Vzduch zapečený mezi skly? ‚Je to jednoduchá věc,‘ říká o svém návrhu stanice metra Velčovský
Jak bude po rekonstrukci vypadat metro Českomoravská? „Mezi dvěma skly jsou bublinky, protože vzduch je tím nejdůležitějším propojovatelem všeho. Aby lidi mohli cestovat po podzemí, musí mít vzduch,“ vysvětluje v pořadu Host Lucie Výborné designér Maxim Velčovský. A je podle něj lepší mít jednotný vzhled stanic, nebo každou zcela originální?
Baví vás design veřejné dopravy?
Baví mě se na to dívat, ale je to strašně komplexní věc. A samozřejmě by mě bavilo si navrhnout automobil.
Když něco v designu vymyslíte, lidi to okopírují a zaplaví to trh. Můj tácek dneska vyrábí asi deset dalších firem, říká Maxim Velčovský
Soutěže se vždycky vyhlásí v nějakou dobu a pak jsou na to tři měsíce nebo půl roku. A nemáte šanci, protože máte rozplánovanou práci a nemůžete do toho jen tak vkročit. Myslím třeba na lanovku na Petřín nebo takové projekty.
Ale vy máte zase stanici metra…
Jednu soutěž jsem prohrál a druhou jsem vyhrál, tak jsme na tom se studiem edit! pracovali a mělo by to být příští rok hotové.
Jaká bude tedy Českomoravská? Jak jste na to šel?
Byli jsme v soutěži, vybrala nás porota. Měli jsme jednoduchý návrh, kde jsou mezi dvěma skly bublinky, protože vzduch je tím nejdůležitějším propojovatelem všeho. Aby lidi mohli cestovat po podzemí, musí mít vzduch.
Takže tam je vzduch zapečený mezi sklem a vytváří takovou strukturu. Je to jednoduchá věc, nechtěli jsme otravovat kolemjdoucí s nějakými autorskými přístupy, takže se jedná spíš o experiment s povrchem.
Musí to být funkční, nesmí tam zatékat.
Ano, musí to být funkční. Zatékání má na starost vždycky stavba, protože celý tunel se musí zaizolovat, což jde mimo nás. Všechny stanice „béčka“ mají něco společného se sklem, takže se jim tento manévr do skla hodil, protože před námi to dělali takoví velikáni jako Václav Cigler nebo František Vízner.
Dopravní podnik naštěstí zvolil takovou strategii, že opět vyzval – a vyzývá čím dál víc i na „déčku“ – nové designéry a umělce, aby se účastnili výtvarných soutěží na stanice.
Originalita v unifikaci
Bude tam v budoucnu také zdravá unifikace, že to bude držet pohromadě? Nebo je u stanic metra přípustné, že co stanice, to originál?
Myslím, že to je dobrá otázka. Protože „áčko“ je z těch konkávních a konvexních oblouků – prsa a antiprsa, jak se tomu říká – tak pocitově víte… Když jste si četli noviny a podívali jste se na červenou, věděli jste, že je Staroměstská, když na zelenou, že je Malostranská, na Míráku modrá. Víte, kde máte vystupovat.
2:07
Výtah a bezpečnější eskalátory. Stanice metra Flora bude od února zavřená kvůli rekonstrukci
Číst článek
Takže v unifikaci je zároveň originalita a unikátnost, protože každá zastávka je jinak barevná a funguje to. Ale pak může být druhý extrém, třeba Stockholm nebo úžasná metra různě ve světě, kde jsou zastávky vybetonované a namalované ultramarínovou barvou, jsou tam jenom krásné lustry. Druhý extrém je Moskva – křišťálové lustry a tak dále. A všechno to vlastně funguje.
Myslím, že kdyby se mezi Malostranskou a Staroměstskou pouštěla Vltava, třeba tam jen zabublal začátek, byla by to pro člověka krásná věc. Uvědomil by si, že projíždí pod řekou, což si spousta lidí neuvědomuje.
Když navrhujete design takové stanice metra, musíte chtít mít vliv i na to, co je nahoře nad stanicí?
Je to strašně složité zadání, protože nahoře se objevují starší keramické stěny od sochaře Janoucha, jsou tam různé nerezové konstrukce. Existuje diskuse o tom, že se mají věci z minulosti nechávat pro příští generace, takže musíte respektovat tu minulost.
Pak je tam spousta limitů, je to nejbrutálněji hlídaný veřejný prostředek, protože má sloužit jako úkryt pro lidi v případě války. Spousta zavíračů a vrat musí zůstat. Takže je tam spousta detailů, které nemůžete řešit, protože už jsou vyřešené za vás někým, kdo designér nebyl, ale musíte se s tím smířit. Takže taková věc má spoustu souvislostí.
Trofeje za nic
Říkal jste, že jste pořád sběratelem. Už nechodíte tolik na bleší trhy, protože máte děti, chodíte do bazarů, do vetešnictví. Co lidé, kteří sbírají vaše artefakty? Jsou takové komunity, že někdo sbírá jenom Velčovského?
To nevím, asi pár lidí bude. Myslím si, že by člověk měl mít ve svém bytě křeslo po babičce nebo po dědovi, pak tam může mít stůl ze skandinávského řetězce a pak věci, které si koupí od českých designérů tady na Designbloku. Tak to mám já a doporučuji to podobně.
Praha čelí lokální epidemii žloutenky. Dopravní podnik zavádí preventivní opatření a dezinfikuje
Číst článek
Znám pár zajímavých sběratelů. Pan Uttendorfský má třeba fantastickou sbírku pravěkých zkamenělých ještěrů a vajec, různých oštěpů a embryí. Je doktor, takže si vybral moji vázu obalenou hlínou a lícovalo mu to v jeho kolekci. Každý si může něco najít.
Tady na Designbloku mimochodem vystavuji sérii, která se jmenuje Triumf trofejí. Je to nadsázka na trofeje, kde mám trofeje pro nejlepšího znečišťovatele, nejlepšího válečného zločince. Je to nadsázka našeho sběratelství, takového toho egomaniakálního, kdy sedíte ve své kanceláři a máte tam 200 trofejí z golfu a tenisu, které na vás a na svět skoro padají.
Nejdřív jsme dostávali ocenění za něco úžasného, pak jsme začali dostávat ocenění za to, že jsme něco vyhráli, pak za účast. Jednou se budou dostávat trofeje za to, když si třeba někdo na něco vzpomene, nebo se naopak budou dostávat trofeje za nic.
Jak se v designu projevuje odvaha? Pije Maxim Velčovský doma pouze ze svých šálků? A jak se zpracovávají zbytky porcelánu? Poslechněte si celý rozhovor v audiozáznamu výše.
