Původně jsme kapela všech zapadákovů v republice, tvrdí zpěvák Petr Fiala o skupině Mňága a Žďorp
„Na koncerty jezdíme všichni společně a je to dobře. I když není špatné orazit si od svých velice dobrých kamarádů,“ směje se a dodává: „Kapela by měla držet pohromadě.“ Na co si vzpomene, když slyší jména jako Petr Muk či Meky Žbirka? Má muziku za odměnu? Co obsahuje jeho kniha Každý den odvahu? Jak vybírá písničky na LP? Petr Fiala odpovídá v pořadu Blízká setkání.
Hraje v kapele na kytaru, i když s ní začal až v 19 letech. „Do té doby jsem nechápal, jak může vydávat zvuky,“ vzpomíná pobaveně.
„Většina mých vrstevníků v té době končila lidušku, což jim hudbu zprotivilo, kdežto já v té době vyrážel na zteč.“
Ke kytaře přišel Petr Fiala náhodou, když v roce 1983 založil skupinu Slepé střevo.
„Aby byla originální a nejlepší na světě, tak jsme se dohodli, že si každý vybere nástroj podle svého srdce. A nesmí na něj umět hrát! Já přišel poslední a zbyla na mě kytara.“
„Původně jsme z Valašského Meziříčí a brali jsme to tak, že jsme kapela všech zapadákovů v republice,“ vzpomíná.
„My i pořadatelé to dodnes používáme na plakátech, že jsme skupina z Valmezu,“ uzavírá Petr Fiala v Blízkých setkáních.
