Už třetí rok ukazují Janek Rubeš a Honza Mikulka ve svém videoprůvodci, na která místa se mají návštěvníci Prahy a dalších světových měst vydat, a kterým se naopak vyhnout. Jejich epizody, ve kterých ukazují praktické tipy na cestu po metropoli, zvou do oblíbených podniků nebo varují před nepoctivými taxikáři a směnárnami, dosahují ke statisícům lidí. Nyní Honest Guide vydávají knižně, ve spolupráci s ilustrátorkou Eliškou Podzimkovou.

Praha 13:08 23. dubna 2019 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Prvotní impulz vydat průvodce knižně nepřišel od Rubeše ani Mikulky. „Hrozně jsem chtěla udělat průvodce po New Yorku, protože jsem tam žila. Pak přišla nabídka: jasně, uděláme průvodce po New Yorku, ale udělejme ho nejdříve po Praze. To byla trochu zrada. Začalo mě to bavit ve chvíli, kdy jsem si řekla: Když už je to o Praze, tak to nemůže být bez těhle dvou,“ popisuje v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz Podzimková.

Podle Mikulky si trojice následně sedla a dala dohromady seznam míst, „která je bavila“. „Pak se rozhodlo, že to Janek začne psát, já to oběhám s foťákem a Eliška do toho doplní ilustrace,“ říká Mikulka.

Na celý projekt dohlížel producent a režisér Tomáš Krejčí, jehož prací bylo podle vlastních slov především „hlídat, aby kluci dodržovali termíny a odevzdávali slíbené kousky.“ Problémem se ukázalo i samotné vytištění knihy, která má otevřenou (japonskou) vazbu a mezi listy vložené průhledné fólie, na kterých jsou další ilustrace od Podzimkové.

„Když jsme přišli s tímhle nápadem, tak jsme poptali všechny tiskárny v České republice. Všechny nám řekly, že to nelze vyrobit, že jestli chceme, tak tu knížku musíme nechat vytisknout v Číně a nechat si ji přivézt. My jsme si říkali, že knížku o Praze tisknout v Číně opravdu nechceme. Nakonec nám jeden tiskař řekl, že to zkusí,“ vysvětluje Krejčí.

Netradiční vazba k netradičnímu průvodci podle Podzimkové seděla. „Kromě toho, že je vizuálně krásná, tak mi zprvu přišla hrozně drsná, industriální a upřímná. A jelikož obsahem průvodce jsou místa, která jsou skvělá, a také ta, která skvělá nejsou, tak to jde do sebe,“ říká.

Rubeš s Mikulkou si ilustrace Podzimkové nemohou vynachválit. „Ona do Prahy na našich fotkách vdechla úplně jiné kouzlo,“ říká Mikulka a ukazuje fotografii Tančícího domu s hravou ilustrací, která zdobí jeho zadní kryt telefonu.

‚Děláme to pro sebe‘

Rubeše hned na začátku zaujalo, že chce Podzimková do knihy zahrnout i věci, které autoři na Praze nemají rádi. „Kdokoli, s kým jsem se předtím bavil o knize, říkal: Ukážeme ale jenom ty hezké věci, ty ošklivé trochu zatajíme. Je to fakt smutné, když takhle někdo uvažuje,“ přemítá Rubeš.

Autoři Honest Guide na jedné z prvních stran publikace uvádějí, že se turisté nemají bát zeptat Pražanů, kam zajít. Nemají se ale přitom ptát na trasy, ale jejich osobní tipy. Toho se drží i v celkovém konceptu knihy.  

„Rozhodně tam neočekávejte adresy míst, otvírací dobu nebo jak se tam dostat. Vždycky je to hezká fotka s hezkou ilustrací a hodně osobním popisem, protože si to pak podle mě každý už sám dokáže najít,“ tvrdí Rubeš.

„Nikdy jsme se nikoho nezeptali, jak má vypadat videoprůvodce. Aktuálně naším průvodcem oslovujeme xkrát víc lidí než oficiální propagace naší země. Děláme si to tak, jak chceme my, a lidi baví na to koukat. Vlastně to ale děláme pro sebe. Dvanáct let se živím tím, že dělám videa s Honzou. Na video si ale nesáhnete a já jsem si chtěl na naši práci taky sáhnout, takže je to trochu sobecké.“

Podle Rubeše jsou tradiční průvodce po Praze „hrozně smutná čtení“, která začínají doporučením míst, kde jako místní „být nechcete“, jako je třeba Pražský hrad nebo Karlův most. S Mikulkou a Podzimkovou se proto dohodli, že v knize „most ani Hrad“ nebudou – což se ukázalo být zejména problematické pro focení míst, které autoři doporučují právě kvůli výhledu na obě památky.

„Rozumím tomu, že lidé chtějí vidět, co znají z fotek,“ říká Mikulka. „Často je ale lepší sedět v dobré kavárně v centru Prahy a na Hrad a most se dívat než na těch místech být.“

Janek Rubeš přiznává, že většinu svých textů psal na místech, na která v průvodci odkazují. Snažil se ale vždy být co nejupřímnější. „Třeba píšu o vinárně a v průběhu dvou vět zjistím, že vůbec nemám víno rád. A tak řeknu: Vinárna dobrá, ale víte, že vedle je super bar, kde máte pivko za 25 korun a pravděpodobně tam dostanete půllitrem po hlavě?“ směje se reportér.

Do textu párkrát vstoupí i Mikulka s glosou. Autorství části o podvodnících v Mostecké ulici ale tvůrci v „obraně proti žalobám“ přisuzují Janu Novákovi z Prahy 4. „Kdo se cítí dotčen čtením tohoto příspěvku, může si pana Nováka dohledat,“ vzkazuje Rubeš.

Každou dvoustranu doplňují ilustrace Podzimkové, které podle ní velmi abstraktně, nebo naopak konkrétně reagují na text – nebo také vůbec ne. Pomocí QR kódu v dolním rohu si pak čtenáři mohou na mobilu pustit video z kanálu Honest Guide, které se k danému tématu vztahuje. „Kdo bude pozorně hledat, najde tam i jedno skryté video, které jsme udělali speciálně pro čtenáře knížky,“ láká Tomáš Krejčí.

‚Prázdná Praha je jiné město‘

Spolu s českou verzí vychází Honest Guide také v angličtině. Kniha má o osm stran více, protože je psaná pro ty, co to v Praze vůbec neznají. Jak ovšem Rubeš zdůrazňuje, česká verze není pouze pro Pražany, ale i pro návštěvníky z dalších koutů republiky, na které se někdy zapomíná.

„Myslím si, že bychom se o ně měli starat ještě lépe, než se staráme, protože se strašně stydím, když mi někdo řekne, že si nemůže dát na Staromáku kafe. Díky téhle knížce zjistí, že může, že ho bude stát 30 korun, že ho může pít celý den, že si tam může dát pivo, že si tam může dát koláč, že si tam může dát jídlo, že si tam může dát cokoli,“ vysvětluje.

„Jako Pražáci bychom se měli lépe starat o své hosty, nejen zahraniční, ale i o tetu, co přijede z Moravy. Praha se mění a změní, aby i pro české návštěvníky byla přijatelnější.“

Každému, kdo si chce prohlédnout nejkrásnější místa Prahy, tvůrci Honest Guidu doporučují vstát dříve a projít si turisticky nejnavštěvovanější místa, když jsou ještě prázdná – a pak zmizet někam, „kde je to fajn, hezká vyhlídka, super kafe, levné pivo a kde nasaješ atmosféru.“

„Prázdná Praha je jiné město. Není to jen kvůli tomu, že by to zanesli lidé. Ale třeba na Královské cestě jsou zavřené obchody. Neruší vás, že se všude točí trdelníky a prodávají se tam masky Adolfa Hitlera. V podstatě 90 procent věcí, které jsou na Královské cestě, neříkají, že jste v České republice, ale že jste v nějakém turistickém centru, které je identické pro celou planetu Zemi. S Prahou to nemá nic společného,“ dodává Janek Rubeš.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít