Když na Štěpána roku 1969 zemřel Jiří Šlitr na otravu oxidem uhelnatým, který unikal ze starého plynového topení v jeho ateliéru, skončila tím nejen jedna etapa v dějinách Semaforu, ale i v dějinách Československa.

„Divadlo písniček“ totiž v první polovině 60. let naprosto proměnilo krajinu domácí populární hudby. Suchý se Šlitrem neslevovali z originality a vysoké úrovně. Zároveň měli skvělé načasování: veškerý „showbyznys“ v Československu byl totiž teprve ve fázi zrodu. Proto se semaforské písně poetických kvalit a chytrého humoru mohly načas stát nejpopulárnějšími šlágry v zemi.

„Na jed­nu stra­nu je kni­ha psa­ná veskr­ze seri­óz­ně, na dru­hou stra­nu se ale svou komi­kou týká vel­mi hra­vé­ho pří­stu­pu k živo­tu a tvor­bě. Dou­fám, že ta sema­for­ská radost a hra­vost je z ní patr­ná. Taky mi ale šlo o zasa­ze­ní Sema­fo­ru do šir­ší­ho spo­le­čen­ské­ho pří­bě­hu. Suchý pra­co­val se slo­vy. A byl v nich vel­mi bdě­lý smě­rem k tomu, co se kolem něj dělo,“ přibližuje Klusák.

„Kdo bude knihu číst kvůli radostné, anekdotické a historkářské rovině, se postupně prokouše k rovině socio-politické. A kdo ji bude číst kvůli kulturnímu kontextu, se neubrání zase tomu, aby se dostal k té drobné radosti. Mezi těmito dvěma rovinami se kniha odehrává.“

Obsáhlá monografie se noří do dekády 60. let skrze jednotlivá semaforská představení – a k tomu navíc i některá předsemaforská z Reduty a Divadla Na zábradlí – a uvádí na pravou míru i některé nejasnosti nebo mýty.

„Ta kníž­ka má jed­no­du­chou struk­tu­ru chro­no­lo­gic­ké jízdy časem. Sna­žil jsem se být věr­ný hlav­ním pří­bě­hům, kte­ré vychá­ze­jí z jed­not­li­vých diva­del­ních her. Kni­ha není úpl­ně ten­ká, ale roz­hod­ně se do ní nedo­sta­lo všech­no. Měl jsem pocit, že to vyprá­vě­ní nelze pře­tí­žit, pře­hl­tit,“ říká Klusák.

„V urči­tou chví­li jsem zjis­til, že není úpl­ně nut­né chtít obje­vo­vat super nezná­mé mate­ri­á­ly, že vlast­ně sta­čí pozor­ně, sku­teč­ně pozor­ně pře­číst a nav­ní­mat, co je k dis­po­zi­ci. Tam se může zro­dit taky něco cen­né­ho pro pří­běh Suché­ho a Šli­t­ra, pro inter­pre­ta­ci jejich díla,“ dodává publicista.

Pavel Klusák pracoval jako redaktor přílohy Orientace Lidových novin a šéfredaktor časopisu GHMP Qartal. Jeho texty se objevují na webu Aktuálně.cz či v Deníku N. V Českém rozhlase Vltava uvádí každý týden experimentální hudbu.

Stojí také za radioseriály o přelomových skladatelích posledního půlstoletí, o populární hudbě v normalizačním Československu, o Kurtu Cobainovi, osobnostech ženské emancipace v hudbě či právě i o divadle Semafor.

Jeho audioseriál Gotťák získal cenu pro nejlepší podcast roku na festivalu Prix Bohemia 2023. Působí jako hudební kurátor Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava. Je režisérem filmu Hudba Zdeněk Liška a autorem hry Abba — Scény z manželského života a „příručky-prózy o hodnotách v hudbě“ Uvnitř banánu.

Jeho nejnovější kniha Suchý a Šlitr / Semafor 1959—1969 vyšla v nakladatelství Host. Tam před čtyřmi lety publikoval také svou kritickou biografii o životě a době Karla Gotta s názvem Gott. Československý příběh. Klusák za ni získal dvě ceny Magnesia Litera.

Pokud se chcete zapojit do soutěže o 5 knih Suchý a Šlitr / Semafor 1959—1969, napište nám do pátku 24. ledna do 18.00 na e-mailovou adresu soutez.irozhlas@rozhlas.cz odpověď na následující otázku: