool do značné míry právě z těch důvodů, které ho z pozice velké hvězdy 90. let začaly odstavovat na okraj.
Po šesti slabých filmech z let 2014 až 2020 se Allenova novinka bude jevit jako velmi solidní počin. Je ale potřeba vzít v potaz, že laťka se v poslední fázi režisérovy tvorby ocitla až příliš nízko.
„Umění nedává odpovědi na otázky, vyvolává je,“ zní motto filmu od samotného Leonarda Bernsteina. Navzdory výrazným hereckým výkonům se zdá, že Cooper na metu vytčenou předsazeným mottem nedosáhl.